Když se Liberecké výstavní trhy konaly v roce 1920 poprvé, dorazilo na ně neuvěřitelných pětatřicet tisíc lidí. Tehdy v srpnu se stal Liberec místem pravidelných průmyslových výstav a liberecké veletrhy se pro krajské město staly fenoménem.
Pořádající spolek v čele s továrníkem Theodorem Liebiegem nechal vybudovat výstaviště, jehož slávu zastavila druhá světová válka. Novodobá historie se začala psát zase v roce 1956, kdy na výstavy do Liberce přijížděly statisíce lidí – třeba v roce 1965 jich bylo až 600 tisíc.
Foto Visit^Liberec
Výstaviště v 60. letech
Dnes je rozlehlý areál prázdný a léta chátrání se na podobě výstavních pavilonů podepsala. Živo už je pouze v jednom z nich, původním „efku.“ Technické muzeum v něm využívá prostory k výstavě svých exponátů a ročně ho navštíví kolem dvaceti tisíc lidí.
Výstaviště patří radnici, která s ním určité plány má. V Kanceláři architekta města už před časem vytvořili koncepční studii rozvoje a přeměny celého areálu a město nově vypsalo zakázku na zpracování územní studie, kdy větší oblast je součástí městské památkové zóny Liberec.
V areálu by mohlo vyrůst třeba městské bydlení s podzemním parkováním a změny dozná i bývalá slavná restaurace postavená v pozdně funkcionalistickém stylu libereckým architektem Svatoplukem Technikem. Vznikla v souvislosti s pořádáním výstavy Budujeme osvobozené kraje, která se v Liberci konala v roce 1946.
Dřevěná stavba v sobě spojovala vstupní bránu, prodejnu lístků, restauraci s krytou terasou, toalety a kanceláře. V průčelí směrem do Masarykovy ulice bylo umístěno třináct nakloněných žerdí, na nichž měly viset vlajky všech zúčastněných míst.
Město chtělo budovu původně opravit, už teď je ale jasné, že kvůli svému špatnému stavu půjde k zemi a nahradí ji replika. Z bývalého vstupního pavilonu by tak mohl přežít snad jen suterén. Ostatní zachránit nejde.
„Dalším krokem je příprava projektu na revitalizaci veřejného prostranství, aby se lokalita znovu zapsala do mapy kvalitních a bezpečných míst ve městě,“ říká náměstek primátora a architekt Jiří Janďourek. V návrhu jsou třeba dětská a sportovní hřiště, zóna pro venkovní grilování nebo pobytové schody.
Areál Libereckých výstavních trhů má jedinečnou pozici: leží blízko historického centra města a navazuje na takzvaný zlatý kříž, oblast tvořenou sousedstvím budov Galerie Lázně, Severočeského muzea a bývalé Obchodní a živnostenské komory. Letos v květnu ho má alespoň na pár dní oživit studentský majáles.
Jeho pořadatelé doufají, že na výstavišti započnou jeho novou tradici. Akce od svého zrodu v roce 2017 vystřídala několik míst. Začínala v parku Budyšínská, pak se Majáles odstěhoval do Zámeckého parku ve Vratislavicích nad Nisou, jenže ani tady nebylo pořádání akce ideální. Výstaviště nabízí dostatek prostoru a možností – a na rozdíl od předchozích lokalit také betonové podloží namísto trávy.
„Areál je podle nás trošku zapomenutý, a přitom je krásný. Navíc je i zasíťovaný. Liberecké trhy za sebou mají obrovskou minulost, hrály tam známé kapely a chodily tisíce lidí,“ připomíná jeden z organizátorů Marek Ottl.
Dvoudenní festival nabídne hudební vystoupení na dvou pódiích přímo v areálu, další dvě pak budou v Bunkru a u bývalého Casina, kde se kdysi konaly legendární diskotéky.
