Paříž se bude muset díky pořádání olympijských her připravit na dočasné i trvalé změny. Hry představují pro francouzskou metropoli jedinečnou příležitost, jak urychlit probíhající transformaci, změnit identitu města, zvýšit návštěvnickou atraktivitu a podpořit ekonomiku. Jak hluboká bude stopa olympijských her v Paříži?
Nejde navíc jen o Paříž samotnou. Přímo ve francouzské metropoli se nachází patnáct z 39 olympijských sportovišť. Zbytek je ale umístěn mezi městy Bordeaux, Nantes, Nice, Marseille, Lyon, Saint-Étienne a Lille.
Na hlavní město bude ale každopádně upřena největší pozornost. A zřejmě nejomílanějším dopadem olympiády je fakt, že by hry mohly ukončit sto let trvající zákaz plavání v Seině, která město protíná. Její vodu si Francouzi znehodnotili sami tím, že do ní od nepaměti vypouštějí nečistoty.
Teď jí však právě kvůli olympiádě město nechalo vyčistit a pařížská starostka Anne Hidalgo již označila plavání v Seině za symbolický odkaz pařížských her.
Městská rada vymezí tři oblasti vhodné pro plavání sportovců během olympiády. Na dokončení všech sanitárních prací, jejichž rozpočet činí 1,4 miliardy eur, si však Pařížané budou muset počkat až do roku 2025.
Šest set tisíc diváků na zahájení
Seina navíc bude dějištěm události, která nemá v olympijské historii obdoby – stane se totiž uvítacím jevištěm pod širým nebem a uprostřed města. Zahajovací ceremoniál tak opustí rutinní prostředí stadionu a odehraje se přímo na ulici.
Na více než šesti kilometrech, které dělí most Bercy od Trocadera, bude moci ceremoniál sledovat šest set tisíc diváků. Pro srovnání, v Tokiu to bylo jen 68 tisíc.
Olympiáda však ve skutečnosti nezmění kosmopolitní tvář centra Paříže, ale spíše předměstí v severovýchodní části města. Ostatně i vedení metropole přiznává, že odkaz Paříže 2024 bude mít dopad zejména na obvod Seine-Saint-Denis, kde se nachází i stadion Stade de France.
Právě tam byla postavena olympijská vesnice a vodní centrum, které je z devadesáti procent napájeno díky střeše o rozloze pět tisíc metrů čtverečních osazené fotovoltaickými panely.
V nedaleké čtvrti Porte de la Chapelle se pak nachází Adidas Arena. Ta je podle městské rady dokonalým příkladem nízkouhlíkové výstavby, která proměnila celou čtvrť. Cílem obou projektů je přetvořit identitu těchto předměstí a zároveň s náležitou okázalostí přivítat sportovce i návštěvníky.
Nové cyklostezky a vlakové tratě
Za zmínku stojí také vytvoření šedesáti kilometrů nových cyklostezek, které umožní dopravu do všech olympijských areálů na kole a doplní více než tisíc kilometrů stávajících cyklostezek. Ještě důležitější má být takzvaný projekt století – dvě stě kilometrů dlouhá železniční síť Grand Paris Express, která propojí čtvrti a města regionu bez nutnosti přejezdu v Paříži.
Ukázkou kladného dopadu olympijských her i po zhasnutí olympijského ohně jsou ale i plány pro olympijské ubytování, v němž po dobu konání her najde zázemí 10 500 sportovců a jejich delegací. Olympijská vesnice se totiž po skončení her promění v městskou čtvrť s 2800 domy, školami, obchody, šesti hektary zeleně a více než 8800 stromy. Nový domov v ní má najít šest tisíc obyvatel.
Foto Drone Press/Sennse
Do výstavby čtvrti s biologickými materiály, geotermální energií a solárními panely byly investovány dvě miliardy eur. „Od začátku jsme se snažili navrhnout kompletní čtvrť,“ říká pro Forbes architekt a urbanista Dominique Perrault. Po odjezdu sportovců podle něj vstoupí čtvrť do nové fáze úprav, aby se připravila na přijetí budoucích obyvatel.
Foto Raphael Vriet
Foto Raphael Vriet
Foto Raphael Vriet
Foto Raphael Vriet
„Chtěli jsme klást důraz na rozsáhlé veřejné prostory, zelenou dopravu a biodiverzitu. Využili jsme přírodní zdroje a zavedli strategii zaměřenou na snížení spotřeby i místní produkci, včetně sběru dešťové vody, opětovného využití stavebních materiálů a absence klimatizace,“ popisuje.
Pro Perraulta je také významné i opětovné spojení města se Seinou, k níž se Paříž podle něj obrátila zády.
Athény přestavěny, Barcelona vydělala miliardy
Z historie víme, že zda se vybudované infrastruktury dočkají druhého života, závisí do značné míry na tom, zda budou pro město výhodné a nepřinesou s sebou jen hořkou příchuť debaklu. V tomto ohledu Paříž tvrdí, že letošní hry budou rozvážné, lokální a nevytvoří nic, co by pro budoucnost města nebylo užitečné.
Francouzům jde zejména o to, zvrátit dekády trvající trend překračování nákladů na výstavbu obřích stadionů, které jsou časem nepoužitelné a chátrají, zatímco občané jsou zatíženi mnohamilionovými dluhy.
Dvěma takovými nechvalně známými příklady jsou Montreal a Athény – v prvním případě trvalo třicet let, než se náklady na stadion splatily, zatímco Řecko kvůli olympiádě ztrojnásobilo svůj státní dluh.
Na druhou stranu Barcelona, kde se v roce 1992 konaly letní olympijské hry, může být pozitivním vzorem. Olympiáda tam přivála ekonomický, turistický, kulturní i urbanistický impulz, otevřela město směrem k moři a přinesla nový silniční okruh i olympijskou vesnici, která se stále využívá. Investice ve výši 6,7 miliardy eur nakonec Barceloně vydělala 18,6 miliardy eur.
„Pro město a zemi to byl bezprecedentní ekonomický impulz, a to mimo jiné proto, že investice byly naplánovány tak, aby vytvořily potřebnou infrastrukturu s dlouhodobou vizí. Jednalo se o investice do sportu a do města samotného. Případ Barcelony však pravděpodobně není zcela běžný,“ říká pro Joan Miquel Gomis López z barcelonské Universidad Oberta de Catalunya.
Z hlediska cestovního ruchu považuje v případě Barcelony za nejvýznamnější posun změnu profilu návštěvníků a s tím související příliv turistů. „V roce 1990 přijížděla naprostá většina turistů do Barcelony z pracovních důvodů a pouze dvaadvacet procent přijelo na dovolenou nebo za zábavou. Dnes je katalánská metropole rekreačními turisty zaplavena,“ poznamenává.
Podle průzkumu cestovního ruchu přilákala Barcelona v loňském roce zhruba 15,6 milionu cizinců. López se však domnívá, že s tak razantním nárůstem se po olympijských hrách nepočítalo.
„Svědčí o tom skutečnost, že během her bylo značné procento ubytování zajištěno prostřednictvím výletních lodí, dočasně najatých pro uspokojení specifické poptávky,“ vysvětluje. Vedení města se zkrátka bálo, že pokud by kvůli olympiádě vznikly stovky nových hotelů, později by byly k ničemu. Ve skutečnosti se ale ukázalo, že turisté zůstali i po skončení olympiády.
Klíčem byl podle Lópeze rozvoj infrastruktury v kombinaci s mezinárodní propagací, která zdůrazňovala jak moderní charakter katalánské metropole, tak její klíčovou geografickou polohu ve Středomoří.
Později se objevily pokusy o zopakování španělského modelu v jiných olympijských městech, ale zatím bez většího úspěchu. Až čas ukáže, jestli se tenhle neblahý trend podaří zvrátit Paříži.
