Když se Miroslav Surmánek před 10 lety nastěhoval do domu na Loretánské ulici, hned ho napadlo, že je to prostor jako stvořený k podnikání. Jenomže jako začínajícímu advokátovi mu chyběl nápad, čas i prostředky. Nápad oprášil až letos na jaře, kdy se s kolegou Lukášem Taschnerem rozhodli si k práci v kanceláři přibrat i výrobu zmrzliny. A tak si ve vyhlédnutém prostoru kousek od Hradčan otevřeli gelaterii s názvem Pragelina.
Pro dvojici, která se zná od té doby, co spolu bydleli během studií práv, jde už o druhý společný projekt. S nápadem společného podnikání přišli v roce 2014 na dovolené, kterou sice trávili v Itálii, ale gelato na ní zatím jenom jedli.
Tehdy se ještě advokát a daňový poradce se rozhodli, že ve svých profesích zkrátka budou pokračovat ve vlastní společné firmě. Chuť na krok do neznáma ve formě úplně jiného podnikání ale přišla až o dalších pět let později.
V té době se začal Taschner mezi všemi čísly cítit trochu zahlcený a oba dostali chuť se posunout někam dál. „Mohli jsme si říct, že se nám podařilo vybudovat úspěšnou firmu, ale co dál? Přemýšleli jsme, co zkusit nového, až jednou Miro cestou na oběd prohodil ‚A co třeba italská zmrzlina?‘“ popisuje Taschner situaci z loňského jara, která pomalu uvedla věci do chodu.
Miroslav Surmánek a Lukáš Taschner. | Foto Klára Řepková
Sám Surmánek má ke všemu italskému blízko, z legrace se označuje za „italofila“, který mnohokrát Itálii navštívil a italská klientela ho provází už od začátku právnické kariéry. „Navíc italská zmrzlina pro mě byla nový svět – úplně něco jiného než ta, která se dala koupit v Česku nebo na Slovensku,“ dodává.
Že konečně přišel čas na
prostor na Loretánské, bylo jasné už od začátku. Zádrhel ale
byla pro právníky s nulovou praxí v gastronomii samotná
výroba.
To léto jeli oba společně s rodinami na dovolenou do Itálie, kde u Lago di Garda obcházeli zmrzlináře, jestli je nechtějí naučit, jak se dělá to správné gelato a otevřít si s nimi gelaterii v Praze.
Několik z nich jim dokonce dalo vizitku, ať se ozvou po sezoně, jenomže mezitím Taschner náhodou podobnou té, která provázela rozhodnutí pro gelato, narazil na gelato univerzitu nedaleko italské Boloni a okamžitě odkaz nadšeně poslal Surmánkovi.
„Kurz začínal 5. září a my
jsme koncem srpna seděli a přemýšleli, jestli do toho jít,
protože jsme věděli, že tenhle krok už bude opravdová
investice,“ vzpomíná Taschner.
A v září a říjnu absolvovali v Itálii první dva týdny teoretické a praktické výuky, třetí týden kurzu měli začít 29. února, tedy v době, kdy epidemie v Itálii už byla v plném proudu. Jenom dva dny před odjezdem jim tak ze školy volali, že se kurz ruší. Třetí výukový úsek tak absolvovali až v červenci, v době, kdy přípravy v prostoru na Loretánské finišovaly, a dvojice na začátku září otevřela, i když poslední týden kurzu nestihla dokončit.
„Na jaře jsme se rozhodovali, jestli do toho opravdu jít, nebo ne. Nakonec jsme to ale vzali jako překážku, kterou musíme přeskočit, a zkoušku, kterou když zvládneme, potvrdí nám to správnost rozhodnutí,“ popisuje složité období Surmánek. „Navíc když začnete v té nejhorší možné době, nemůže vás už nic překvapit,“ doplňuje Taschner.
Lukáš Taschner a Miroslav Surmánek. | Foto Pragelina
„Začít v téhle době nám umožnilo se do výroby gelata pořádně dostat. Kdybychom začínali a Loretánská ulice by byla plná lidí, nevím, jestli bychom to zvládli,“ připouští Miroslav Surmánek.
Hned na začátku začala chodit spousta českých turistů a místních, kteří se brzy začali vracet. Po 10 letech, co u Hradčan bydlel, začal Miroslav Surmánek poznávat sousedy z okolí.
„Tak jsme to vlastně chtěli od začátku. Necílit na turisty, kterým je jedno, jaký produkt jim prodáte, ale dělat naše gelato tak, aby se k nám lidi vraceli. Chceme, aby Pragelina byla místem, kam budou lidi rádi chodit, kde se spojuje atmosféra Itálie a Hradčan,“ popisují vizi majitelé, kteří v prostorách na Loretánské gelato i sami připravují.
„To, že se lidé vracejí, třeba i s dětmi, je na tom to nejlepší. Když vidíte, jakou mají ze zmrzliny hlavně děti radost a jak se na ni těší, hned vám to zlepší den. To v advokacii nebo daních prostě nezažijete,“ smějí se.
Až se situace zaběhne, plánují otevřít v Praze další pobočky nebo se účastnit gelatových soutěží v zahraničí, k překonání nadcházejících týdnů domlouvají spolupráci s online supermarketem Rohlík. Přesto se jim přejít na 100 procent k výrobě gelata a opustit vybudovanou advokátku nechce. První firma je podle nich něco jako dítě, které je občas unavuje, ale nedokázali by se ho vzdát.
„Neutíkáme před životem, který máme. Spíš si ho chceme zpestřit,“ vysvětluje Surmánek a dodává, že vsadit všechno na jednu kartu by se jim, obzvlášť teď, nemuselo vyplatit.
A jeho kolega s ním souhlasí: „Myslím, že až budu stárnout, bude pro mě lákavější dělat zmrzlinu než se učit nové a nové daňové předpisy. Ale daně a právo jsou oblasti, které budou potřeba vždy,“ myslí si. „A přinejhorším bude Pragelina náš jediný klient,“ směje se.
