Pražské letiště hlásí rekordní počet odbavených cestujících od covidové krize. Přibývají i nové destinace a do Prahy se vrátí také dvoupatrový Boeing A380 Emirates pro víc než šest stovek pasažérů. Nové linky přibývají též v Brně, Ostravě nebo v Pardubicích. Zdá se, že dobrou náladu v leteckém byznysu v posledních měsících kazí jen definitivní konec národního dopravce ČSA.
Poslední let ČSA s kódem OK na konci října vzedmul na jedné straně obrovskou vlnu nostalgie, na druhé pak přinesl faktické názory, podle kterých už roky upadající značka neměla svým zákazníkům co nabídnout. Podle ředitele portálu Letuška.cz Josefa Trejbala Česko ztrátou národního dopravce trpí. A důvodů uvádí hned několik.
„Síťový dopravce zajišťuje velkou síť destinací, udržuje spíš vyšší kvalitu služeb a pomáhá ekonomice státu,“ vypočítává Josef Trejbal a dodává ještě jeden zásadní fakt: „S národním dopravcem bychom měli i levnější letenky.“
Co podle vás bylo tím hlavním důvodem, proč ČSA dopadly tak neslavně?
Když jsem v oboru začínal, ve druhé polovině devadesátek, končila regulace leteckého byznysu. Do té doby bylo běžné, že se na mezistátní úrovni domlouval počet spojů i ceny, které aerolinky musely držet.
Po roce 1997 se ale trh otevřel novým společnostem a i do Prahy přišly nízkonákladové aerolinky, které zamávaly s poptávkou, protože nabídly neuvěřitelně nízké ceny. Zpáteční letenka s ČSA do Paříže stála i dvacet tisíc korun a najednou se prodávala za zlomek této ceny. Letecká doprava začala růst a i ČSA chtěly expandovat.
Jenže se to tak úplně nepovedlo.
ČSA kromě nízkonákladových dopravců narazily i na začínající aktivitu aerolinek z Perského zálivu, kterým nejen oni nedokázali konkurovat. V tu dobu měly ČSA ještě několik dálkových linek do Asie, které ale rychle skončily.
Řešením bylo firmu zeštíhlit, což se průběžně dařilo, ale přišla ekonomická krize v roce 2008 a problémy začaly narůstat. V letech 2015 a 2016 tu ještě byla snaha otevírat další destinace, jenže pak přišla pandemie, která vše završila.
ČSA ve své době zajišťovaly víc než polovinu letů z Prahy. To je dnes nepředstavitelné. Teď je situace taková, že čtyřicet procent dopravy z Prahy zajišťují Smartwings společně s nízkonákladovými dopravci, především Ryanairem.
Když se dnes letí do Spojených států nebo do Asie, většinou je potřeba přesedat. V Amsterodamu, Frankfurtu a často i ve Varšavě, kde se přesedá na polský LOT. Kdyby fungovaly ČSA, nezmizely by tyto „přískoky“?
Nemyslím si, že by ČSA aspirovaly na celosvětového dopravce, který by ve velkém létal na jiné kontinenty. ČSA by byly spíš důležité pro přepravu do evropských metropolí.
Foto Lukáš Procházka
Josef Trejbal
Jenže uspěly by, když je tady Ryanair, Easyjet a další nízkonákladoví dopravci?
Nejspíš by v Praze nebyli tak silní. Nízkonákladovky evokují nízké ceny letenek, ale ve chvíli, kdy takový dopravce na některé lince zůstane sám, ceny výrazně rostou. A to je i případ Prahy. A proto nám tady chybí silný vlajkový dopravce. Ceny letenek by díky němu byly nižší.
Jak se nyní vyvíjejí ceny letenek?
Po covidu jsou v průměru vyšší asi o čtvrtinu.
Proč se to děje?
Cestování zdražilo hlavně u letů do Asie. V průměru o polovinu. Je to jednoznačně způsobené malou konkurencí. Uvidíme, co s tím v rámci Prahy udělá prosincový návrat obřího Airbusu A380 společnosti Emirates na lince do Dubaje a na léto ohlášený příchod Etihad, kteří začnou létat do Abú Dhabí.
Jak nyní na levné letenky?
I s ohledem na ekologickou daň bych raději nakupoval co nejdřív. Stává se ale i to, že na trh přijde nový dopravce a cenová hladina se změní.
Češi v poslední době víc využívali letiště poblíž hranic. Pořád tento trend trvá?
Je to záležitost spíše spádová, než že by to byla nutnost. Je fakt, že po covidu byl podíl cest začínajících za hranicemi vyšší, typicky v Mnichově nebo ve Vídni, ale velký vliv na to měla skutečnost, že v Praze konkrétní spojení často chybělo. Dopravci se zpočátku vraceli na silnější trhy, což Česko nebylo, ale teď už je to jinak.
Co Čína? Poslední rok se mluví o tom, jak tam evropské aerolinky vyklízejí pole.
Před covidem byla Čína jedním z největších obchodních partnerů evropských zemí. Covid to ale přerušil. Přetrhaly se dodavatelské vztahy, Evropa se obecně snaží snižovat závislost na Číně a vliv mají i geopolitické faktory. Tohle všechno vidíme na počtech prodaných letenek, které jsou oproti předcovidové době poloviční.
Když se na to podíváte pohledem evropských dopravců, musíte si uvědomit, že je potřeba oblétávat Rusko a Ukrajinu, takže trasa se prodlužuje a rostou náklady na palivo. K tomu se Evropská unie snaží o ekologičnost letecké dopravy, což znamená, že dopravci z Evropy musejí do nádrží přimíchávat bezemisní palivo a musejí si kupovat emisní povolenky.
Tyhle problémy čínské a blízkovýchodní společnosti neřeší, takže z toho profitují například Hainan Airlines, kteří létají mezi Prahou a Pekingem. Hodně letenek do Číny tady prodává i Air China s odletem z Vídně nebo blízkovýchodní Qatar, Emirates a turečtí Turkish Airlines.
Foto Lukáš Procházka
Dopravci z Evropy musejí do nádrží přimíchávat bezemisní palivo a musejí si kupovat emisní povolenky, upozorňuje Josef Trejbal.
Tady asi zlepšení nepřijde.
Spíš naopak. Očekávám, že kvůli ekologické taxe, kterou od prvního ledna budou muset evropské aerolinky vybírat, se ceny letenek po Evropě zvýší o stovky korun a na dálkových linkách i o tisíce.
A co lety směrem na západ do Spojených států a Kanady?
Tam je konkurence obrovská, tudíž se stále drží i velmi zajímavé ceny. Průměrná cena letenky do New Yorku v ekonomické třídě je pořád kolem patnácti tisíc korun.
Jak je na tom celý trh? Pražské letiště hlásí čísla, která nemají daleko k rekordnímu roku 2019.
Pražské letiště ke konci října odbavilo už necelých čtrnáct milionů lidí a odhad pro celý letošní rok byl patnáct milionů. Nejspíš se tak dostane někam nad šestnáct milionů cestujících a ve srovnání s rokem 2019 bude na víc než osmdesáti procentech tehdejších čísel. Příští rok by pak již mohl být stejný jako rok 2019.
Jak je na tom Evropa a zbytek světa?
Pokud to srovnám se zeměmi v našem regionu, jsme na tom stejně jako například rakouský trh. Z Prahy se létá do necelých 180 destinací, v zimě o něco méně, a to s 71 dopravci, ale je to víc, než čím se může pochlubit Polsko nebo Maďarsko.
Jinak je pravdou, že po covidu se Evropa probouzela pomaleji než Severní Amerika. Byli jsme někde mezi Amerikou a Asií. Teď už ale žádná omezení nejsou, vlastně jen kapacitní, kdy se bojuje hlavně s nedostatkem letadel.
A pokud jde o Letušku? Jak se daří vám?
Ani nám rok ještě neskončil, ale vypadá to, že bychom měli mít meziročně o dvacet procent vyšší provozní zisk. Obrat firmy za celou skupinu v rekordním roce 2019 činil zhruba tři a půl miliardy korun a v počtu prodaných letenek i obratu se tomuto stavu přibližujeme.
Ryanair nedávno ohlásil, že v Česku přidá linky i regionální letiště do Brna, Ostravy a Pardubic. Znamená to, že i tato letiště ožijí?
Naprostou majoritu odbavuje letiště v Praze a určitě se to nezmění. Na regiony zůstává jen promile odbavených cestujících, nejvíc dělá Ostrava. Rozmach Ryanairu souvisí spíš s aktivitou vedení daného regionu, protože linky jsou dost často dotované a bez toho by ani nemohly existovat.
Bez peněz kraje by regiony Ryanair nezajímaly?
Přesně tak to je a mnohokrát se stalo, že jakmile dotace skončila, na náklady citlivý Ryanair ukončil i lety. Znovu se vrátím k tomu, že bohužel trpíme tím, že nemáme vlajkového národního dopravce, jakým byly ČSA, který by sítí minimálně evropských destinací mohl výrazně konkurovat a tlačit tak na cenu.
Covid řadu firem naučil, že není nutné létat na schůzky, ale stačí se vidět online. Jak se obnovil segment obchodních cest letadlem?
Online platformy nahradily leckteré cesty a je to jenom dobře. Pracovní cesty ale nejsou jen obchodní jednání. Jsou to i cesty na veletrhy, konference, často je potřeba vyslat skupinu mechaniků, kteří někde zprovozní výrobní linku. Takové cesty rostou. Takzvaní obchodní cestující u nás tvoří polovinu našich zákazníků a jejich podíl od předloňska opět stoupá. Vracíme se tam, kde jsme byli.
Foto Lukáš Procházka
Online platformy nahradily leckteré cesty a je to jenom dobře, myslí si Josef Trejbal z portálu Letuška.cz.
