Začínali v budově humpolecké Jednoty, dnes jsou v sedmdesáti zemích světa. Jan Voláček a jeho synové Vít a Vojtěch poprvé společně vyprávějí, jak vybudovali miliardovou firmu Conteg Group a co s ní bude dál.
Přelom tisíciletí. Stará epocha končí, nová se rodí. Jak doslovné pro jednu českou rodinu – a aby to bylo ještě lepší, protože život je ten nejoriginálnější scenárista, odehrávaly se tehdy ryze kontrastní scény na obou stranách Atlantiku.
V nejbohatší zemi světa a v pořád mladém, postkomunistickém Česku. „Studoval jsem v Americe a v New Jersey jsem měl praxi mimo jiné v Lucent Technologies, ve firmě, kde kdysi Alexander Graham Bell vynalezl telefon.“
„Obrat čtyřicet miliard dolarů, nic nebyl problém, jezdily pro nás limuzíny, lítalo se byznysem. No, byl velký rozdíl přijet pak do Evropy do malinké firmy, kde jsme začínali v šesti lidech,“ přiznává Vojtěch Voláček.
Takto se drala na svět firma jejich rodiny. Uplynulo skoro čtvrt století, Amerika pořád jiskří miliardami a limuzínami, ale v Česku mezitím Conteg Group vyrostla do úplně jiných rozměrů.
Obrat 1,8 miliardy korun, zisk EBITDA přibližně 150 milionů ročně, etablovaný člen žebříčku největších tuzemských rodinných společností podle Forbesu, který najdete v květnovém čísle.
Specializují se na IT a průmyslové rozvaděče, chladicí zařízení, přibrali chytré výdejní boxy OX Point, jádrem byznysu je ovšem výroba komponentů pro datacentra.
Conteg je dodával pro sídlo NATO v Bruselu, pro IBM po celé Skandinávii, pro olympijské hry v Athénách a Turíně i pro fotbalové mistrovství světa v Rusku, pro nové egyptské hlavní město, pro velké automobilky Audi a Volkswagen či letecké společnosti Saudi Airlines nebo Air France.
Ani tím seznam nekončí: jsou na něm i největší obchodní centrum na světě Dubai Mall, telekomunikační firmy O2, Orange, A1, Vodafone; Amazon, DHL, největší světové banky…
Rozkročili se postupně do sedmdesátky zemí a u jednoho stolu to poprvé společně popisují všichni tři klíčoví muži rodiny. O jejich aktuálních rolích nejvíc napoví to, kam se vydali po konci rozhovoru.
Otec Jan, vitální pán těsně před osmdesátkou, zamířil na univerzitu třetího věku, touha po vědomostech ho neopouští. Mladší syn Vojtěch jakožto hlava obchodu spěchal na letiště na obchodní cestu do Madridu – a jeho starší sourozenec Vít se coby správný CEO zase vrátil do kanceláří.
„Nikdy jsme si nepřekrývali rajony. Když bylo potřeba, vždycky někdo ustoupil, protože úspěch je společný, patří celku. Já jsem možná občas ustupoval tak často, až mě pořád odněkud vytlačovali,“ rozesměje se Vít Voláček.
Že mají kluci nadání pro podnikání, jsem pochopil už za komunismu…
Jan Voláček
