Kolik koncertů jste loni naživo viděli vy? Tři? Osm? Patnáct? I kdyby jich bylo víc, stejně těžko trumfnete Filipa Košťálka, kterých jich za rok zvládne i čtyři stovky. To ale není hlavní důvod, proč je členem letošního výběru Forbes 30 pod 30.
Košťálek za živou hudbou cestuje po celém světě. Je to totiž on, kdo zmíněné ohromné množství živě podané melodie, harmonie a rytmu přefiltruje, aby to podle něj nejlepší následně dostal domů. Do Česka. Do Ostravy. Na festival Colours of Ostrava. Přesně to je totiž jeho úkol coby dramaturga jednoho z největších festivalů střední a východní Evropy.
Výběr kapel pro Colours of Ostrava byl dvacet let privilegiem zakladatelky festivalu Zlaty Holušové. Poslední tři roky zásadním způsobem sází i na novou krev, a program tak vytváří v tandemu s Filipem Košťálkem. Jeho cesta na vrchol českého a díky významu Colours i středoevropského festivalového světa jako by byla nalajnovaná.
V šestnácti za ním přišel kamarád s tím, že má kapelu, ale že nehrají koncerty. „Tak jsem šel do jednoho z ostravských klubů s tím, že si ho chci pronajmout. Řekli si o tisícovku, kterou jsem jim dal. A udělal první koncert. Tak to začalo,“ vzpomíná Košťálek na akci, kam přišlo sto lidí.
V domovské Ostravě zabodoval i třemi ročníky klubové akce Pendl, která v jeden večer spojovala odlišné hudební žánry a různé kluby, jejichž majitelé spolu běžně nekomunikovali. Rozpočet zhruba 350 tisíc a návštěvnost kolem tisícovky lidí.
„Ostrava je malá, takže si mě v Colours všimli a přišla nabídka pro festival pracovat nejdřív jen brigádně. Ani tak to odmítnout nešlo,“ vzpomíná Košťálek. Najednou měl možnost zapojit se do týmu, který stojí za akcí, jejíž areál naráz pojme pětapadesát tisíc lidí a poslední roky pracuje s rozpočtem blížícím se třem stům milionům korun.
Nejdřív dva roky pracoval na produkci. Potom dostal šanci dělat booking českých kapel, časem se přidali i menší zahraniční interpreti. A pak najednou komunikoval i s agenty, s nimiž domlouval vystoupení světových hvězd. Obvykle mailem a telefonem, ale třeba od agenta Lennyho Kravitze mu loni přišla krátká zpráva přes WhatsApp, která potvrdila, že zpěvák v červenci do Ostravy dorazí.
Na Colours během čtyř dnů vystoupí kolem sto dvaceti umělců. Vytvářet program tohoto festivalu ale nespočívá v jejich skládání tak, aby program každý den gradoval od méně známých interpretů až k těm nejslavnějším. Dramaturgie Colours je dvě dekády známá tím, že z celého světa přiváží i ty, jejichž jména na první přečtení většinou nic neříkají. O to větší zájem pak ale dokážou vzbudit během vystoupení.
„Samozřejmě jsou v programu kvalitní komerční věci se spektakulární show. I hudba se globalizovala, takže svět funguje tak, že lidé přijdou hlavně na Iggyho Popa nebo Justice. Největší zážitek si ale nakonec odnesou z koncertu kapely ze zapadlé vesnice v Senegalu, která hraje na třetí scéně. Nabídne jim totiž reálnou autenticitu,“ uvažuje Košťálek, který přiznává, že rád boří zažité stereotypy.
„Chci, aby to, co od nás lidé dostanou, nebylo jenom zábavné, ale aby to šlo do hloubky. Věřím, že tím, že návštěvníkům otevíráme cestu k hudbě, ke které by se nejspíš nikdy nedostali, je emočně a mentálně posouváme. Třeba jako když si přečtou dobrou knížku,“ dodává.
I proto v posledních letech na Colours of Ostrava víc a víc rezonuje mezinárodní diskusní fórum Meltingpot, kdy desítky tisíc lidí, kteří jdou primárně za muzikou, během festivalu často vyrazí i na přednášku například o longevity, technologiích, dezinformacích nebo byznysu. I na skladbě řečníků se Košťálek podílí. „Vedle hudby je to další způsob, jak se snažíme otevírat dveře k novým názorům a myšlenkám,“ říká.
Košťálkova talentu si nevšimla jen jeho šéfka Zlata Holušová. Loni v létě totiž získal cenu oborového magazínu IQ pojmenovanou New Boss, na což v lednu navázal oceněním na prestižních European Festival Awards, odkud si odvezl cenu New Kid on the Block, určenou hudebním profesionálům do třiceti let.
„Myslím, že je to nějaká autenticita, kterou mám. Jsem hodně otevřený, snažím se dělat věci podle toho, jak je cítím, a ne jak jsou někdy očekávané. A vždycky všechno dělám tak, aby to mělo nějakou hodnotu. Aby to nebyl jen byznys, ale aby to mělo i vyšší vizi,“ odpovídá Košťálek na otázku, proč si myslí, že ocenění získal právě on.
Dramaturgií Colours si Košťálek plní i své sny. Jak sám přiznává, jinak by ho to ani nebavilo. I to má ale své limity. Konkrétním příkladem je kapela Hermanos Gutiérrez, o jejíž účast řadu let bojuje, jenže její finanční požadavky se nepotkávají s možnostmi festivalového rozpočtu. „I když to milujeme, pořád musíme stát nohama na zemi,“ říká.
Rostoucí ceny vystoupení jsou něčím, co pořadatelům festivalů radost rozhodně nedělá. Zatímco před nástupem covidu-19 byl honorář milion eur v našich podmínkách něčím nemyslitelným, nyní o nijak výjimečný požadavek nejde.
Platí to například i pro nigerijského zpěváka jménem Burna Boy, který měl na Colours coby headliner vystoupit před dvěma lety. Nikdo dražší do té doby v Ostravě nevystupoval. Nakonec ale vystoupení pár hodin před nástupem na stage nečekaně zrušil. Důvodem měla být porucha letadla, které stálo na letišti v Paříži.
V tu chvíli bylo potřeba zprávu předat lidem, čehož se Košťálek ujal společně se Zlatou Holušovou. Pod hlavním pódiem před nimi stál třicetitisícový dav, který na zpěváka netrpělivě čekal.
„Bylo to strašné. Když máš před sebou tolik naštvaných lidí, kteří čekají, co jim řekneš… Tu negativní energii, která proudila směrem k nám, nešlo nevnímat. Nejvíc to samozřejmě mrzelo nás,“ připouští Košťálek, jenž doufá, že podobnou situaci už nikdy nezažije.
Raději tak zmiňuje ta příjemná setkání. A nemusí být jen s hudebníky a jejich manažery. Colours totiž do Moravskoslezského kraje přinášejí každý rok téměř miliardu korun a tisíce pracovních míst.
Je to také využívaná příležitost pro byznysová setkání na nejvyšších úrovních. Košťálek tak jen poslední rok a půl absolvoval jednání například na tchajwanském ministerstvu, večeři s indickým mahárádžou či maltézským eurokomisařem, ale i pracovní oběd s dcerou kolumbijského exprezidenta.
Košťálek se v devětadvaceti letech dostal na vrchol české festivalové scény. Když tak vyslechne dotaz, jestli se dá přece jen stoupat ještě výš, odpoví, že takto nyní vůbec neuvažuje. „Colours mě svojí filozofií a tím, jaký festival je, strašně baví. Proto nepřemýšlím nad tím, že bych něco měnil. A i kdyby se to někdy stalo, můj cíl je v kulturním byznysu vydržet celý život. Šíleně mě to baví.“
A co poslouchá sám dramaturg Colours of Ostrava Filip Košťálek?
