Vzali jsme čtyři mladé lidi, kteří všichni vyrůstali v rodinné firmě. Někteří jako druhá generace, někteří jako dvacátá. Posadili jsme je do jedné dodávky a vyrazili na roadtrip do Českého středohoří. Jak tohle dopadne?
Dobře, dopadne to dobře. Teď, když jsme vám prozradili pointu, ale prosím neotáčejte. U téhle story, která je jedním velkým roadtripem, totiž víc než kdekoli jinde platí, že cesta je cíl. Na začátku jsme měli ideu. Vybereme tři nebo čtyři mladé dědice a dědičky největších českých rodinných firem a posadíme je ke kulatému stolu, aby si povídali o byznysu a životě.
Ještě než jsme tu větu dořekli nahlas, umřeli jsme nudou. O. k., chce to trochu akce. Žádný kulatý stůl, vezmeme je do balonu. Podívat se na tu naši českou kotlinu i na život s nadhledem. Vybrali jsme čtyři mladé pušky – nakonec žádné tradiční dědice továrny s komínem, ale rozmanité příběhy toho, jak taky může vypadat rodinná firma a její příběh.
A pak nám do toho jeden z nich, galerista Jakub Kodl, hodí vidle. „V balonu neletím. V jednom jsem málem umřel,“ vzkáže – a proti tomu se nedá argumentovat, takže jsme zase na začátku. U kulatého stolu, od kterého už je to ale jen pár telefonátů k narychlo zorganizovanému roadtripu.
V pondělí v jedenáct tak všichni společně vyrážíme za epickými výhledy do boutiquového resortu Oblík. Kodl jako první otevírá dveře elektrického minibusu Volkswagen ID. Buzz, který jsme si pro tuhle příležitost půjčili, a s širokým úsměvem a upřímným nadšením hned zahlásí:
„K těmhle autobusům máme doma velkou citovou vazbu. Můžu řídit?“ Než stihne zabrat místo u volantu, nastoupí zbytek osádky: Matouš Syrový, za ním Ileana Lobkowicz a nakonec Vít Soural. Vybrali jsme je nejenom proto, že jsou každý za sebe zajímavá osobnost, ale zároveň zastupují rozmanité archetypy mladé generace rodinného byznysu.
