Kdybyste se ocitnuli v srdci světového finančnictví, buďte si jisti, že vyzbrojeni běžnou angličtinou na Wall Street neuspějete. Zdejší „hantýrka“ je totiž pro většinu lidí nesrozumitelná. Pokud ale patříte k těm, kdo k dravcům z Wall Street vzhlížejí, možná byste se měli poohlédnout po Ďáblově finančním slovníku, se kterým se v téhle části Manhattanu neztratíte.
Dlouholetý komentátor finančních událostí a sloupkař listu Wall Street Journal Jason Zweig v něm „walstreetštinu“ satiricky dešifruje a jak píše list The Guardian, finanční „ředitele zeměkoule“ rozhodně nešetří.
Třeba pojem „fáma“ překládá jako „ekvivalent faktu“ a „iracionální“ je „slovo, kterým popisujete jakéhokoliv jiného investora“. „Jistota“ je zase v geopolitických a ekonomických záležitostech „stav jasnosti a předvídatelnosti, o němž všichni investoři tvrdí, že je nepostradatelný, i když neexistuje, nikdy neexistoval a existovat nebude.“
A pokud jde o roli klíčových hráčů finančního světa, nerozpakuje se Zweig dát najevo ani pořádnou dávku skepticismu. Regulátoři jako britský Financial Conduct Authority nebo energetický regulátor Ofgem jsou podle něj byrokraté, kteří „se snaží zastavit rozzuřené slony máváním prachovky“, a jejich úředníci jsou „budoucí zaměstnanci bank, hedgefondů, brokerských fondů, investičních firem nebo lobistických organizací“.
Ekonom je člověk, který „aplikuje matematické nástroje v podobných situacích, jako by používal pravítko a stopky k měření pohybu hmoty v urychlovači částic, kde se částice menší než atom mohou pohybovat až rychlostí světla.“
Auditoři jsou zase účetní, kteří „až moc často schvalují finanční prohlášení společnosti přesně tak, jak ho chce mít její vedení“. Termín auditor označuje v latině toho, kdo slyší, Zweig ovšem konstatuje, že v angličtině spíš toho, kdo poslouchá ve smyslu být poslušen pokynů nebo příkazů.
Kniha ale neparoduje jen Wall Street, odvážně se vydává i do historie. Sloupkař třeba tvrdí, že verš ze Shakespearova Macbetha byl zřejmě určen v obecenstvu kupcům, kteří ve své novodobé podobě zakusili jakousi ranou podobu bubliny finančního trhu.
Lord Banquo (přeložte si jako „banka“) v prvním jednání hry říká v překladu Martina Hilského: „Země má bubliny stejně jako voda. Tyhle k nim patří. Kam se vytratily?“ a Macbeth odpovídá: „Co zdálo se být tělem, rozpustilo se do vzduchu jak dech. Že nezůstaly!“, což je povzdech asi povědomý každému, kdo před rokem 2007 investoval do realit a před rokem 2014 do komodit.
Další definice musejí být svou potměšilou ironií povědomé každému, kdo kdy pracoval v bezskrupolózním City. „Platba“ je formulována jako „nenápadně znějící slůvko, které je nicméně jediným a největším určujícím faktorem úspěchu nebo selhání pro většinu investorů“.
A „prognóza“, termín obsažený skoro v každém souhrnu finančních výsledků je jednoduše „dohad“ odvozený od slova „hádat“. Zweig tím poukazuje na skutečnost, že mnozí stratégové trhu ještě v průzkumech z prosince 2006 tvrdili, že ekonomická předpověď je příznivá.
