Mohlo by se zdát, že časy, kdy se kancelářské stolní počítače prodávaly za stovky tisíc korun a průměrný notebook stál víc než nové rodinné auto, jsou nenávratně pryč. Poslední vývoj na trzích však naznačuje, že se historie klidně může opakovat. Ceny operačních pamětí za letošní rok totiž vzrostly i o pět set procent a SSD úložišť o sto procent. Co za tímto prudkým zdražováním stojí?
Pravdou je, že jsme se za poslední dekádu mohli několikrát přesvědčit, jak křehký a koncentrovaný čipový průmysl ve skutečnosti je.
Například v roce 2020 s globální pandemií covidu-19 odstartoval také celosvětový nedostatek čipů, který postihl více než 169 odvětví včetně automobilového průmyslu.
Krize vedla k výraznému nárůstu cen, dlouhým čekacím frontám nejen na čipy samotné, ale také na veškeré zboží, které na nich bylo závislé, a pokoutným přeprodejům na sekundárním trhu. Nedostatek polovodičů se navzdory horečnatým snahám politiků najít rychlé řešení protáhl až do roku 2023.
Mohl za to především příchod dalších a dalších neočekávaných událostí, jako byla extrémní sucha na Tchaj-wanu nebo naopak nezvykle divoké bouřky v americkém Texasu, které omezovaly výrobu.
Také vypuknutí války na Ukrajině způsobilo náhlý nedostatek neonu a dočasnou krizi na trhu s lithiem a opět zpozdilo dodávky klíčových komponent, hlavně pro menší výrobce (litevský MikroTik by mohl vyprávět).
A když už to mohlo vypadat, že se svět začíná vracet do normálu, začala pod povrchem doutnat nová rozbuška. Že se děje něco divného, nejprve zaregistrovali počítačoví hráči, letos ale trend již zrychlil natolik, že jej začíná vnímat kdokoli, kdo je nucený si pořizovat nový hardware.
V posledních týdnech se ceny operačních pamětí (především DRAM), ale i rychlých SSD disků již natolik utrhly ze řetězu, že nepředstavují problém jen pro méně majetné koncové spotřebitele, ale torpédují fungování a plánování firem. Zejména DDR pamětí je v současnosti na trhu takový nedostatek, že je zpomalení růstu cen prakticky v nedohlednu.
Podobná krize zde nebyla od roku 2020 a nejedná se již jen o dočasné narušení dodavatelského řetězce, ale o systémovou změnu, která přímo ovlivňuje každodenní IT projekty a celkové rozpočty společností.
Jak přesně se ale z paměťových čipů (DRAM a NAND), jejichž dostupnost mnozí dosud považovali za samozřejmou, stalo vzácné a podpultové zboží?
Za vším hledej AI
Exponenciální růst projektů v oblasti umělé inteligence ze strany firem, jako je OpenAI, či technologických gigantů typu Alphabet, Amazon, Meta nebo Microsoft totiž vytvořil absurdně vysokou poptávku po vysokokapacitních, špičkových paměťových modulech.
Řeč je především o takzvaných High Bandwidth Memory (HBM) a jejich hlavní výrobci, jako jsou Samsung, SK Hynix a Micron, proto nemají čas ani motivaci věnovat se méně lukrativním pamětem. A pokud už náhodou mají, nové továrny se mohou dostat do provozu nejdříve v letech 2027–2028.
Potíž je ve dvou věcech. Závody v AI zbrojení poháněné VC kapitálem a obrovskými půjčkami totiž mají dostatek palebné síly na to, přeplatit jakéhokoli jiného zákazníka. Druhý problém pak spočívá v tom, že AI infrastruktura, alespoň tak, jak ji vytvořily americké firmy, je bez nadsázky technologickým otesánkem.
Má totiž výrazně odlišné požadavky na zdroje než typické firemní servery. Servery pro umělou inteligenci například spotřebovávají zhruba osmkrát až desetkrát více operační paměti, než je současný standard pro ty podnikové.
Důsledky toho budeme čím dál tím více vidět a hlavně cítit. Protože jsou HBM paměti mnohem náročnější na výrobní kapacity, spotřebují až trojnásobek kapacity waferů ve srovnání se standardní DRAM. To je kapacita, která pak chybí pro výrobu normálních pamětí, protože výrobní kapacita ani kapitálové náklady na výstavbu nových továren nejsou nafukovací.
Technologické giganty a další účastníci AI závodů mají navíc dost silnou vyjednávací pozici na to, aby si rezervovali obrovské výrobní kapacity s velkým předstihem, čímž z trhu vytlačují větší část běžné produkce hlavně DDR4 a DDR5 pamětí.
Stále více výrobců se pak přirozeně přesouvá k výrobě drahých specializovaných modulů pro datová centra AI. Bezprostředním příkladem je středeční oznámení výrobce Micron, který příští rok končí s prodejem pamětí a úložišť značky Crucial a opustí spotřebitelský segment, aby se „mohl soustředit na podporu pro strategické zákazníky v rychleji rostoucích segmentech“.
Lépe jen tak nebude
Ceny DDR5 od září vzrostly o tři sta až pět set procent. Problém navíc už dávno není jen záležitostí AI průmyslu a příznivců rychlého hardwaru. Rychle rostoucí ceny pamětí ohrožují plánované upgrady firemních serverových parků a zvyšují náklady v celé spotřební elektronice, což zvyšuje inflační tlak v celé ekonomice.
Zásob je stále méně a problémy již nemají jen spotřebitelé a běžné podniky, ale začínají se dotýkat například i výrobců chytrých telefonů. Jen pro malou představu, ještě loni byla průměrná zásoba pamětí na skladech na zhruba sedmnáct týdnů, teď na konci roku 2025 jsou to týdny dva.
Čínští výrobci levných smartphonů, jako jsou Xiaomi či Realme, již nyní varují před výrazným zvyšováním cen v příštím roce – odhadem o třicet procent – protože čelí výrazně vyšším nákladům na komponenty.
Další čínští obchodníci začínají hromadit DD4 paměti a japonské obchody s elektronikou, jako je například retailová síť PC 1’s, pro změnu zavedly praxi, kterou zná český zákazník ze supermarketů během akcí – výrazné omezení pamětí a disků, které si může jeden zákazník koupit.
Zdražování komponent do svých vlastních produktů čelí dokonce i americká Nvidia, která rozhodně nemá problém si dopředu rezervovat jakkoli velké výrobní kapacity.
A lépe jen tak nebude. Podle SK Hynix bude nedostatek pamětí trvat nejméně do konce roku 2027. Pokud se nestane nějaký zázrak, vypadají současné predikce pro polovinu roku 2026 tak, že na letošní „vánoční ceny“ budeme ještě s nostalgií vzpomínat jako na éru levných pamětí.
