Ve světě, kde mladí podnikatelé vymýšlejí aplikace a kultivují umělou inteligenci, se Jan Fabini rozhodl dělat pánve a hrnce. Sázka na firmu nesoucí jeho vlastní jméno se mu vyplatila. Má nakročeno k obratům ve stovkách milionů korun a na zahraniční trhy. Po pěti letech fungování se ale Fabiniho pozice začíná měnit.
Tak mladý, tak úspěšný, s vlastní prosperující firmou. Šestadvacetiletý Jan Fabini má všechny předpoklady pro to, aby si mohl dovolit zdravou dávku sebevědomé arogance. Životopis na to má již dnes. Jenže je to to poslední, co u něj najdete.
„Myslím si, že máme strašné štěstí. Jsem přesvědčený, že ho potřebujeme, a doufám, že ho budeme mít i nadále,“ říká skromně v asketicky vybavených vinohradských kancelářích.
Když ho posloucháte, jak mluví o cestě, na jejímž startu stál sen vyrábět kvalitní a designově svěží nádobí, napadne vás jediné slovo: vděčnost. Sám prý pověrčivý není, ale přesto se určitého rituálu během rozhovoru vyvarovat neumí.
Kdykoli mluví o úspěších své společnosti, zaklepe si, možná už nevědomky, klouby prstů na zuby. Když mluví o tom, kam jeho podnik vyrostl. Ťuk, ťuk. Když popisuje, jaké lidi se mu podařilo do firmy dotáhnout. Ťuk, ťuk.
Myslím si, že máme strašné štěstí.
To aby si štěstěna, o které ví, že ji v byznysu potřebuje, nenašla mezi mladými podnikateli zase jiného amanta. Podnikat začal Fabini ještě jako středoškolák na gymnáziu, které už kvůli řízení firmy dodělával dálkově. Prý díky své tvrdohlavosti a tehdejší naivitě.
Vybudoval úspěšný e-shop s potřebami do kuchyně Bonino. Od toho už byl jen krok k úvaze o vlastním nádobí. To byla cesta k větším maržím, větším ziskům. Jenže to vyžadovalo najít lidi s penězi, investory.
Pomohlo dnes běžné vygooglování andělských investorů. Tak se Fabini dostal k Martinu Rozhoňovi, který byl těsně po prodeji jím vybudovaného Vivantisu do rukou skupiny Mall. Druhým podstatným kouskem investiční skládačky byl Jiří Hlavenka, známý jihomoravský investor do informačních technologií.
Oba mladý podnikatel z Nového Boru zaujal a dnes už slušně rozjetý vlak pomohli Fabinimu roztlačit. Z pódia, na kterém se odehrává příběh jeho firmy, se však Jan Fabini stahuje. Ale ne definitivně, jen do zákulisí, do role režiséra.
Značka už zkouší uplatnění v západní Evropě, tam příběh mladého, modrookého, blonďatého podnikatele nikdo nezná. A jak sám říká, prodávat nádobí jen skrze jeho osobní příběh by bylo slabé. I tak je prý ale rád, že úspěšný výrobce prémiového nádobí stojí na jeho jméně. Závazků z toho plynoucích si je vědom.
Je ostatně možná jediným majitelem výrobní společnosti generující stovky milionů, jenž pravidelně visí na telefonu se zákazníky. Běžnými lidmi, kteří si nádobí Fabini koupili. A když něco nevyhovuje, pošle jim na vyzkoušení jiné. Chce zkrátka, aby lidé s výrobky jeho firmy vařili.
A i díky tomu podnik šlape. Fabini letos otevřel první zahraniční trh, jejich e-shop začal fungovat v Nizozemsku. Společnost v pátém roce fungování počítá s obratem 150 milionů, do pár let chce atakovat půl miliardy.
Kolik nabídek na prodej firmy vám letos přistálo na stole?
Na prodej firmy nula, podílové nějaké byly. Podnik je ale stále mladý a žádná z těch nabídek mě nezaujala. Odprodej společnosti není na stole vůbec, mám totiž pocit, že jsme víc na začátku, než jsme byli v den jedna.
V jakém smyslu?
Že najednou vidíte všechny možnosti, které můžete realizovat. Sice se vše sune dopředu, ale mám pocit, že jsme pořád na začátku. To je tím, že se neustále otevírají nové horizonty.
Co je pro Fabini ta big game, ke které směřujete? Kdy vám zmizí pocit, že jste na začátku?
