Není všechno zlato, co se třpytí – a nejsou pravdivé všechny poučky, které se drží světa úspěšných.
Jednou z nejtrvanlivějších je koncept takzvané trickle-down economics, v překladu ekonomiky, kdy zisk nejbohatších vrstev společnosti „crčí dolů“ ke střední třídě a těží z něj celá společnost.
Mýty mají tu nehezkou vlastnost, že se hezky poslouchají. Tenhle zní navíc pocitově logicky: čím více porostou zisky úspěšným a bohatým, tím více příležitostí k obohacení poskytnou jako zaměstnavatelé a investoři ostatním.
Jak nám ale ukazují čísla, kdy střední třída celosvětově stagnuje, zatímco nejbohatší lidé planety si připisují rekordní nárůsty svého jmění: fakta se nestarají o naše pocity.
Za vše mluví vývoj ve Spojených státech, kde reaganovské uvolnění daňové zátěže v osmdesátých letech ztrojnásobilo zadlužení země a namísto celospolečenské prosperity nastartovalo pověstné rozvírání nůžek, do kterých se daňovými škrty dále opřeli prezidenti George W. Bush i odcházející Donald Trump.
Jistě, daně jsou pro mnohé podnikavce tím největším strašákem, ale v propojeném světě, vykazujícím bezprecedentní míru ekonomické nerovnosti, před debatou o nich nelze donekonečna ukrývat hlavu do písku.
Když historik a člen výběru Forbes 30 pod 30 Rutger Bregman na loňské ekonomické konferenci v Davosu konstatoval, že ticho kolem daní mu připomíná sjezd hasičů, kde se nesmí mluvit o vodě, sklidil kritiku i uznání.
Především ale trefně postihl skutečnost, kterou nově podtrhuje studie realizovaná na Londýnské škole ekonomie a politiky, jedné z pětice nejlepších univerzit ve Velké Británii.
Studie se zabývala vývojem v osmnácti členských zemích Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) v rozpětí let 1965–2015. Zkoumala daňové reformy zacílené na procento nejbohatších a jejich dopady na hospodářský růst i nezaměstnanost.
Zásadní daňové škrty ve zkoumaných zemích za posledních pět dekád | Zdroj LSE
Autoři podrobili získaná čísla důkladné analýze a jejich komplexní matematické modely přinášejí pohled nastíněný už dřívějšími pracemi podobného typu. Shrnutí, kterému porozumí i laik?
Žádný z daňových škrtů nepřinesl v konkrétních zemích kýžený efekt. Nejbohatším zůstalo v kapse více z jejich zisku, ale z těch kapes už nikdo další neprofitoval. Žádná zvýšená zaměstnanost, žádné nakopnutí ekonomiky.
Jediný prokazatelný dopad byl negativní: již zmíněné rozvírající se nůžky mezi příjmy nejvyšší třídy a zbytkem společnosti. Autoři studie svými závěry samozřejmě nesahají po gilotinách a nehlásí se k heslům typu „eat the rich“, ale daří se jim podložit zkušenosti z konkrétních zemí tvrdými daty, před kterými se nelze zavřít do slonovinové věže nebo nejvyššího patra mrakodrapu Burdž Chalífa.
Můžeme nadále spekulovat, jestli se v jedenadvacátém století inspirovat ekonomickým boomem po druhé světové válce poháněným právě nejvyšší mírou zdanění nejbohatších vrstev. Slepou víru v „trickle-down economics“ ale nechme konečně odcrčet do minulosti.
Celá studie je veřejně k dispozici ve formátu PDF.
