Proslul vynálezem „mazacího buřtu“, masové pomazánky známé jako Maceška nebo také čajovka. Byl ale rovněž stavitelem, hoteliérem, investorem, a založil dokonce moderní kino, které později proslulo pod názvem Bio Illusion. Emanuel Maceška je dodnes fenoménem mezi prvorepublikovými podnikateli. Přitom sám nedokončil ani základní školu.
Je to pozoruhodný příběh, připomínající legendární americký sen. Příběh chlapce z velmi chudé rodiny, pátého z třinácti dětí, který se vlastní pílí a úsilím vypracoval ve váženou osobnost a respektovaného člena prvorepublikové podnikatelské elity.
Na počátku byly přitom jen dobré nápady a schopnost rychle uspokojit poptávku, i za cenu nemalých osobních obětí. V čase největší slávy svého podniku dodával Emanuel Maceška své uzenářské speciality do vyhlášených pražských lahůdkářství, jako byl Lippert na Příkopech, na Vinohradech založil největší pražský uzenářský podnik, který postupně rozšířil v obří síť firemních prodejen po celé Praze.
Pomazánka Maceška se mazala na populární chlebíčky i do sendvičů, mezi její fanoušky prý patřili také Antonín Švehla, Jan Masaryk nebo bankéř Jaroslav Preiss, jehož Živnobanka mimochodem Maceškovy závody a jejich rozvoj dlouhodobě financovala – a jehož příběh jste četli v minulém čísle Forbesu.
Emanuel Maceška po celou svoji téměř půlstoletí trvající kariéru projevoval pronikavý úsudek a své vize se nebál přetavovat ve výsledky. Investoval do nákupu, ale i do vývoje moderních strojů poháněných elektrickými motory, vybudoval chladírny, rozjel velkovýrobu na tehdejší dobu revolučních trvanlivých masových konzerv, po vzoru Tomáše Bati se navíc choval mimořádně prozákaznicky.
V roce 1923 vybudoval továrnu na výrobu uherského salámu, která byla svými inovacemi unikátní v celé střední Evropě. Původně malá uzenářská a řeznická živnost mu vynášela víc než slušně. V Praze vlastnil honosný Maceškův obchodní palác na Vinohradské třídě, ve kterém provozoval občerstvení a také vlastní kino, později nazvané Bio Illusion, či hotel na Václavském náměstí.
A když se krátce před druhou světovou válkou rozhodl odejít na odpočinek, měl rodinný podnik komu předat – všichni čtyři jeho synové se vyučili v oboru, dvě dcery se pak provdaly za Maceškovy obchodní partnery. Jenže jak už to nejen v byznysu bývá, život a podnikání nejsou jen procházka růžovým sadem.
Pozapomenutý příběh Emanuela Macešky ukazuje nejen mnohou nespravedlnost, kterou českým podnikatelům a živnostníkům opakovaně zasadily dramatické zvraty českých a československých moderních dějin, ale i neradostnou realitu předválečného a prvorepublikového podnikání, jež měla k idyle skutečně daleko.
