Jonathan Ross poprvé vytušil, že něco není v pořádku, v únoru v Oslu při přednášce před poslanci norského parlamentu. Ross, dvaačtyřicetiletý generální ředitel společnosti Groq, která vyrábí čipy pro umělou inteligenci, byl zrovna uprostřed slibné prezentace, která měla skomírající společnosti pomoct s oživením.
Ukazoval chatbota poháněného umělou inteligencí, který dokáže odpovídat na otázky okamžitě, rychleji, než je člověk vůbec schopen je přečíst. Jenže z nějakého důvodu měly odpovědi lehké zpoždění. To Rosse, který představoval vizi evropského datového centra poháněného superrychlými čipy od Groqu, dost znervózňovalo.
„Pořád jsem kontroloval čísla,“ vzpomíná. „Lidé nevěděli, proč jsem tak roztěkaný.“ Na vině byl příliv nových uživatelů. Den před Rossovým setkáním v Oslu totiž virální tweet nadšeného vývojáře, který básnil o „bleskurychlém nástroji pro odpovědi umělé inteligence“, poslal na online demo Groqu tuny nových návštěvníků, což ale zasekalo servery společnosti.
Byl to problém, ale takový, který vás ani nemůže štvát. Když Ross před osmi lety Groq zakládal, chtěl navrhnout AI čipy vysloveně pro to, čemu se v oboru říká inference: schopnost umělé inteligence napodobuje lidské uvažování tím, že aplikuje to, co se naučila, na nové situace.
Díky tomu dokáže váš smartphone identifikovat vašeho psa jako corgiho na fotografii, kterou nikdy předtím neviděl, nebo generátor obrázků vykreslit papeže Františka v kabátu Balenciaga. Je to něco úplně jiného než další výpočetní frajeřina umělé inteligence: trénování masivních modelů.
Jenže dokud OpenAI koncem roku 2022 nevydala svůj ChatGPT, čímž vyvolala celosvětové AI šílenství, poptávka po superrychlém čipu na inferenci byla omezená, a Groqu se tak moc nedařilo. „
Mnohokrát nás to málem položilo,“ vzpomíná Ross uvnitř polovodičové laboratoře startupu v kalifornském San José na ten nejhorší moment v roce 2019, kdy startupu chyběl měsíc do úplné smrti.
