„Nevím, kam směřuju, ale slibuju, že to nebude nuda.“ Citátů, které vystihují Davida Bowieho a jeho neuvěřitelnou kreativitu, je tolik, že bych jimi popsal několik stran, pro teď si ale vystačím s tímhle jedním. Je totiž až neuvěřitelně přesný.

Bowieho smrt, která přišla jen pár dní po vydání jeho posledního alba Blackstar, nám připomíná, že šlo o jednoho z nejtalentovanějších a nejneposednějších představitelů moderní popkultury.

960x0

Jak jednou řekl, touha dělat neustále něco nového u něho byla projevem poruchy pozornosti – a nestal se díky ní jen skvělým umělcem, ale i prozíravým obchodníkem. Posuďte sami – v roce 1998 rozjel vlastní projekt Bowienet, který fungoval jako poskytovatel internetového připojení a z nějž se později stal web davidbowie.com, založil vlastní rádio, a v roce 1999 dokonce i vlastní banku BowieBanc.

O něco dřív, v roce 1997, se postaral o další novinku, když podpořil do té doby neobvyklý způsob investování do celebrit a založil Bowie Bonds, který na principu zajištěných aktiv, tzv. ABS (asset-backed securities), zajišťoval příjmy z budoucích výdělků z jeho tvorby. Kolekce 300 skladeb a 27 alb měla hodnotu 55 milionů dolarů a v době a po dobu zhruba 10 let zajišťovala investorům úrok 7,9 %. Než přišel věk internetu a všechno bylo zase trochu jinak.

bow1

V článcích, které se teď o Bowiem objevují, se dočtete, že byl mnohem víc než jen rockovou hvězdou. Je to pravda, stejně jako to, že byl mnohem víc byznysmenem než kdokoli další z jeho současníků a mnoha lidem ukázal, jak využít výhod, které s sebou přinesla právě nastupující doba internetu. Stejně jako dokazoval své umění tím, že se neustále držel před ostatními, když originálně pracoval s nejrůznějšími kulturními vlivy a trendy (jako byla avantgarda, androgynní identita, sci-fi, německý minimalismus, soul, blues, punk nebo třeba jen newyorské metro), byl taky schopen skvěle pochopit a využít ve svůj prospěch i v čase se měnící obchodní nástroje.

V roce 2000, tedy v době, kdy byl internet, jak ho dnes známe, teprve v plenkách, poskytl BBC neuvěřitelný rozhovor, ve kterém mluvil o vztahu mezi umělcem, konzumentem a trhem. Doslova řekl tohle: „Rock-and-roll je teď vlastně kariérní příležitost, internet v sobě má cosi rebelského a rozvratného, chaotického a nihilistického… Dnešní monopoly si své postavení neudrží. Věřím, že potenciál toho, co může internet s naší společností udělat, dobrého i špatného, si teď umíme jen těžko představit. Myslím, že stojíme na hranici něčeho vzrušujícího a zároveň děsivého. Myslím, že obsah a i všechno kolem něj se změní natolik, že nemůžeme vůbec odhadnout, jak se změní vztah poskytovatele a uživatele jakéhokoli obsahu, naše představy o tom, jak fungují média, se podle mě od základu změní.“

bow3

Co tenhle rozhovor demonstroval komukoli, kdo do té doby neznal Bowieho schopnost přetvářet sebe sama i své názory, bylo to, že David Bowie rozuměl tomu – stejně jako ti nejúspěšnější politici či byznysmeni -, že zůstat na místě a opakovat stále tu samou mantru, protože kdysi fungovala, následovat místo toho, abyste se ujali vedení, nebo mít strach z inovací, protože jsou nejisté, byl pravý opak úspěchu.

Hudba byla pro Bowieho vždycky jen začátek. Ve všem, co dělal, se pokoušel sám sebe posouvat dál, zkoušet nevyzkoušené, nové nápady a přenést je do mainstreamu. David Jones, jak se Bowie až do roku 1966 jmenoval (tehdy si jméno změnil proto, že s příjmením Jones se proslavil Davy Jones z kapely The Monkees), byl neúnavným rebelem, který dal začátkem 70. let prostor Ziggymu Stardustovi, a ten se zase později přerodil v další Bowieho alter ego – Hubeného bílého vévodu, vzor všech novoromantických duší a garážových kapel, módní ikonu, hrdinu z Wall Street a mnoho, mnoho dalších.

Jeho schopnost inovovat, riskovat, rozumět svým fanouškům, odhadovat budoucnost popkultury i to, jak ji ovlivní technologický vývoj – všechny tyhle dovednosti z něj udělaly nezapomenutelného hudebníka i skvělého obchodníka.

David Bowie možná nevěděl, kam směřuje, ale ať už šel kamkoli, byl obvykle pěkný kus před ostatními.