Osobní vazba v byznysu není na škodu, a tak ho těší, že může zjednodušovat život těm, kteří křižují Evropu za volantem kamionu jako kdysi jeho děda. Jaroslav Ton na špičkových školách v Anglii vystudovat finanční historii a čínská studia, skončil ale u fintechu. A jeho startupu 4Trans se daří: letos získal 450 milionů od investorů a nyní má další milník, první profakturovanou miliardu korun pro klienty.
„Uvidíme, jestli to vyjde, ale letos chceme další miliardu,“ nezapírá Ton vysoké ambice. Aby je neměl: za rok a půl jim stoupl počet zákazníků o téměř sedm set procent. Taky za tu dobu firmu překopali tak, že se v ní působivě mísí dva úplně různé světy.
První v nich v Česku ztělesňuje slavný song Řidič, ten tvrdej chleba má. Svět kamionů svištících všemi směry, jež nakládají a vykládají zboží, samozřejmě proti faktuře. Ten druhý jsou moderní technologie a pojem fintech. Oni ho využívají pro proplácení faktur.
Ton má za sebou London School of Economics i Oxford, kde už se hodně zaměřoval na startupy. Ale krev není voda, a tak ožily jeho rané a milované vzpomínky – na dědu kamioňáka. Kočovný život si s ním sám vyzkoušel. Sledoval, co vše je potřeba, co život komplikuje a co naopak usnadňuje. Výsledkem je faktoring.
„Ten samozřejmě existuje dlouho, spousta hráčů ho dělá tradičně, banka má nějakou metodologii, která je poměrně rigidní, jednodimenzionální. Výkazy buď do tabulky zapadnou, nebo ne,“ přibližuje Ton.
„U nás je to hodně automatizované, koukáme na celou řadu dat, finančních i behaviorálních, máme vlastní databázi šedesáti tisíc transakcí. Fintech z nás dělá automatizace, použití různých datových zdrojů a alternativní metodologie. A rychlost,“ vysvětluje.
Ton vychází ze studií v Londýně, kdy se zajímal o vývoj bankovního financování posledních sta let v Evropě. „Dřív existovaly vertikální banky, typicky agrobanka, industriální banka. Obsluhovaly část ekonomiky a dělaly to dobře, rozuměly své cílovce a přizpůsobily produkty jejich potřebám,“ líčí Ton s tím, že tento segment ale v posledních letech zmizel.
On sám původně chtěl rozjet financování e-commerce, jenže to už existovalo Lemonero i další dravci. Kudy dál? „Napadla mě logistika. A pak jsem čerpal ze zkušeností dědy a z našich společných zážitků,“ usměje se.
Tomu odpovídá poměrně úzké zaměření: cílí na malé a střední logistické firmy. Klidně takové, které mají i jeden kamion, za nějž sedá sám majitel. Zvlášť v časech vysokých úrokových sazeb je pro ně cash flow zásadní. A tady vstupuje do hry 4Trans.
„Zpracování faktur je u nás obecně v řádu minut,“ říká Ton. „Často jsou našimi klienty firmy, které nemají nutně přístup k bankovnímu financování. Třeba nemají úplně nejrůžovější historii, ale to z nich nutně nedělá nefinancovatelné; že měl někdo před deseti lety exekuci, nás vlastně nezajímá, koukáme se na real time data, jak jim byznys funguje a jak je zdravý teď.“
Probíhá to následovně: do jejich systému dopravci nahrají fakturu, automatizace prověří základní požadavky, třeba aby odběratel nebyl v exekuci či v insolvenci, a 4Trans obratem proplácí osmdesát procent sumy. Zbytek pošle v momentě, kdy peníze sám dostane. Z každé faktury má poplatek v jednotkách procent. Při profakturované miliardě tedy desítky milionů korun jako revenues. Ambice jsou vysoké.
„Letos míříme na miliardu, příští rok to má být dvoj- až trojnásobek, což je možné nejen díky tomu, že se budeme více etablovat na domácím trhu, ale i díky geografické expanzi,“ plánuje Ton.
Přitom firmu s pomocí rodinných úspor převzal až loni. Jak sám říká, ve stadiu „pen and paper“, tedy jako ryze tradiční byznys, který navíc se startem covidu stejně jako většina trhu strádal a klientům najednou přestal platit.
„Ani bych neřekl, že je to teď firma v jiné kondici. Spíš je to úplně nová firma,“ tvrdí Ton. Přístup je za něj jasný: pracovat a pracovat. Řešení pak spočívalo ve slově digitalizace.
„Hodně investujeme do technologie, pořád pracujeme na tom, aby byl systém přesnější, rychlejší, uživatelsky pohodlnější, aby naše modely byly robustnější. Pracujeme na marketingu, protože faktoring je pro hodně lidí nesrozumitelný a nerozumí tomu, že to není úvěr. My říkáme: Je to hned a nezadlužíte se, což je důležitá věc,“ dodává Ton.
Překopat společnost od základů v řádech měsíců, to se nedaří zrovna pokaždé. Ale ukázaná platí: 4Trans letos získal na Česko impozantních 450 milionů korun, mimo jiné od fondů z Londýna i ze Silicon Valley.
„Určitě je přesvědčila velká vize. Nechceme se zastavit ani v Česku, ani na Slovensku, ani v regionu, stavíme globální firmu,“ říká Ton. Počet zaměstnanců ostatně meziročně z necelé desítky vyskočil na třicet. „Taky máme relevantní background, ukázali jsme track rekord a neměli jsme jenom nápad a prezentaci, ale něco, co fungovalo Měli jsme v tom vlastní peníze. A věřím, že roli hrálo i naše nadšení pro věc. My tím žijeme, dnem i nocí.“
V časech inflace je pro venture capital fondy ukládání peněz do nadějných startupů osvědčená metoda a 4Trans je od začátku profitabilní. Proto ani po velkém investičním kole klepání na Tonovy dveře neustalo.
„Nehodláme pálit peníze,“ ošívá se Ton při spojení, které je ve světě tolik v módě. „Investujeme do produktu, technologie, lepších modelů, lepších zdrojů dat. Pořád registrujeme silný zájem investorů, zajímají se, ale půjdeme do toho, jen když to bude dávat smysl. Jednání mohou být dlouhá a složitá, my se potřebujeme soustředit na byznys. Aby byl lepší, zdravější a rostl.“
Pořád ale má být stejný v tom, že sází na jeden obor (tedy logistiku) a na ty nejmenší hráče v něm. Do svých modelů například zapracovávají i data z platforem pro dopravce.
„Banka se podívá na závěrky, my máme přístup hodně alternativní,“ uznává Ton. „Nechceme, aby jako v bance někdo řekl: Pane Vomáčko, omlouváme se, tabulka nám řekla, že ne. Chceme, aby klient věděl, co se děje a proč se to tak děje. Dopravci hodně oceňují možnost si přes nás proklepnout odběratele. Dáme jim data, ke kterým by se sami těžko prokousávali nebo je nenašli vůbec.“
Pomáhat kamioňákům s fakturami zní oldschoolově, jejich tým ale míchá IT odborníky, finanční analytiky, dataře i experty na risk management. Firma hledá kolegy po celém světě, momentálně má kandidáty i třeba v Londýně, kde Ton strávil vysokoškolská léta. Studium v tak konkurenčním prostředí je podle něj cenné bez ohledu na to, že se nejprve věnujete Číně a dějinám finančnictví a skončíte ve fintechu pro logistiku.
„Dalo mi to super rozhled. Od začátku jsme přemýšleli nad byznysem tak, aby byl jednou globální, totéž platí pro přístup k investorům. Nikdy jsme se nekoukali jen na Česko, velice rychle jsme začali mluvit s lidmi v Londýně,“ říká Ton.
„Vždycky jsem věřil, že je to možné. Jste obklopen zapálenými, chytrými, tvrdě pracujícími spolužáky, kteří byli determinovaní uspět. Když potom vidíte, jak postupují jejich kariéry, je to závazek z toho taky nevypadnout.“
Mimochodem, tohle je jeho vzkaz všem, kdo pomýšlí na podobnou kariéru: „Tvrdě makáme. Hodně lidí si život ve startupu může idealizovat. Máme dobrou atmosféru a uvolněný styl komunikace, ale pracuje se opravdu hodně. Náš core tým tomu odpovídá a chceme jít příkladem.“
A také chtějí dál propojovat nové a staré. S dědou v kabině trávili dlouhé hodiny rozhovory, ale řízení kamionu není jen pro ty s prošedivělými skráněmi. Tomu se je třeba přizpůsobit. Osmdesát procent klientů 4Trans k nim díky marketingu chodí přes Facebook, firma posílá newslettery na WhatsApp a rozjel se jim i TikTok.
„Naši klienti se totiž často nudí, sami jsme s dědou zažili hodiny čekání mezi vykládkou a nakládkou. On tehdy ještě nebyl na smartphonu, ale dnešní mladí kamioňáci projíždějí TikTok, i díky tomu máme super dosah,“ vysvětluje Ton.
Růst klientů ve vyšších stovkách procent, skoro půl miliardy na investice. A co dál? Ton má plánů dost.
„Budujeme holistickou službu,“ pronese vpravdě oxfordsky. Jde o ekosystém finančních a pojišťovacích produktů pro kamioňáky. Firma je schopná poskytnout provozní úvěr, sehnat palivové karty, lepší pojištění. „A chceme zrychlovat. Budoucnost vidím tak, že až odběratel naskenuje kód, my bychom v ten moment mohli instantně financovat.“
Stačí se projet po dálnici, abyste pochopili, kolik potenciálních zákazníků mají. S respektem k velikosti země zrovna začínají expanzi do Polska. Spousta firem si tam podle Tona vylámala zuby, ale trh o velikosti 170 tisíc kamioňáků ho láká, jde o obrovskou příležitost. Je to 170 tisíc stejných lidí, jako byl jeho děda.
„Pro mě osobně je strašně důležitá ta mise,“ líčí vášnivě Ton. „Korporát, ten může vydat dluhopisy, ale co malý podnik, když nemá dobré výkazy, co bude dělat? Bude to táhnout ze svého, půjčí si od kamarádů, nedejbože od podvodníka,“ uzavírá Ton. A chuť každý den pokračovat mu dává pocit, že obsluhuje neobsloužené.
