V Cestě domů prožívá již dvanáctý rok. Služby mobilního hospice zajišťují péči o těžce nemocné a umírající v jejich domovech a nabízejí doprovod i pomoc jejich blízkým. V neziskové organizaci, která se zabývá koncem života, působí Katarína Vlčková jako primářka paliativní péče. S Forbesem sdílela, jak vypadá její den.
7:00
Foto David Turecký
Den primářky Cesty domů Kataríny Vlčkové začíná lehce před sedmou ranní. Minimálně třikrát týdně totiž chodí do práce ráno na osmou. Připraví pro své děti svačiny do školy a vyrazí na procházku do blízkého parku, kde každé ráno venčí pejska Checa.
„Člověk se hezky probere, nadýchá čerstvého vzduchu a obklopí se zelení,“ popisuje Vlčková. Když náhodou vynechá, chybí jí to. Při procházce parkem se kochá pohledem na odkvétající kaštany a kvetoucí lípy. Trasu pro Checa volí tak, aby se vyhnuli ostatním.
Tři a půl roku starý mexický naháč je hodně ochranářský a štěkotem by dokázal vzbudit široké okolí. Její trasa vede i kolem kavárny a hřiště Jedličkova ústavu. „Naši kluci odmalička vnímali, že ve společnosti jsou různí lidé, nejen ti zdraví. Byla to pro nás inspirace pro usedlost Cibulka. Je hezké, když se různé komunity prolínají,“ popisuje během závěru procházky.
Ve článku se dále dočtete:
- Jak vypadá domácí péče o umírající pacienty.
- Jak může umělá inteligence usnadnit práci lékařům.
- Jak vzniká Centrum dětské paliativní péče na Cibulce.
