Příběh Denisy Materové je protkaný rodinnou tragédií, pochybami, ale také přebíráním odpovědnosti a nakonec vítězstvím. Poprvé ho v celé jeho šíři popisuje ve velmi osobní zpovědi.
Zvučné nárazy kovu se rozléhají velkou dvoupatrovou výrobní halou v Kopřivnici necelých třicet kilometrů jižně od Ostravy. Tu pláty plechu putují do velkých lisů za stamiliony, tam se zase ořezávají. Všude kolem je produktivní mumraj trojsměnného provozu.
Uprostřed něj se uličkami tvořenými obřími stroji a desítky tun těžkými razníky prochází Denisa Materová. Má to tu ráda, výrobní shon fabriky si pamatuje už z dětství. Konkrétní lidé tu dělají věci, na které si může sáhnout. Na sobě má svou typickou žlutou reflexní vestu, vlastní bílou helmu a samozřejmě černé pracovní boty.
Na první pohled by asi mezi ostatní pracanty zapadla, jenže ve skutečnosti ve výrobě nepracuje. Šéfuje totiž celé skupině, do které fabrika patří. A taky ji společně s rodinou vlastní. Možná měla k pozici šéfky nakročeno, ale ve třiatřiceti letech tu stojí brzy.
Ne snad kvůli vlastnímu věku, ale protože původní plán postupného předávání moci v rodinné skupině Promet Group měl trvat deset let. Jenže otec zakladatel René Matera zemřel 11. října 2023 po nečekaně rychlém průběhu těžké nemoci.
Právě když Denisa stojí mezi stroji, kterými tatínek podniky jako Tatra, Tawesco a další vybavil, uvědomuje si nejbolestněji, že tu už není. V červnu 2024, kdy vedení celé společnosti oficiálně přebírala, si toho byla vědoma nejvíce. Teď je to ale již rok a mezi lisy na plech stojí docela jiná žena.
V rozhovoru zazní:
- Jak pracovaly nervy při sporu v kopřivnické Tatře s Michalem Strnadem.
- Jak si Denisa Materová nakonec získala lidi, kteří o ni pochybovali.
- Co podle mladé CEO funguje nejlépe na vyostřené emoce.
