Už když byl před časem Dominik Píchal, zakladatel internetového obchodu s ořechy a sušeným ovocem Grizly, ve Forbes výběru 30 pod 30, bylo zřejmé, že má talent. Jak velký, ukazuje letošní spanilá jízda Evropou, na jejímž konci se nejspíš jeden studentský sen stane skutečností. 

Expanze na německy mluvící trhy, kiosky v nákupních centrech, vývoj vlastních nových produktů – to je ve zkratce desátý rok podnikání Dominika Píchala. A na jeho konci, jak věří, bude prolomení magické hranice miliardových tržeb. 

Výroba, sklady i centrála Grizly se nacházejí v Olomouci, v průmyslovém areálu v tamní městské části Chválkovice, a zatím to firma měnit nechce. I přesto, že jí aktuálně patří pozice největšího prodejce sušeného ovoce, ořechů a semínek v Česku.

 „Chceme dělat přirozeně zdravé potraviny a chceme v tom být nejlepší v Evropě,“ říká podnikatel, kterému je právě 32 let. Dominik Píchal je stále většinovým majitelem Grizly, třicet procent vlastní investoři z eRockets.

O nové (už šesté) hale v Olomouci, dubajské čokoládě a datlové cole, ale i největším životním lifehacku spolu mluvíme v jeho malé kanceláři, na jejíž stěnu se právě chystá pověsit obrázek hvězdné oblohy s nápisem „Den, kdy z nebe spadla první objednávka a vzniklo Grizly“, který dostal jako dárek. 

Kdybyste měl začínat teď, bylo by to těžší než před deseti lety? 

Zásadně. Kdybych měl znovu začít podnikat, musel bych počítat s mnohem větší konkurencí úplně ve všem. V roce 2015 byla e-commerce v Česku v relativních začátcích, takže nám procházely i některé začátečnické chyby, které by teď byly mnohem dražší. 

Jak se často píše, Grizly vzniklo ve vašem studentském pokoji. Kdybychom se mohli vrátit v čase, šel byste do podnikání znovu? 

Jestli bych začal znova v e-commerce? Jednoznačně, ale jen s produktem, který má vysokou přidanou hodnotou, dnešní doba už nepřeje prostému přeprodeji zboží. 

U mě bylo specifické to, že jsem předtím neměl žádnou pracovní zkušenost, neměl jsem představu, co bude znamenat import z třetích zemí, co znamená zaměstnávat přes dvě stě lidí nebo expandovat na zahraniční trhy. 

info Foto Jiří Zerzoň

Přineslo vám těch deset let nějakou naprosto zásadní zkušenost? Něco jako podnikatelské prozření? 

Zásadní je zaměřit se ve správné chvíli na to, co je pro tu firmu skutečně důležité. Když máte dva zaměstnance, nemá smysl řešit velké financování nebo reporting, ale hlavně kvalitní produkt.

A od začátku jsem k věcem přistupoval tak, že je dobré něco raději vyzkoušet než o tom dlouho mluvit a plánovat. I teď jsme mnohem raději rychlí, spouštíme prototypy, ukazujeme je zákazníkům, což je pro mě důležitější než dokonalost. Protože i díky této rychlosti jsme některé slepé větve mohli zavřít dříve, než kdybychom je dlouho ladili, a bylo by to pak mnohem dražší. 

Jsou teď zákazníci přísnější? 

Říká se, že ano, že zákazník je čím dál náročnější. Na druhou stranu já si to úplně nemyslím. Nemyslím, že by před deseti lety byl méně náročný. To hlavní je s ním dobře a transparentně komunikovat, nechat jej být součástí toho, co se ve firmě děje. Když mu budete kecat, tak se vám to vrátí jako bumerang.

Kolik máte produktů v portfoliu? 

Osm tisíc, z toho tisíc je pod naší vlastní značkou.

A všechny jste ochutnal? 

Ty pod značkou Grizly ano. Ostatně vidíte to tady u mě (ukazuje na poličku, kde jsou aktuální novinky v sortimentu – pozn. red.). Často jezdím i za našimi dodavateli a to mě baví.

Před deseti lety jste dělal všechno sám. Jak je to v Grizly teď? Co si necháváte jako svoji práci? 

Strašně mě baví práce s lidmi. Každý den jezdím do práce, jsem tu s nimi rád. Účastním se například porad k novým projektům a chodím na ně do té doby, kdy jsou v rozvojové fázi. Jakmile to začne fungovat, moje role končí. A taky dohlížím na atmosféru ve firmě, zajímá mě, jestli spolu týmy dobře fungují. I proto máme třeba koučku, aby se lidé necítili nevyslyšení. 

Co má teď Grizly jako rozjíždějící se projekt? 

Typicky vývoj nových výrobků pod naší vlastní značkou. Jak jsem říkal, máme jich tisíc, poměrně výrazně teď ale sortiment inovujeme a měníme. Dříve jsme byli hodně postavení na komoditním byznysu, to znamená třeba kešu ořechy nebo mandle. Ale s rostoucí konkurencí hledáme, jak to dělat ještě lépe.

info Foto Jiří Zerzoň

Co se dá dělat lépe? 

Hodně se díváme na to, jak lépe pražit ořechy, protože v tom existuje mnoho možností a postupů. Když o nás média říkají, že Grizly je oříškový král, tak ale opravdu musíme být nejlepší a přicházet pořád s něčím novým. A to v našem byznysu znamená vymýšlení nových příchutí, hledání zajímavých odrůd, testujeme nové produkty související s ořechy, třeba tyčinky, sušenky, krekry.

Vyrostla vám také konkurence. Jak ji vnímáte? 

To, že nás někdo napodobuje, beru jako přirozenou věc a vlastně z toho máme interně i radost. Všichni hledáme inspiraci u těch, co to dělají dobře. 

Na druhou stranu máme se hodně na pozoru, abychom v nějaký moment nezaspali. Proto si ve firmě držíme pořád mentalitu a dravost typickou pro startupy.

Jak přemýšlíte o cenách? 

Cena je naprostý základ, když podnikáte v e-commerce a v potravinách zároveň. Správné stanovení ceny rozhoduje o celé ekonomice firmy, takže cenám věnujeme obrovskou pozornost.

info Foto Jiří Zerzoň
Továrna Grizly.

Stojí dnes víc udržet si zákazníka? 

Do jisté míry ano. A jsme zase u ceny – stanovit ji správně určuje, jestli u nás zákazník nakoupí znovu, případně jestli získáme někoho nového. Ale roli hraje obliba značky, kvalita komunikace a okolních služeb. A výrazně například zdražila reklama. 

Jak se vám letos daří?

Loni jsme dosáhli 880 milionů, letos překročíme magickou miliardu. Přesněji řečeno cílem jsou tržby 1,2 miliardy, tempo růstu chceme držet na třiceti procentech. 

Co nejvíc žene prodeje nahoru? 

Produktové inovace, o kterých jsem už mluvil. Další driver je expanze, letos jsme otevřeli německý a rakouský e-shop a během krátké doby vstoupíme do Švýcarska, tedy Grizly už bude v osmi zemích. A třetí důležitá věc – vstupujeme do retailu. Otevřeli jsme osm kiosků v obchodních centrech a díváme se po prvních kamenných prodejnách. 

Naše mise je stát se číslem jedna v Evropě. Být první volbou evropských domácností v kategorii ořechů a sušeného ovoce. A proto otevíráme malé kiosky, přestože to je pro nás poměrně složitý byznys, ale budeme lidem blíž a budou moci ochutnat, co nabízíme.

V Německu prodáváte čtvrt roku. Co zatím víte o tamních zákaznících? 

Potvrzuje se nám to, co jsme čekali. Německý zákazník častěji sáhne po bioproduktech, po zboží prémiové kvality. A to nás zase bude motivovat k tomu posouvat nabídku nahoru pro všechny trhy, nejen pro německý. Benefitovat z toho tedy nakonec budou všichni zákazníci. 

Foto Jiří Zerzoň

Jak přesně? 

Vysvětlím to na příkladu pražených ořechů. Můžete je totiž upražit na různé kvality, na různou chuť, jinak chutnají pražené na sucho nebo na oleji, na jakém oleji, a to všechno zákazníky zajímá. A nás to motivuje a inspiruje, abychom měli ještě lepší sortiment. 

A to všechno pořád zvládne odbavit centrála v Olomouci?  

Jednu novou halu právě přibíráme, takže se zase o něco zvětšujeme. Dohromady jich bude už šest, plus samostatná výroba, v níž vznikají ořechová másla, granoly a ořechy v čokoládě. Rozšiřujeme výrobu o dva nové stroje. 

Mentálně nelpíme na jednom místě, které by nám pak kapacitou bránilo v růstu. Takže když se ukáže, že třeba za dva roky budeme potřebovat otevřít sklad v Německu, tak z toho budu mít radost. 

Pořád se nejvíc prodává sušené mango a kešu ořechy? 

Určitě si drží místa v nejprodávanější pětici. Potom tam jsou pistácie, ty teď zažívají velkou popularitu, mrazem sušené jahody, ty jsou zase v Německu hvězda prodejů, a naturální mandle. 

Kolik tun ořechů každý rok zpracujete? 

Jen ořechů je to pět tisíc tun ročně, plus další tuny ovoce. Sklizně bývají jednou nebo dvakrát ročně. Výrobu pak plánujeme podle toho. Například u manga je sklizeň jiný měsíc ve Vietnamu a jiný v Jižní Americe. Typicky kontraktujeme dodávky na půl roku dopředu.

Je naopak nějaká potravina, kterou už lidé tolik nevyhledávají? 

Takovým příkladem mohou být chia semínka. Před osmi lety to byla nesmírně módní potravina, ale teď už o ně zájem tak obrovský není. 

A co je módní teď? 

Jednoznačně dubajská čokoláda. To je největší módní vlna v potravinářství za posledních deset let. A bude zajímavé sledovat, jak se zájem o ni bude dál vyvíjet. Osobně si myslím, že se z dubajské čokolády stane v budoucnu nová regulérní příchuť, jako je třeba slaný karamel.

Čokoláda přitom celosvětově zdražuje kvůli rostoucím cenám kakaových bobů. Jak to dopadá na vás? 

Ceny kakaa a ořechů jsou v něčem velmi podobné. Jakmile se v oblasti, kde se pěstují, něco děje nebo je nějaký problém s rostlinami na farmách, okamžitě se to projeví.

Například pistácie se celosvětově nejvíc produkují v Kalifornii a tam teď po ničivých požárech vzrostly ceny o padesát procent. Ale obvykle to víme s předstihem na základě ekonomických analýz a částečně se můžeme připravit. 

info Foto Jiří Zerzoň

Kdo v Grizly vymýšlí novinky? 

Máme vývojové oddělení s vlastní laboratoří. Tam se všechny novinky vymýšlejí a testují. Ale tým nesedí jen tady, jezdí na veletrhy a potravinářské akce po celém světě. Teď se třeba vrátili z Dubaje.

A přivezli vám dubajskou čokoládu.

Teď vás asi překvapím, ale ne, přivezli něco jiného. Úplnou novinku z Blízkého východu, který je teď mimochodem inkubátorem inovací v potravinářství. Tady mám plechovku a uvnitř je cola slazená datlemi, což je podle mě geniální inovace. Zdravá cola, která je ale teprve ve vývoji. 

Když vidím tuhle plechovku, je možné, že tu jednou budou stát plechovky s logem Grizly? 

Když bude datlová, je to možné. Věnujeme se všemu, co souvisí s oříšky a ovocem. Naším cílem není vyrábět pomerančový džus. Ale mít jednou datlovou colu? To je sen. 

Ale rozhodně blíž k uvedení na trh jsou naše varianty zdravých chipsů, takzvané salties, v nichž budou ořechy, vločky a kokosové plátky, a kterým hodně věříme.

Několikrát jste zmínil, jak vás práce baví. Máte nějaký životní lifehack, něco, co ve vás tu radost z podnikání drží? 

Rovnováha v životě. Rodina. Mám dvě malé děti a mám naprosto jasno v tom, co je pro mě důležité. Ale i to jsem se musel naučit, dělit čas a nepracovat o víkendech. A radost mi dělá taky sport a cestování, odjakživa.