Městské koloběžky jsou na vrcholu. Kdysi legrační dopravní prostředek, který pořizovali rodiče svým dětem, aby je rychleji dostali do školy, dospěl. Začal jezdit na elektřinu a na zdolání krátkých cest ho používá stále víc a víc obyvatel světových měst.
Pohled na byznysmeny v obleku, jak se prohánějí centrem Londýna na elektrických koloběžkách, dnes už nikoho nezarazí. Naopak stále častěji se řeší, jak ze sdílených elektrokoloběžek udělat integrální součást městského prostředí, která nebude rušit a překážet.
Na vlnu koloběžkové popularity naskočila řada firem, které se předhánějí, kdo z nich vymyslí sofistikovanější design. Kreativci z texaského studia Argo Design se na to rozhodli jít jinak a místo krásného zevnějšku zkoušejí přijít na to, jak udělat koloběžky a jízdu na nich bezpečnějšími. A také vstřícnějšími vůči těm, kdo se mezi nimi, jedoucími či stojícími, musejí proplétat. Studio tímto úkolem pověřilo svou amsterodamskou pobočku a výsledkem je Step, elektrokoloběžka, která respektuje limity venkovního prostoru, je skladná a jednoduchá na ovládání.
Její jméno sice v angličtině znamená krok, ve skutečnosti ale jde o nizozemský výraz pro koloběžku, který slouží i jako metafora pro krátký, kontrolovatelný a bezpečný pohyb – mikromobilitu. A ta se krok za krokem vyvíjí.
Čím jsou Stepy zajímavé? Třeba tím, že je můžete „zaparkovat“ na sloupech nebo je složit do menších samostatně stojících balíků, a udělat tak na chodnících trochu víc místa pro ostatní. Nebo tím, že je do nich zabudovaná malá kamera, která pracuje s principy počítačového vidění a po jezdcích vyžaduje, aby nosili helmu, a hlídá dodržování bezpečné rychlosti. Součástí výbavy je také tzv. API (application program interface), díky němuž lze v případě nehody z koloběžky snadno získat data o jízdě.
Tohle všecho mě natolik zaujalo, že jsem se spojila s Guusem Baggermansem a Hayesem Urbanem z Argo Designu, abych o jejich konceptu zjistila víc.
Vaše koloběžky mají velice zajímavý skládací mechanismus, jak velká to byla výzva, vymyslet ho?
Skládací koloběžka není nic nového, mnoho dnes běžně používaných koloběžek se dá složit, aby nezabíraly tolik místa. Nikoho to ale nenapadlo přenést do prostředí sdílených elektrokoloběžek. My jsme si ale řekli, že uděláme e-koloběžku, která půjde složit, složená bude stát rovně a díky tomu nebude na chodnících obtěžovat svou přítomností.
Podle čeho jste vybírali tvar, mechanismy nebo materiály?
Naším cílem bylo ukázat, že k tomu, aby se výrazně zlepšil zážitek jezdců i kolemjdoucích z dnes dostupných elektrokoloběžek, stačí udělat jen několik jednoduchých změn a doplnění. Námi použité mechanismy a materiály jsou zcela běžné – ocelové tyče, baterie, elektrické motory atd. -, jediný rozdíl byl v tom, že jsme si dávali velký pozor, abychom to vše spojili dohromady s maximálním ohledem na prostředí, kde se jezdci pohybují, a udělali z nich ohleduplnější občany.
Jaké jsou rozměry vašich koloběžek a budou dostupné v různých velikostech, aby na nich mohly jezdit i děti?
Step byl navržen jako vzor, s nímž mohou existující i budoucí ridesharingové projekty pracovat. V tuto chvíli to je tedy jen vize. Pevně ale věříme, že zaujmeme projekty, které mají zájem na zlepšení prostředí, v němž se koloběžky používají, a v budoucnosti se tak tahle naše vize přetaví i do reality.
Proč jste se rozhodli do koloběžek zabudovat kamery? A je to vůbec něco, co by se dalo legálně použít kdekoli na světě?
Kameru jsme do konceptu zařadili jako možné řešení případných problémů. K tomu, abychom z toho udělali skutečný produkt, bude zapotřebí pečlivě prostudovat jak přesné technologické specifikace vybraných modelů, tak samozřejmě pravidla, která jejich použití regulují.
Jak blízko jste k tomu, aby se z vašeho konceptu stal existující produkt?
Ne všechny koncepty se nutně začnou vyrábět. Věříme ale, že alespoň některé části našeho návrhu inspirují ridesharingové společnosti k tomu, aby je do svých výrobků přejaly.
Myslíte si, že by se stejným způsobem, jako to navrhujete u koloběžek, daly inovovat i jiné prostředky městské dopravy?
Tahle vize je pokusem zjistit, co nejmenšího bychom mohli udělat, abychom dokázali výrazně změnit složitou situaci, která s nástupem elektrokoloběžek v řadě měst vznikla. V jazyce vizionářů jde o pohled na to nejreálněji použitelné řešení. V našem dalším konceptu, nebo vizi, chcete-li, se budeme zabývat tím, co by bylo nejvíce žádoucí – tedy tím, co bychom udělali, kdybychom se na existující problémy podívali úplně jinou optikou.
Jak jste s tím daleko?
Začínáme a snažíme se nemyslet na to, jak vylepšovat stávající koloběžky, ale udělat krok vzad a získat odstup, který nám pomůže posoudit e-koloběžkovou infrastrukturu znovu a jinak a odpovědět si na otázky jako: Jak můžeme tyhle malé roboty lépe začlenit do našich ekosystémů? Jak by mohl vypadat přirozený, autonomní systém městské dopravy? Náš další koncept bude usilovat o to, aby města byla zdravější, bezpečnější a krásnější.
