„Tohle místo nám letos poprvé v létě vydělalo,“ rozpažuje mladý muž v černých kapsáčových kraťasech a v modré mikině s kapucí, kterou má přehozenou přes hlavu. I na pražský Žižkov totiž v plné síle udeřil podzim, a kapky deště tak v rychlém sledu dopadají do venkovního polozastřešeného prostoru linoucího se podél budovy na úpatí Vítkova.
Stojíme na zahrádce klubu Storm, pražské drum’n’basové (DNB) mekky, a tím mužem s rozpaženýma rukama je majitel klubu Zdeněk Souček, mezi fanoušky elektronické muziky známý spíše pod alter egem DJ Suki.
„Paradoxně to letos pro Storm bylo ziskové léto, jinak jsme vždycky byli ve ztrátě. Bylo to ale kvůli tomu, že jsme osekali náklady na provoz a program,“ vysvětluje. Tady ale dobré zprávy prozatím končí. Suki totiž se svým týmem už 18 let pořádá sérii DNB festivalů Let It Roll (LIR), na jehož hlavní letní událost se sjíždí přes 30 tisíc lidí, a je tak vůbec největším jednožánrovým festivalem na světě.
Svědčí o tom i skladba návštěvníků festivalu, jehož rozpočet v minulém roce přesahoval 70 milionů korun – tři čtvrtiny z nich přijíždí ze zahraničí, kromě těch z okolních států třeba i z Austrálie.
Letos se ale letní Let It Roll vůbec poprvé od svého vzniku kvůli celosvětové pandemii nekonal. „V průběhu času s tím, jak se měnila nařízení, jsme měli tři nebo čtyři verze festivalu. Pro 10 tisíc, pět tisíc a nakonec jsme skončili u tisícovky, což byl Renegade festival v plážovém baru v Mlékojedech,“ vrací se do letošního července Suki, který pod promotérskou firmou Beatworx pořádá v Česku kromě „sezonních“ verzí Let It Rollu například i akci Imagination, podílí se na festivalu Svojšice a na dalších zimních „halovkách“ plných zlámaných beatů.
„Poprvé po 10 letech máme letos pár měsíců klid,“ říká nad třetinkou piva a dá nahlédnout do toho, jak mu covid okousal byznys. Letos měl Beatworx poprvé překonat stomilionové tržby, nakonec finanční rok zakončí na nějakých osmi milionech.
Zdeněk Souček při přípravách letního Let It Rollu 2018, který navštívilo přes 30 tisíc lidí ze 70 zemí světa. Letos letiště u Milovic zůstalo kvůli koronaviru prázdné.
„V březnu jsme měli týdenní obrat z prodeje lístků kolem jednoho milionu korun a rychle jsme spadli na desetitisíce,“ vrací se Suki do letošního jara s tím, že konečné rozhodnutí, že letní LIR nebude, padlo ke konci května. „Pak už bychom to nestihli postavit.“
Podobně to dopadlo i s novým festivalem v jeho režii s názvem Audio Zoo, který měl letos v červnu na holešovické Výstaviště přilákat až 20 tisíc fanoušků. Akce se také nakonec konala omezená v počtu 700 lidí.
I přes chmurná čísla je ale hnědovlasý promotér viditelně v dobré náladě. Ještě před pár týdny byl ale asi o poznání nervóznější. Až na konci září byla totiž firmě Beatworx přiklepnuta od ministerstva kultury náhrada za neuskutečněný LIR ve výši osm milionů korun.
I když Suki ořezal svůj realizační tým na polovinu a snížil náklady na všech frontách, finanční rezervy postupně vysychaly a ručička se už objevila v červeném teritoriu. Dotace tak přišla v ten pravý čas a zajistí, že firma přežije do příští sezony.
„Měli jsme štěstí. Ministerstvo kultury totiž umí pracovat jen s těmi, které už dotovalo. Takže divadla a všichni podobní jsou v pohodě. Ale ti, co fungují samostatně a nikdy nemuseli žádat o dotaci, tak ti teď naopak nemají nárok. To je dost neférová logika,“ přibližuje své zkušenosti s byrokracií.
Strach o vlastní přežití tak nyní nahradil strach o celý segment a o to, jak bude příští festivalová sezona vypadat. „Bojím se, že mnoho tradičních dodavatelů, se kterými děláme roky, buď zkrachuje, nebo nebude schopno dělat věci na úrovni, na kterou jsme byli zvyklí,“ říká Suki a zmiňuje například „bedňáky“ stavějící pódia a aparaturu, kterých konkrétně na letní LIR potřebuje 200.
„Není to jen o tom, ty lidi sebrat z ulice. Máme na to agenturu, která umí dodat kvalifikovanou pracovní sílu, která je i v tomto případě potřeba.“
Jinak je ale ohledně další sezony optimistický a věří, že z epidemiologického pohledu bude vše v relativním normálu a velké akce se budou konat. A že v ní bude moci konečně rozjet další nohu byznysu, kterou mu vnuklo samotné organizování festivalu a kterou měl spustit už letos.
„Na festivalu točíme tisíce kubických metrů vody, na letišti v Milovicích ale žádná voda není. Loni ji cisterny dovážely až z 80 kilometrů vzdálené Prahy,“ vysvětluje, proč mu nyní leží ve skladech kilometry potrubí a desítky obřích vaků pro uskladnění vody. Díky nim na letišti nebo jakékoli louce dokážou postavit v podstatě vodovodní řád obsluhující celý festival.
„V Evropě existuje jen jedna firma, která tohle dělá, ale když jsme od ní dostali nabídku, tak ta byla dražší, než kdybychom si to celé koupili. V tom okamžiku jsme si řekli, že do toho jdem,“ říká Suki a netají se ani s plány, že celý vodovodní systém bude nabízet i dalším organizátorům festivalů a jiných hromadných akcí.
DJ Suki na zahrádce žižkovského klubu Storm.
V plánu toho se svým týmem má ale více – vyrazit na zahraniční turné s mobilní verzí festivalu On Tour, která se už letos měla objevit v Londýně nebo Amsterdamu, vytvořit vlastní systém prodeje lístků nebo dokonce se oficiálně stát cestovní kanceláří, protože k tomu při prodeji lístků na akci, ubytování i zajišťování dopravy má už teď velmi blízko.
Nejdřív je ale potřeba, aby se klubová a festivalová kola opět znovu nastartovala. „Pokud příští sezona dopadne, tak budeme i po dvou letech nevýdělku bez dluhů,“ plánuje.
A v samotném závěru, kdy už se od prázdných třetinek loučíme, chce zmínit ještě poslední věc, která mu letos i přes všechen vývoj udělala radost. Paradoxně se týká zmatků ve vyhlašování protipandemických opatření.
„Na jednu stranu to letos bylo strašně stresující a demotivující, něco chystat a pak to rušit, ale na druhou stranu díky tomu, že v nařízeních je zmatek, tak se nám podařilo udělat pár akcí v létě. To na Západě rovnou na jaře řekli, že nic do konce léta a pak i do konce roku nebude. Kdyby tohle řekli u nás, tak to všichni rovnou položíme a vůbec nic tu není. To je na tom bordelu a chaosu to pozitivní.“
