skip to main content

Díky, Ozzy! Za revolučním lékem na rakovinu prostaty stojí netypická vědkyně

6 minut čtení

Rockerka? Ano, to je ihned patrné. Málokdo by ale v Martině Benešové, drobné ženě v tričku s nápisem Metallica, na první pohled viděl i jednu z nejúspěšnějších českých vědkyň. Jadernou chemičku, jež stojí za revolučním lékem na rakovinu prostaty.

Na každý pád. Tohle slovní spojení používá čtyřiatřicetiletá žena tak často, až se skoro stává jeho otrokem. Když si uvědomí, že jej opět vyslovila, sama sebe peskuje, ovšem velmi půvabným způsobem: „Musím se to odnaučit říkat. Na každý pád.“

Řečnice minulý měsíc změnila stav ze slečny na vdanou paní, měnit zažité zvyky je ale zjevně o dost složitější. Z jejích úst se pochopitelně při interview linuly mnohem důležitější věty, avšak nikoli častější. Z konečné verze rozhovoru musely být – až na jednu výjimku, protože v pasáži sedí – „vydestilovány“, jinak by ho zcela zamořily, obsahovala by je bez nadsázky prakticky každá odpověď.

Ale dobrá tedy. Na každý pád? Pojďme do toho!

Kdo, co? Martina Benešová, jaderná chemička.

Bez koho, čeho? Bez ní. Bez ní by nebyl nový a velmi nadějný lék na rakovinu prostaty.

Komu, čemu? Mužům. Pro ně je lék příslibem a šancí.

Vidím koho, co? Heidelberg. V tamějším prestižním ústavu vědkyně pracuje a tam lék v podobě radiofarmaka vyvinula.

Oslovujeme, voláme! Pluvicto! Tak se nový lék nazývá.

O kom, o čem? O zázraku. A také o penězích, které z něj mohou plynout. A o svatbě. A o Ozzym Osbournovi. A o mnohém jiném. O tom všem tento rozhovor bude.

S kým, čím? S prstenem s motivem hornických kladívek. Ten Martina Benešová nosí, aby dala najevo, že pochází z Ostravy, na což je patřičně hrdá.

Reklama

A co se vám houpe na řetízku na krku?

Radioaktivní znak. Byl původně stříbrný, ale tady v ústavu máme mašinu produkující radionuklidy, a abychom přesně věděli, jaké radionuklidy se při ozařování různých částí přístroje vytvoří, používáme coby definovanou povrchovou vrstvu roztok zlata.

Martin, můj manžel, provedl doma s hřebíkem elektropotažení znaku zlatem právě z téhle mašiny. Od té doby má pro mě tenhle náhrdelník speciální význam, protože miluji Martina i radioaktivitu.

Lidskou lásku se snažím chápat…

Snažíte se ji chápat? To je dobrý, to tam musíte dát!

Foto Michael Tomeš

Domluveno. Takže zatímco lidskou lásku se snažím alespoň chápat, tu k radioaktivitě nechápu vůbec.

Přišla s povoláním mého otce. Je geolog a mně se bezkonkurenčně nejvíc líbily radioaktivní kameny, protože měly krásně výrazné barvy. Táta říkal, že září, já namítala, že nic nevidím. Ukázal mi pomocí detektorů, že tomu tak skutečně je, bylo to fascinující.

Pak jsem objevila osud madame Curie, která stanovila teorii radioaktivity, a fascinace se ještě prohloubila. Mimochodem, hned po madame Curie je mou oblíbenkyní Dana Drábová, atom lady nemá jen tak někdo. Zkrátka čím víc jsem se s fenoménem radioaktivity seznamovala, tím víc jsem ji měla ráda.