Tolikrát slyšeli výtku: Vy jste to nezažili, vy nic nevíte. A oni tolikrát odpovídali: Ale to by přece nikdo nemohl hodnotit žádnou událost z dávné historie. Je jim dvacet, o revolučním 17. listopadu 1989 ještě nebyli na světě, přesto teď parta studentů chystá festival Díky, že můžem s hudbou, divadlem, jídlem a jiným dobrem.
„Přemýšlíte, jakou má spojitost krasojízda a tento den? Je to prostě oslava, jde o kulturní program,“ zve Martin Pikous, hlas organizačního týmu, na sváteční performance na piazzetě Národního divadla.
![organizatori](https://www.forbes.cz/wp-content/uploads/2015/11/organizatori.jpg)
Právě v jeho sousedství se před 26 lety hroutila nesvoboda a studenti si šli pro rány obušky. Jejich nová generace si Mezinárodní den studenstva a taky den, co odstartoval sametovou revoluci, chce dál připomínat. A poděkovat za to, co přinesl.
„Protože víme, že mnoho z toho, co děláme dnes, bychom za minulého režimu nemohli,“ píšou pořadatelé na stránce akce Díky, že můžem. „Vážíme si světa bez cenzury a obušků – i s jeho chybami. Řekněte spolu s námi: Díky!“
Podruhé bude za akcí stát skupina mladíků převážně z Českých Budějovic, kde si pořadatelské umění nacvičili při organizování tamního majálesu. Před rokem, kdy od významných dní Československa uplynulo čtvrt století, rozhýbali Národní třídu, promísili a pobavili mladé i starší generace a vyslechli si pak od nich uznání. „I od pamětníků,“ pochlubí se Pikous.
![562](https://www.forbes.cz/wp-content/uploads/2015/11/5621.jpg)
Letos však bude sláva o něco skromnější, protože Praha na rozdíl od loňska nemá zájem na podobně pompézní akci, a proto ani nedovolila tepnu revolučního roku pro tento den vyblokovat. Byť se pořadatelé měsíc intenzivně snažili Národní pro vzpomínkové akce uzavřít.
„Přitom si myslíme, že Národní třída je něco, s čím by se 17. listopadu mělo zacházet jinak, kudy by bezpečně a komfortně mohlo projít několik tisíc lidí,“ říká Pikous. „Takové jsme chtěli zanechat poselství, ale pořád to na to ještě nevypadá.“
![551](https://www.forbes.cz/wp-content/uploads/2015/11/551.jpg)
Na decibelech studentského nadšení však zákaz magistrátu nezmění nic. Akce je součástí Festivalu svobody a kromě vzpomínání a svíček má přinést taky dravou energii mládí. „Tím, že jde i o Mezinárodní den studenstva, máme argument k tomu, být trošku nezbední,“ dodá mluvčí organizačního týmu a láká na koncerty, činoherní kusy, čtení Jáchyma Topola.
Zve na propojení tradic a novoty, jako se to podařilo loni. „To přišli mladí, rodiny s dětmi i starší generace. Prvotní cíl byl dostat na Národní lidi, kteří by normálně nepřišli, chtěli jsme kulturním programem přilákat ty, pro něž by to byl jen volný den.“
![558](https://www.forbes.cz/wp-content/uploads/2015/11/558.jpg)
Taky se ptáte proč? Když Pikous mluví o pořadatelství, o tom, že stojí za neziskovou organizací, že mimo to chodí na dvě vysoké školy a že ve finále příprav chodí spát po půlnoci a jeho kolegové třeba v 5 ráno (a pak zase na přednášky), možná by bylo jednodušší si jen postěžovat na to, že by mohlo být i líp.
„Ale my rádi děláme věci a prostě nám to přijde hezký,“ pronese mluvčí mladých hybatelů. „Neoslavujeme to, v jakém jsme bodě, ale princip. Že každý můžeme pracovat na tom svém a můžeme věci, co jsou špatně, měnit.“