Tolikrát slyšeli výtku: Vy jste to nezažili, vy nic nevíte. A oni tolikrát odpovídali: Ale to by přece nikdo nemohl hodnotit žádnou událost z dávné historie. Je jim dvacet, o revolučním 17. listopadu 1989 ještě nebyli na světě, přesto teď parta studentů chystá festival Díky, že můžem s hudbou, divadlem, jídlem a jiným dobrem.

„Přemýšlíte, jakou má spojitost krasojízda a tento den? Je to prostě oslava, jde o kulturní program,“ zve Martin Pikous, hlas organizačního týmu, na sváteční performance na piazzetě Národního divadla.

organizatori

Právě v jeho sousedství se před 26 lety hroutila nesvoboda a studenti si šli pro rány obušky. Jejich nová generace si Mezinárodní den studenstva a taky den, co odstartoval sametovou revoluci, chce dál připomínat. A poděkovat za to, co přinesl.

„Protože víme, že mnoho z toho, co děláme dnes, bychom za minulého režimu nemohli,“ píšou pořadatelé na stránce akce Díky, že můžem. „Vážíme si světa bez cenzury a obušků – i s jeho chybami. Řekněte spolu s námi: Díky!“

Podruhé bude za akcí stát skupina mladíků převážně z Českých Budějovic, kde si pořadatelské umění nacvičili při organizování tamního majálesu. Před rokem, kdy od významných dní Československa uplynulo čtvrt století, rozhýbali Národní třídu, promísili a pobavili mladé i starší generace a vyslechli si pak od nich uznání. „I od pamětníků,“ pochlubí se Pikous.

562

Letos však bude sláva o něco skromnější, protože Praha na rozdíl od loňska nemá zájem na podobně pompézní akci, a proto ani nedovolila tepnu revolučního roku pro tento den vyblokovat. Byť se pořadatelé měsíc intenzivně snažili Národní pro vzpomínkové akce uzavřít.

„Přitom si myslíme, že Národní třída je něco, s čím by se 17. listopadu mělo zacházet jinak, kudy by bezpečně a komfortně mohlo projít několik tisíc lidí,“ říká Pikous. „Takové jsme chtěli zanechat poselství, ale pořád to na to ještě nevypadá.“

551

Na decibelech studentského nadšení však zákaz magistrátu nezmění nic. Akce je součástí Festivalu svobody a kromě vzpomínání a svíček má přinést taky dravou energii mládí. „Tím, že jde i o Mezinárodní den studenstva, máme argument k tomu, být trošku nezbední,“ dodá mluvčí organizačního týmu a láká na koncerty, činoherní kusy, čtení Jáchyma Topola.

Zve na propojení tradic a novoty, jako se to podařilo loni. „To přišli mladí, rodiny s dětmi i starší generace. Prvotní cíl byl dostat na Národní lidi, kteří by normálně nepřišli, chtěli jsme kulturním programem přilákat ty, pro něž by to byl jen volný den.“

558

Taky se ptáte proč? Když Pikous mluví o pořadatelství, o tom, že stojí za neziskovou organizací, že mimo to chodí na dvě vysoké školy a že ve finále příprav chodí spát po půlnoci a jeho kolegové třeba v 5 ráno (a pak zase na přednášky), možná by bylo jednodušší si jen postěžovat na to, že by mohlo být i líp.

„Ale my rádi děláme věci a prostě nám to přijde hezký,“ pronese mluvčí mladých hybatelů. „Neoslavujeme to, v jakém jsme bodě, ale princip. Že každý můžeme pracovat na tom svém a můžeme věci, co jsou špatně, měnit.“