Vznikla v roce 2019, nakoupila spousty hektarů lesa a pil za stovky milionů korun s plánem rozjet dřevařský byznys. Zatím nic moc nerozjela, ale nakupuje dál. To vše za peníze z firemních dluhopisů, které vydává jako na běžícím pásu. Teď otevřeně přiznává, že když nenabere nové peníze, tak staré dluhopisy nesplatí.
Tohle je ve zkratce příběh české firmy Wood Seeds, která má za sebou více než sedmdesát dluhopisových emisí v Česku a na Slovensku. Podle posledních dostupných čísel měl podnik k 25. listopadu 2025 nesplacené dluhopisy v celkovém objemu 1,67 miliardy korun plus 1,39 milionu eur (33,7 milionu korun).
Na co firma peníze použila? Zejména na obsluhu dluhu. Wood Seeds k výše zmíněnému datu utratila ze svých „dluhopisových“ peněz bezmála 1,8 miliardy korun.
Téměř polovina z této sumy však šla místo investic do byznysu na úroky a splácení starších dluhopisů. Varovným signálem je i to, že celkem 367,5 milionu korun putovalo na provozní náklady.
Samotná firma se této kritice brání. „Tvrzení, že by společnost systematicky splácela staré závazky z nových emisí považujeme za zjednodušující a zavádějící,“ uvedli v reakci na dotazy Forbesu zástupci Wood Seeds.
„Vedle dluhopisového financování má Wood Seeds vlastní podnikatelskou činnost, která generuje příjmy – ať už jde o prodej dřeva, výnosy z výroby, práce s nemovitostmi či další obchodní aktivity. Tyto provozní výnosy se postupně stávají stále významnější součástí celkového financování společnosti,“ dodává Wood Seeds.
Dosud zveřejněná čísla však ukazují firmu, která má sice majetek za zhruba jeden a půl miliardy, ale na tržbách generuje pár desítek milionů ročně. A zisky zatím vykázala pouze díky interním účetním operacím.
Původní podnikatelský plán Wood Seeds z roku 2019 zněl následovně: v prvním roce se budou budovat a rekonstruovat výrobní kapacity, ve druhém se bude nakupovat a těžit dřevo na sklad, ve třetím se začnou generovat výnosy. Tento plán se však nenaplnil.
Firma sice nakoupila lesní pozemky za více než 150 milionů korun, ale zatím na nich nic netěží. Její hlavní zpracovatelský závod – moderní pila v Břasích u Rokycan – se už několik let rekonstruuje a datum jeho spuštění se neustále odkládá. Jiný výrobní areál v Jesenici u Rakovníka pořízený v roce 2021 dodnes slouží pouze jako sklad.
V jiných areálech výroba běží, nicméně Wood Seeds se v mezičase stihla zadlužit natolik, že bez vybírání dalších peněz od nových investorů nezvládne ty staré vyplatit. Takže její spanilá dluhopisová jízda musí pokračovat.
„K datu základního prospektu závisí schopnost emitenta splatit dluhopisy především na schopnosti emitenta upsat dostatečný objem dluhopisů. Emitent je do okamžiku generování dostatečných výnosů/zisků zcela závislý na úspěšnosti úpisu dalších emisí dluhopisů,“ stojí v posledním dluhopisovém prospektu Wood Seeds, který Česká národní banka schválila loni 27. listopadu.
„Prospekt samozřejmě uvádí řadu potenciálních pozitiv (hodnotu dřeva v lese, unikátní software, připravované areály, možné dotační tituly či příchod nových partnerů), ale většina z nich je nejistá, nepodložená nezávislými oceněními nebo časově vzdálená, zatímco rizika jsou velice konkrétní a časově blízká,“ uvedl ve své analýze server Dluhopisář, který na podivný prospekt upozornil jako první.
Zmíněná konkrétní rizika jsou vysoké a exponenciálně rostoucí zadlužení, blížící se splatnost závazků za stovky milionů korun (v roce 2028 bude muset Wood Seeds splatit 809 milionů korun) a záporné provozní cash flow. Plus závislost na pokračující důvěře investorů.
„Větší část závazků v roce 2028 budeme financovat již z komplexního výrobního procesu,“ tvrdí firma. V reakci pro Forbes vyjmenovává své aktivity z let 2024 a 2025, které ji k tomu mají pomoct: akvizice zavedených výrobních závodů, jejich modernizace, budování „silného“ obchodního oddělení, příprava spuštění specializovaných e-shopů nebo investice do strategických zásob dřeva.
„V souladu s naším podnikatelským plánem nám tyto kroky umožní již v roce 2026 generovat násobně vyšší obraty i odpovídající zisk, ze kterého budeme v následujících letech plnit své závazky vůči investorům, jejichž důvěry si nesmírně vážíme,“ uvádějí zástupci Wood Seeds.
Zde je kompletní reakce společnosti Wood Seeds na následující dotazy Forbesu:
1. Považujete váš model financování (vyplácení starých závazků z nových) za dlouhodobě udržitelný? Kdy a jak plánujete tento cyklus přerušit?
2. V roce 2028 vás čeká splatnost jistiny dluhopisů v objemu 809 milionů korun. Z jakých zdrojů ji plánujete uhradit, pokud by se vám nepodařilo upsat nové dluhopisy?
3. Považujete váš poměr aktiv a generovaných tržeb po šesti letech existence firmy za adekvátní?
Kabinet kuriozit
Na českém trhu se nabízí celá řada pochybných či přímo bizarních firemních dluhopisů. Je tady například dopravní startup KUMO Transport, který loni nabídl dluhopisy bez data splatnosti. „Investiční certifikáty“ abychom byli přesní.
Firma totiž nabídla investorům cenný papír, který funguje podobně jako dluhopis: složíte jistinu, v tomto případě minimálně padesát tisíc korun, a pravidelně inkasujete úrok. S jedním zásadním rozdílem – papír nemá pevné datum, kdy firma peníze vrátí. Může to být za rok, nebo taky nikdy.
Investor sice má právo požádat o předčasné splacení (a firma mu musí vyhovět), tím se však vystavuje riziku, že v případě problémů podnik zrovna nebude mít hotovost na vyplacení.
Je tady i developer Redstone, který platí za úvěr v bance vyšší úrok, než jaký vyplácí investorům do jeho dluhopisů. Nebo společnost Stachonie Investment, která si na svůj developerský projekt 220 luxusních apartmánů v polském Zakopaném nabrala půjčky od nebankovních subjektů za úroky v nižších desítkách procent. Konkrétně 21 a 32,5 procenta ročně.
To je mnohem víc než běžná ziskovost developerských projektů. A zatímco stále čeká na stavební povolení, drakonické úroky naskakují. Takže vydává dluhopisy, aby je splatila.
Dlouhodobý problém
Prašivé firemní dluhopisy jsou evergreenem českého trhu. Je to problém, který časem spíš bobtná, než že by mizel. Vydávání korporátních bondů v Česku totiž výrazně zrychlilo. Jak z hlediska objemu, tak počtu emisí.
„Z pohledu emitenta, který porovnává cenu alternativních zdrojů financování, jistě hraje roli prudké zvýšení úrokových sazeb mezi lety 2020 a 2022, zdražující i potenciální bankovní financování. Pokud emitent věří, že při retailové emisi dluhopisů získá lepší podmínky, nebo že upíše dluhopis, i kdyby na bankovní financování nedosáhl, je tato možnost o to atraktivnější,“ vysvětluje expert KPMG na finance a rizika Šimon Kolář.
„Z pohledu drobného investora jsou pak rizikovější investice – z principu nabízející vyšší výnos – cestou, jak překonat inflaci,“ dodává.
Lavina korporátních bondů v tuzemsku nicméně znamená, že vedle kvalitních velkých emisí zavedených firem (CSG, KKCG, České dráhy…) je zde i spousta těch pochybných.
Dluhopisy určené veřejnosti vydává například spousta malých firem bez historie. Experti navíc dlouhodobě varují, že řada společností na zdejším trhu odkládá řešením svých problémů v čase právě emisemi nových dluhopisů. „Emitují se tam úplné nesmysly,“ zhodnotil nedávno situaci na trhu expert, který si nepřál být jmenován.
„Řada letadel je pořád ve vzduchu. Letí pouze na nově doplňované palivo od nových investorů. I když za standardních okolností by již dávno doletěla,“ sdělila loni Forbesu Jana Brodani, výkonná ředitelka Asociace pro kapitálový trh ČR.
Média také pravidelně plní příběhy o finančních problémech či rovnou insolvencích emitentů (RSBC, Geen Holding, B&B Bartoni, ExploR Capital, Future Farming…).
„Čteme to tak, že české domácnosti už nechtějí nechávat peníze ležet v bankách. Dluhopisy jsou pro ně do jisté míry srozumitelnější a snadněji uchopitelné než třeba akcie,“ míní partnerka PwC ČR Olga Cilečková.
„Dříve společnosti vůbec nebyly zvyklé využívat emise dluhopisů. Až časem zjistily, že to vlastně zas tak složité není, tím spíš, když u podlimitních transakcí není nutné schválení prospektu ČNB,“ dodává její kolega Miroslav Šmíd.
Hlavním důvodem, proč se v Česku daří vybírat stovky milionů korun i na pochybných firemních dluhopisech, je podle nich fakt, že lidé jsou očividně ochotní do nich sypat peníze. Případně si je nechat vnutit od agresivního „finančního poradce“.
„Razítko“ České národní banky není potřeba u dluhopisových emisí, jejichž objem nepřesahuje 25 milionů korun. Není potřeba od roku 2012, kdy centrální banka v tomto ohledu rozvolnila pravidla.
Forenzní agentura Surveilligence zaměřená na vyšetřování a prevenci hospodářské kriminality nicméně upozorňuje, že tímto rozvolněním se vydávání podlimitních emisí stalo „absolutně neregulovanou, prakticky nehlídanou a velmi rizikovou částí investičního trhu“.
Malé emise vykazují výrazně vyšší míru úpadků než velké, které razítko České národní banky potřebují. Ani to však nijak nezaručuje kvalitu vydávaného dluhopisu.
ČNB u velkých emisí kontroluje pouze to, zda je v pořádku její prospekt. Tedy zda firma o sobě prozradila dostatek informací na to, aby si kvalitu jejího dluhopisu zvládl posoudit potenciální investor.
Řada firem na českém dluhopisovém trhu však v rámci marketingu svých dluhopisů prezentuje razítko centrální banky jako známku kvality.
Ministerstvo financí vydalo v roce 2020 manuál pro běžné investory, s nímž si mohou kvalitu dluhopisu orientačně zhodnotit skóringovým systémem. Vyžaduje to však spoustu času a počítání v Excelu.
„Tehdy jsme toto s ministerstvem konzultovali. Lze použít základní semafor, ale důkladné vyhodnocení vyžaduje zapojení komplikovanějšího Excelu s množstvím finančních údajů. Myšlenka je to hezká, ale podle mě je to pro spoustu lidí příliš složité. Tudy cesta nevede,“ podotýká vedoucí partner týmu kapitálového a dluhového poradenství EY-Parthenon David Zlámal.
„Lidé by spíš měli pochopit a začít se dívat na toho, kdo za emisí stojí. Nejen jako emitent, ale i ten, kdo ji pomáhá strukturovat, upisovat a prodávat. Protože tyto subjekty, pokud jim záleží na kredibilitě a track recordu, dělají potřebnou práci za ně. Finanční poradce, který je často motivován provizemi z konkrétních produktů, asi není správnou osobou, od které by si měli v tomto nechat radit,“ dodává Zlámal.
