Zaměstnanci mu říkají Tony. V rozhovoru Antonín Kokeš, majitel Albi, mluví o tom, čím po patnácti letech čekání oslnili polský trh a proč nechce žádné hogo fogo kavárny.
Podnikat začal rok po sametové revoluci. Příběh o tom, jak na Staroměstském náměstí stál u stánku a prodával pohlednice, už osobně vyprávěl mnohokrát. Od té doby vybudoval vydavatelství, které si právě sáhlo na obrat přes 1,8 miliardy korun.
A tak je čas odvyprávět další pokračování, tentokrát o tom, jak impérium Albi vyrostlo ve značku, kterou najdete na deskových hrách, papírových přáních nebo dárkovém zboží ve většině tuzemských domácností. A nejen tam.
Antonín Kokeš jako vždy hýří plány a nápady – Albi chce teď víc prosadit na americkém trhu, síť Antonínových pekařství rozšířit o dvě nové pobočky včetně zcela nové velké pekárny, a k tomu se ještě stará o benjamínka svého byznysu, firmu Kinoko, která šije sportovní oblečení. Investice v příštím roce už teď počítá na stovky milionů korun.
Flying cover
Každé pondělí vydáváme signature rozhovor s pozoruhodnou byznysovou osobností. Létající titulka, Forbes Flying Cover!
Pořád si ještě myslíte, že dnešek je nejlepší den k tomu začít podnikat, jak zní už léta vaše osobní motto?
Je to tak. I dnes po 33 letech podnikání. Jediné, co bych na tom změnil, že je stejně těžké jako začít také byznys udržet. V mém okolí je teď docela dost lidí, kteří se dostali do problémů, zavřeli firmy a mělo to různé důvody. Přepálili export, přecenili růst onlinu, a já jsem si u toho uvědomil, že největší úspěch Albi je, že je stabilní.
Za pár dnů budete přednášet podnikatelům z malých firem. O čem chcete mluvit?
Cílem je vždycky najít tu správnou cestu, jak firmu přetavit z malé do větší. A pro mě je hodně důležité téma lidí. Ono je vlastně úplně jedno, jaký děláte byznys, ale pokud dokážete najít a udržet motivované lidi, kteří pro firmu dýchají, tak to je ten klíč.
A druhá důležitá věc, která platí i u nás v Albi: ponechat si něco z času začátků, z atmosféry, kdy vás sedělo v kanceláři jen pár a každý věděl o každém.
I proto vás kolegyně, kterou jsme právě potkali, oslovila Tony? To však není ve firmách úplně běžné, že?
Ale to je přesně ono. Už jsme se hodně rozrostli, máme 663 zaměstnanců. Jasně, nemůžu znát všechny, ale i když toho člověka neznám, tak se k němu můžu chovat stejně vstřícně. Takže mi říkají Tony a se všemi si tykám.
Jak je Albi velké?
Konsolidovaný obrat je teď už víc než 1,8 miliardy korun. Velký skok jsme zaznamenali v Polsku a musím říct, že to bylo po patnácti letech čekání na zázrak. Teď nám polský trh přináší čtvrt miliardy.
A co se stalo?
Přišli jsme s produktem, který se výborně prodává. Je to naše vlajková loď, která se jmenuje Kouzelné čtení s naší Albi tužkou. To je koncept, který na tamním trhu v podstatě nemá konkurenci.
Kolik máte obchodů?
V Česku 26, na Slovensku šestnáct. V dalších zemích fungujeme buď formou velkoobchodu, nebo prodáváme licence k našim originálním hrám.
Netrápí vás úbytek zákazníků v nákupních centrech?
Vidíme ho i my. Začínáme pracovat na novém konceptu prodejen. Je to dlouhodobá cesta a přeměna bude trvat roky, ale je, myslím, jasné, že zákazníci potřebují dostat v prodejnách něco, co online nezažijí. Začali jsme s tím u party produkce, kdy si na balonky necháte natisknout jméno nebo přání. Ale jednou si třeba přímo na místě na 3D tiskárně vytisknete svoji vlastní hru.
Chystáte se na nové trhy?
V listopadu a prosinci se účastníme dvou veletrhů ve Spojených státech. To je trh, který nás hodně zajímá. Nejdeme tam úplně na zelenou louku, už dvě hry tamním zákazníkům nabízíme, a myslím úspěšně, ale chceme získat z amerického trhu víc.
Kolik produktů je teď celkově v nabídce?
Dvacet tisíc. A pořád přibývají další.
Například?
Máme nová vydání Kouzelného čtení, novinky v deskových hrách, třeba druhý díl Karaku. A pustili jsme se do zcela nového projektu, který se jmenuje AlbiLAB. Jde o modulární vědeckou stavebnici, na níž jsme pracovali asi tři roky. Je to vědecká stanice, kde děti mohou sledovat vývoj skutečné laboratorní rostliny v různých podmínkách. Začínáme botanickou variantou, na které jsme spolupracovali s Botanickým ústavem AV ČR a Prusa Research, ale uvedeme i další varianty z mnoha dalších vědních oborů. Každý si pak vytvoří unikátní vědeckou stanici podle svých zájmů. A to mě moc baví.
Jaký jste šéf? Dohlížíte zdálky?
Albi už mě tolik nepotřebuje. Nejvíc se teď věnuji Kinoku a Antonínovým pekařstvím, protože tam přemýšlíme o novém konceptu. Chystáme dvě zcela nová místa – jedno bude kavárna a druhé velké pekařství.
Potřebují změnu?
Pořád potřebujete změnu. Podařilo se nám získat nádherný prostor na Vinohradech. A v něm chceme přinést širší sortiment, nabídnout hodně míst k sezení, ale pořád chceme zůstat lokální. Žádná další hogo fogo kavárna. Takže tam bude od jara i naše největší pekárna.
To je aktuálně největší investice?
Investice do nových pekařství bude určitě přes dvacet milionů. Ale nás teď čeká ještě větší investice do logistického centra, což bude asi dvě stě milionů. To bude budova o velikosti fotbalového stadionu a čtyřech patrech, o niž rozšíříme areál Albi v Červeném Kostelci.
Foto Libor Fojtík
25.03. 21. Praha, Antonín Kokeš, Albi, Antonínovo pekařství, Smíchov, Forbes
A Kinoko?
To je pořád malinká firmička. Pracujeme však na tom, aby rostla, a dál uvidíme. Otevírali jsme do covidu, pak začala krize kolem energií, vypadl nám zásadní dodavatel, materiál objednáváme z Tchaj-wanu nebo z Itálie. Prošli jsme řadou těžkostí, ale věřím, že lidé už o značce vědí.
V Česku to nepořídíte?
Vím, že jsme byli textilní velmocí, ale to už dávno neplatí. Nepořídíme. Materiály v té kvalitě, kterou chceme, ne. Není ani jednoduché najít dost švadlen, nicméně trváme na tom, že šít chceme v Česku.
O tom však je současná celoevropská debata, vrátit alespoň část výroby do Evropy. Je to naivní představa?
To vůbec ne. Není to naivní představa. Já třeba podnikám v textilním průmyslu, protože věřím, že tu dál budou lidé, kteří chtějí kupovat a nosit lokální produkty.
Ta změna ovšem nepůjde udělat úplně ve všem a nebude ze dne na den. Podařilo se nám to například v Albi. Dřív jsme tiskli v Číně, teď tiskneme v Česku, ale také v Německu a Polsku, protože některé věci jsou tam prostě levnější. Ale je to výroba v Evropě.
