Co kdyby vám někdo řekl, že už nikdy nebudete muset pracovat? Jakmile se vám přestane točit hlava, pravděpodobně se zeptáte: „Ale za co si koupím oblečení, jídlo nebo zaplatím účty?“ Odpověď? „O všechno se za vás postarají miliony robotů.“ Zní to přitažené za vlasy? Minulý týden Elon Musk předpověděl, že do roku 2035 nebo 2045 bude práce volitelnou záležitostí. Podle šéfa Tesly umělá inteligence nejenže učiní práci nepotřebnou, ale časem způsobí, že i peníze se stanou irelevantními.
„Moje předpověď zní, že práce bude volitelná. Bude to jako věnovat se sportu, hrát videohry nebo něco podobného,“ řekl Musk. „Pokud budete chtít pracovat, bude to stejné, jako když si můžete jít koupit zeleninu do obchodu nebo si ji vypěstovat na vlastní zahradě. Pěstovat zeleninu na zahradě je mnohem pracnější, a přesto to někteří lidé dělají, protože je to prostě baví,“ vysvětloval nejbohatší muž světa.
Pro mnoho jiných však vize automatizované budoucnosti není tak růžová, alespoň pokud se dá soudit z prvních důkazů o tom, že umělá inteligence vytlačuje pracovní pozice pro začátečníky a přispívá k trápení generace Z na trhu práce a obecně ke stagnaci růstu příjmů.
Na loňské konferenci Viva Technology 2024 Musk naznačil, že svět bez nutnosti pracovat by mohl stát na principu „univerzálního vysokého příjmu“ (universal high income), ačkoli neuvedl bližší podrobnosti o tom, jak by tento systém měl fungovat. Obdobně o budoucnosti mluví i generální ředitel OpenAI Sam Altman, který dlouhodobě prosazuje univerzální základní příjem – tedy pravidelné, bezpodmínečné platby jednotlivcům, které by obvykle zajišťoval stát.
Teď však Musk zašel ještě trochu dál. V jeho automatizované budoucnosti s dobrovolnou prací totiž podle miliardáře peníze nebudou představovat problém, protože jich zkrátka nebude zapotřebí.
Musk se zde inspiruje knižní sci-fi sérií Kultura (Culture) od Iaina M. Bankse. V ní tento autor, který se prohlašoval za socialistu, vykresluje svět „post-nedostatku“ (post-scarcity), plný superinteligentních bytostí s umělou inteligencí, kde tradiční zaměstnání neexistují.
„V těch knihách peníze neexistují. Je to docela zajímavé,“ řekl Musk. „A můj odhad je, že pokud se podíváme do dostatečně vzdálené budoucnosti – za předpokladu, že bude pokračovat zlepšování AI a robotiky, což se zdá pravděpodobné –, peníze ztratí svůj význam,“ řekl Musk.
Utopie vs. současnost
I kdyby se tahle předpověď vyplnila, většinu lidí víc trápí současnost a mnohem bližší budoucnost. A jednou z největších obav pracovní síly roku 2025 bylo získání práce na přeplněném trhu a masivní propouštění.
Ekonomické nejistoty vedly pracovníky k osvojení řady taktik přežití – od „tiché rezignace“ (quiet quitting) přes „kancelářské kličkování“ (office frogging) až po křečovité držení se pracovní pozice (job hugging). Ale co kdybyste žili ve světě, kde by úzkost z propouštění a pocit uvíznutí v nenáviděné práci byly jen vyhynulými dinosaury minulosti?
Tyhle utopické vyhlídky jsou nicméně v ostrém kontrastu s tím, co kolem sebe vidíme dnes. Už dříve jsem popsala příběhy o tom, jak startupy zaměřené na umělou inteligenci oslavují vyčerpání ve jménu produktivity a přijímají drtivý pracovní rozvrh „9-9-6“ (od devíti ráno do devíti večer, šest dní v týdnu) ve snaze předstihnout Čínu a „vyhrát závod v AI“.
Nyní však, podle Elona Muska, může budoucnost práce díky AI spočívat v tom, že budeme pracovat méně, nebo dokonce vůbec.
Říká to přitom tentýž muž, který v roce 2023 na Světovém vládním summitu v Dubaji ve Spojených arabských emirátech označil ChatGPT za „jedno z největších rizik pro budoucnost civilizace“. A tentýž muž, který byl v roce 2022 obviněn z korporátního otrokářství, když chválil čínské zaměstnance Tesly za to, že „makají do tří do rána“, zatímco Američané se podle něj „snaží vyhnout tomu, aby do práce vůbec chodili“.
A je to tentýž muž, který ve své společnosti na výrobu elektromobilů vyhlásil konec práce na dálku a propustil téměř polovinu ze sedmi tisíc zaměstnanců Tesly.
Nyní však Musk v naprostém obratu předpovídá éru volitelné práce, kterou přirovnává k rozhodnutí sportovat, hrát videohry nebo pěstovat zeleninu na zahradě.
Předpovídá, že dny přepracování, pocitu uvíznutí v nenáviděné práci nebo tlaku na to, abyste si přibrali vedlejší přivýdělek k uživení, skončí v příštích deseti až dvaceti letech. Roboti podle něj odstraní všechny vaše pracovní strasti a vy si budete moci svobodně vybrat, zda pracovat chcete, či nikoli.
Je to reálné?
Zajímalo mě, co si o Muskových předpovědích myslí ostatní lídři, a tak jsem zapátrala a zjistila, že není sám. Mluvila jsem s Ali Goharem, ředitelem pro lidské zdroje ve společnosti Software Finder, který mi řekl, že Muskova myšlenka není vůbec přitažená za vlasy.
Největší propast se téměř jistě vytvoří mezi těmi, kteří si budou moci dovolit nepracovat, a těmi ostatními.
„Za dvacet let budou mít někteří vysoce kvalifikovaní znalostní pracovníci možnost přestat pracovat díky automatizaci a softwarovým ekosystémům řízeným AI,“ říká Gohar. „Ale miliony lidí budou pravděpodobně stále závislé na práci jako na nezbytnosti. Největší propast se téměř jistě vytvoří mezi těmi, kteří si budou moci dovolit nepracovat, a těmi ostatními.“
Gohar tvrdí, že mnozí podceňují rozsah, v jakém AI změní náš vztah ke znalostní práci. „Software převezme to nudné a opakující se, čímž lidem umožní soustředit se na kreativitu, strategii a empatii,“ naznačuje. „Pro některé to bude působit jako volitelná práce. Pro jiné, zejména v manuálních profesích nebo rolích zaměřených na přímý kontakt s lidmi, může technologie tlak spíše stupňovat než snímat.“
Mluvila jsem také s Kazem Hassanem, ředitelem pro komunitu a vhledy ve společnosti Unily, což je platforma pro zaměstnaneckou zkušenost poháněná umělou inteligencí. Ten se domnívá, že Musk měří práci podle zastaralého modelu a nedokáže rozpoznat skutečnou hodnotu lidí ve světě práce.
„Poslední staletí jsme měřili práci splněním úkolů a časovou investicí,“ argumentuje Hassan. „Kolik projektů bylo dodáno? Kolik hodin odpracováno? Kolik e-mailů odesláno? K lidskému přínosu jsme přistupovali jako k výstupu stroje: kvantifikovatelnému, replikovatelnému a škálovatelnému.“
Hassan věří, že AI odhalí křehkost tohoto modelu. Poukazuje na to, že AI vyniká v rozpoznávání vzorců a optimalizaci procesů, ale nedokáže replikovat tu chaotickou, kontextuální práci, která pohání skutečný organizační úspěch.
Jde například o „strategickou intuici, která odhalí změny na trhu dříve, než je zachytí data. Kulturní překlad, který pomáhá distribuované pracovní síle sjednotit se kolem společného cíle. Rozhodování, které vyvažuje protichůdné priority v situacích, kdy neexistuje žádná zjevně správná odpověď.“
Hassan tvrdí, že to vidí z první ruky u firemních klientů, kteří zavádějí AI. „Organizace, které spěchají s automatizací všeho, zjišťují něco nepříjemného: těžko měřitelná lidská práce, kterou podceňovaly, se náhle stala jejich jedinou konkurenční výhodou.“
„Většina organizací strávila desetiletí tím, že školila zaměstnance, aby o sobě smýšleli jako o plničích úkolů, nikoli jako o tvůrcích smyslu,“ poznamenává. „Říkali jsme lidem, že jejich hodnota spočívá v efektivní exekutivě, zatímco kreativní řešení problémů je jen příjemným bonusem. Optimalizovali jsme metriky produktivity, které AI nyní bez námahy drtí, a mnozí nemají žádný alternativní rámec pro pochopení své hodnoty.“
Hassan argumentuje, že musíme přestat zaměňovat automatizaci úkolů s eliminací lidského přínosu, a dodává, že organizace musejí radikálně redefinovat způsob, jakým formulují a odměňují lidskou práci. „To znamená zbavit se ‚divadla produktivity‘: nekonečných porad, předstírané zaneprázdněnosti a metrik, které měří aktivitu spíše než dopad,“ trvá na svém.
Šampiony výkonnosti v příští éře nebudou podle Hassana organizace, které nahradí lidi umělou inteligencí. „Budou to ty, které vytvoří ‚superpracovníky‘ – lidi, kteří si jsou jisti svou jedinečnou lidskou hodnotou a umějí využívat agenty AI k posílení svého úsudku, kreativity a strategického dopadu,“ tvrdí.
