Citová hodnota Joachima Triera uhranula Evropu i Hollywood. Snímek vypráví příběh o rodině, paměti, traumatu i domě, jenž se stává svědkem života několika generací jedné rodiny. Producentka Maria Ekerhovd pro Forbes odhalila pozadí vzniku oscarového vítěze, ale i to, jak se z nejintimnějších vzpomínek zrodil příběh, který diváci po celém světě považují za svůj.
Když v posledních měsících pokládám respondentům neměnnou anketní otázku: „Jaký film vás v poslední době obohatil a donutil se zamyslet?“ odpověď už očekávám dopředu. Citová hodnota, shodují se obvykle dotazovaní.
„Film jsme promítali po Evropě i ve světě a všude za námi přicházeli diváci a říkali nám, že je to o jejich rodině, jejich otci, sestře nebo dceři,“ uvedla snímek v polovině dubna v Evropském parlamentu u příležitosti nominace na diváckou cenu LUX jeho producentka Maria Ekerhovd.
Ekerhovd tak nabídla možnou odpověď na otázku: V čem norské drama Joachima Triera, režiséra výhradně nezávislých filmů, dokázalo uhranout nejen diváky a divačky, ale i porotce a porotkyně na obou stranách Atlantského oceánu?
Jinou odpovědí může být ale i samotný proces vzniku Trierova opusu magnum. Celovečerní biják obvykle natočíte za tři týdny. Trier však se štábem Citové hodnoty strávil třikrát tolik času.
„Natáčeli jsme 64 dní v kuse,“ prozradila Forbesu v rozhovoru v Bruselu Ekerhovd. „Kdyby šlo o televizní seriál, což je při takovém počtu natáčecích dnů běžnější, mezi jednotlivými bloky by byly pauzy,“ upřesnila.
Neobvykle dlouhé natáčení však kromě mnoha hodin ve střižně přineslo tvůrcům i řadu komplikací. Po natáčení ve Francii se štáb vracel zpátky do Norska.
V Oslu na ně tenkrát čekala vůbec největší scéna v místním Národním divadle, ve kterém ve filmu účinkuje hlavní hrdinka Nora (v podání Trierovy „stálice“ Renate Reinsve). Před vstupem na pódium trpí extrémní trémou.
V záběrech z Národního účinkuje na sedm set komparzistů. Z Francie se však většina herců i štábu vrátila unavená a nemocná. „Nešlo s tím ale nic dělat, všichni museli dál pracovat,“ podotkla se soucitem v hlase producentka snímku. „Nakonec jsme to ustáli, což nás posílilo, abychom natáčení dotáhli do konce. Byly ale chvíle, kdy jsme si říkali, že to je fakt příliš náročné,“ dodala.
Natáčecí dny však přeci jen měly jeden překvapivý wellbeing aspekt. Když došlo na vyjednávání o výši platu Stellana Skarsgårda; protagonisty a zároveň i výkonného proucenta snímku, Skarsgård se nechal slyšet, že by byl rád, kdyby během dlouhých dnů na place všichni jedli kvalitní jídlo a obědvali společně.
„Plastové nádobí nepřicházelo v úvahu. A tak jsme díky Stellanovi jedli všichni společně a z porcelánu,“ vzpomíná s úsměvem producentka.
Filmové ceny
Na jedinečnosti rodinného dramatu Citová hodnota se v posledním roce usnesly různé poroty nejprestižnějších filmových ocenění: od britských BAFTA i BIFA přes Evropskou filmovou cenu až po pomyslnou nejvyšší metu – zlatou oscarovou sošku za nejlepší zahraniční film.
A díky početné koprodukci získala Cenu Akademie tak trochu celá Evropa. Vyjma domácího Norska se na snímku s rozpočtem přes dvanáct milionů eur podílela Francie, Dánsko, Německo a Švédsko, finančně také Velká Británie a Spojené státy.
Mimo to si režisér odvezl také třeba Velkou cenu z loňského Cannes. Další ocenění pak posbírali i herci a herečky.
Zdá se, jako by Trier v případě Citové hodnoty k natáčení přistupoval podobně nekompromisně jako k tvorbě jejího scénáře.
Své filmy už přes třicet let píše s filmařem Eskilem Vogtem. „Probíhá to vždy stejně. Vejdou do pokoje, zamknou za sebou dveře a zůstanou tam celý rok, aby napsali scénář. Tentokrát si ale vysloveně řekli, že by bylo opravdu příjemné moci se odříznout od světa, který je teď velmi znepokojivým místem k životu,“ vyprávěla Ekerhovd.
Ve Vogtově malé kanceláři v Oslu zůstali zavření celý rok. Opouštěli ji, jen aby se najedli nebo viděli své blízké. „Není divu, že ven vylezli s příběhem o rodině,“ přibližuje producentka intenzivní tvůrčí proces, ve kterém Trier s Vogtem spolu sdíleli nejniternější myšlenky o tom, jaké to je být otci, dětmi a sourozenci.
Foto Aerofilms
Na výsledném tématu filmu se patrně významně podílela i skutečnost, že dvaapadesátiletý Trier je nyní otcem dvou malých dětí, respektive dcer, tedy stejně jako jeho postava zaníceného stárnoucího filmaře Gustava, jenž vždy upřednostňoval vlastní uměleckou kariéru před rodinným životem.
V době, kdy Trier scénář psal, ale ještě nevěděl, že i on bude mít jednoho dne dvě dcery. „Když jste umělec, vždy stojíte před složitou otázkou, jak vyvážit pracovní a umělecký život. Joachim (Trier) v Citové hodnotě napsal postavu otce, kterým by se on sám rozhodně nikdy nechtěl stát,“ odhaluje Ekerhovd.
Ústřední roli v intimním dramatu hraje i jeho stěžejní lokace – rodinný dům, v němž rodina, jejíž vztahy sledujeme, žije už po generace. Dům se tu de facto stává jednou z ústředních postav. K divákům promlouvá skrze obrazy i prostřednictvím voiceoveru.
A zfilmovaná budova skutečně existuje. Stojí v norské metropoli. Tvůrci však nakonec přistoupili k vytvoření její přesné kopie, kterou diváci v závěru filmu dokonce přiznaně spatří.
K takovému tvůrčímu kroku je motivovaly především proměňující se historické reálie. Budovu ve filmu totiž sledujeme v různých časových údobích několika generací.
„Na papíře může Citová hodnota působit jako velmi malý film, protože v základu je to vlastně rodinné drama. Ale když scénář začnete rozebírat, zjistíte, že tato scéna se odehrává v roce 1890, tato v roce 1930, jiná v roce 1960 a další v roce 1990 a nakonec v roce 2021. A to vše se děje ve stejném domě,“ popsala producentka.
Foto Aerofilms
Postavit maketu domu bylo podle Ekerhovd velmi složité a nákladné. Avšak právě přenesení skutečné budovy do studia bylo klíčem k tomu, aby unikátní vyprávění „z úst samotného domu“ nakonec vůbec mohlo vzniknout.
„V tom je Joachimova síla: je režisérem, který skvěle pracuje s herci a rozumí emocionalitě filmu. Ale zároveň je velmi vizuálním tvůrcem,“ vyzdvihla Ekerhovd přístup Triera.
Postava Gustava v domě vyrůstala se svou matkou. Ve scénáři k filmu, který později už stárnoucí Gustav v Citové hodnotě píše, pak svým způsobem vypráví svůj příběh. Podobně jako Trier vypráví ten svůj v Citové hodnotě; v případě Gustava jde o story jeho matky.
Téma mezigeneračního traumatu si Trier přinesl z vlastní rodiny. Obdobně jako postava mladší sestry Agnes (Inga Ibsdotter Lilleaas), která v archivu pátrá po zmíněné Gustavově matce – své babičce, stopoval i Trier během psaní scénáře osudy vlastního dědečka.
Režisér pochází ze třetí generace filmařů. Zmíněný dědeček Erik Løchen byl prvním z nich. Trier se skrze archivní dokumenty chtěl dozvědět více o válečném traumatu, jež si jeho předchůdce odnesl z let prožitých v odboji.
Ekerhovd však v této souvislosti připomíná, že Citová hodnota přese všechno vypráví fiktivní příběh. „Není to Trier jedna ku jedné. Eskil (Vogt) s Joachimem se na jedné straně snaží být co nejpravdivější a nejosobnější, na té druhé ale hledají témata v životech svých přátel nebo si ‚ukradnou‘ zaslechnuté příběhy… A pak si vymyslí postavy, do kterých to všechno vkládají,“ upozorňuje producentka snímku.
I přesto že oscarová soška přinesla Trierovu týmu velkou pozornost i nové možnosti financování, vznik dalšího filmu to dle Marii Ekerhovd nijak zásadně neovlivní.
„Právě to mám na filmech ráda, že na nich tu práci musíte pokaždé odvést znovu. A vždycky začínáte od nuly. Pro Joachima s Eksilem je důležité pokračovat v tvorbě tak, jak spolu na filmech pracovali doposud,“ uzavírá pro Forbes producentka Citové hodnoty, letošního evropského oscarového laureáta, jenž do dnešního dne utržil tři a půl milionu eur.
