Větší stabilita, méně úrazů a bolestí zad a zvýšení efektivity práce. Exoskelety přestávají být jen „robotické brnění“ z videí a armádních konceptů. V praxi se prosazují hlavně tam, kde je lidská únava i zranění nejdražší. Pomáhají, kde by si mohl člověk ublížit. Na stavbách, ve skladech, ve výrobě a ve zdravotnictví.
A také se čím dál tím častěji objevují i v oblasti mobility a sportu. Vždyť to byla právě americká společnost Nike, která koncem roku představila první exosystém elektrické obuvi na světě pro běh a chůzi. Testováním a vývojem v průběhu několika let prošly více než čtyři stovky sportovců, kteří ušli přes 2,4 milionu kroků, a výsledek je navržen tak, aby pomohl běžným sportovcům běžet o něco rychleji a dále.
Ale o sportu později, začněme u průmyslu. V Evropě totiž fyzická zátěž pořád patří mezi největší tiché náklady práce.
Skříplá záda, vyhřezlá ploténka, karpální tunel, chronické bolesti z přetížení a následná neschopenka. Podle Eurostatu v roce 2020 uvádělo více než šest procent pracovníků v Evropské unii zdravotní potíže se svaly, kostmi či klouby související s prací. Muskuloskeletální potíže tak stojí miliony lidí a zaměstnavatelů desítky miliard korun.
Zároveň je trh s exoskelety pořád relativně malý, roste ale tempem, které nutí firmy a investory zvedat obočí. Grand View Research odhadl globální trh exoskeletonů na 498,33 milionu dolarů (10,3 miliardy korun) v roce 2024 s projekcí na 1,25 miliardy dolarů (25,94 miliardy korun) do roku 2030.
Tržní reporty typu MarketsandMarkets pracují s čísly 0,56 miliardy dolarů (11,6 miliardy korun) v roce 2025 a 2,03 miliardy dolarů (42,1 miliardy korun) do roku 2030.
„V Evropě trh roste až o třicet procent ročně,“ uvádí Marcela Hervy z firmy Coriles, která v českém a slovenském prostředí pracuje se švýcarskými a francouzskými výrobky.
Největší zájem o exoskelety je zatím v Německu, Francii a Nizozemsku, a to zejména v logistických firmách a skladech, výrobních podnicích, stavebnictví, zdravotnictví a chirurgii, lesnictví a arboristice, zemědělství a potravinářství.
V těchto oborech se dnes exoskelet nejčastěji prodává jako ergonomie, ne jako supersíla. „Exoskeletony jsou nositelná zařízení, která odlehčují konkrétním svalovým skupinám a umožňují snadnější, rychlejší a přesnější výkon práce na staveništi,“ objasňuje Radek Dohnal ze společnosti Hilti.
Foto se souhlasem Coriles
V portfoliu Hilti jsou dva typy určené pro stavebnictví. Pasivní (bez baterie) ramenní pro práci nad hlavou a aktivní systém (s baterií), který přenáší hmotnost nářadí do boků a nohou.
Není to náhoda, že je u většiny exoskeletů hmotnost přenášena právě tam. Stehenní kost je totiž podle Marcely Hervy schopná unést až tunu, a právě proto je váha směrovaná sem.
Dohnal zdůrazňuje, že u EXO S se nejedná o zdravotnický rehabilitační prostředek, ale o prevenci přetížení. Průměrné snížení aktivity ramenních svalů je o 25 až 35 procent (až o 48 procent při šroubování stropů) a mírné zlepšení přesnosti umístění šroubů.
U EXO T 22 už jde o systém, který umožňuje práci v režimu téměř nulové gravitace – typicky při sekání, vrtání a bourání do stěn. Hilti u EXO S uvádí hmotnost 2,4 kilogramu a cenu 33 tisíc korun, u EXO T 22 pak hmotnost 7,75 kilogramu a cenu necelých osmdesát tisíc korun.
Jakmile se ale přesuneme z ramen spíše k bedrům, cílový zákazník se mění. Místo specializovaných stavebních profesí přichází již zmíněná logistika, automotive, ale i zdravotnictví, kde je manuální manipulace a předklony každodenní realitou.
Barbora Křížová z Technologie Zdraví, výhradního dovozce japonských produktů Innophys Muscle Suit, říká, že aktivní i pasivní zádové exoskelety mají primárně chránit záda uživatele.
„Snižují hmotnost břemena, snižují svalovou aktivitu zádových svalů a zlepšují ergonomii zvedání, což pomáhá prevenci úrazů a celkové udržitelnosti práce,“ tvrdí Křížová.
Foto se souhlasem Technologie Zdraví
Její typický uživatel je převážně manuální pracovník od čtyřiceti let výš, který už má problémy se zády. „V Česku se často možnost exoskeletů řeší, až když přijdou fyzické problémy, kam lidi dohnala náročná práce. Kdežto třeba v Německu se to řeší v rámci prevence a pořizuje pro zaměstnance po stovkách,“ dodává Křížová.
Jeden model snižuje zátěž na bederní páteř až o sedmdesát procent a druhý model až o pětatřicet procent.
A tahle prevence versus oprava se propisuje i do čísel. Technologie Zdraví je na trhu od prosince roku 2023 a za první rok uvádí obrat 830 tisíc korun, za letošní rok zatím jeden a půl milionu korun. Produkty jsou zde dostupné od šestnácti tisíc až do dvaapadesáti tisíc korun.
Tlak na standardizaci a akceptovatelnost je v rámci Bezpečnosti a ochrany zdraví při práci (BOZP) v Evropě silné téma. A není náhoda, že například německé zákonné úrazové pojištění má pro pracoviště i modelový dokument pro posouzení rizik při nasazení exoskeletonů.
Foto se souhlasem Coriles
Tuzemští Coriles jsou oficiálním distributorem švýcarského Auxivo a francouzského HAPO/ErgoSanté pro Česko a Slovensko, a specializují se především na pasivní pracovní exoskeletony, které nemají baterii. Obrat firmy se meziročně zvyšuje až o osmdesát procent.
Do hry vstupují zápůjčky, trial programy a dlouhodobé pronájmy, protože ne každá firma chce hned nakupovat naslepo. A ani by neměla.
„Necháváme si od firem poslat přesný popis a videa činností zaměstnanců a podle toho zvolíme vhodný typ. Pak přijedeme a zaučíme je do toho,“ líčí Marcela Hervy z Coriles.
To je mimochodem model, který odpovídá i doporučením z praxe. Exoskeleton není univerzální, musí sedět na konkrétní úkol, směnu, tělesné proporce a kulturu pracoviště. Rizika se mají posuzovat stejně disciplinovaně jako u jiných pracovních pomůcek.
Ze zkušenosti Hervy pak exoskelety snáze přijímají ženy. „U mužů je to chvíli otázka ega. Jakmile ale zjistí, jak jim to usnadňuje práci a zmírňuje bolest, rádi ho nosí i oni,“ podotýká Hervy.
Záleží samozřejmě na typu, ale ty, které má Coriles, váží do půl kila a dají se nosit celou směnu. To, jak moc zlepšují bezpečnost a efektivitu práce, začíná podle Hervy na českém a slovenském trhu chápat čím dál tím víc společností.
Mezi zákazníky Coriles patří například Penta Group, Kofola, Knauf a mnohé výrobní či automotive společnosti jako JipoCars. „Některé typy využívají i lékaři, zejména při endoskopii či liposukci jim výrazně ulehčí práci. Hodně teď máme zákazníky i v logistice,“ dodává Hervy.
Zdravotnictví i armáda
Exoskelety se samozřejmě používají i ve zdravotnictví, například při rehabilitaci u lidí, kde už k úrazu došlo. Zde cena skokově roste, ale stoupá i nárok na klinickou validaci nebo servis.
Michal Gloger, CEO společnosti Mebster, říká, že jejich Unilexa je pasivní exoskelet optimalizovaný biomechanicky, zaměřený na zlepšení mobility, stability chůze a efektivity pohybu u lidí s neurologickým omezením.
Hlavními uživateli jsou lidé s poraněním míchy, a to jak s kompletním, tak nekompletním (SCI), dále pacienti s roztroušenou sklerózou, traumatickým poraněním mozku a dalšími neurologickými poruchami ovlivňujícími chůzi a stabilitu.
Přínosem používání exoskeletu je především vyšší samostatnost při chůzi, zlepšení stability, symetrie a kvality kroku, snížení energetické náročnosti pohybu a pozitivní vliv na motivaci i dlouhodobou rehabilitaci.
Globální trh s exoskelety nadále dynamicky roste, především v oblasti rehabilitace a zdravotnictví, kde má technologie největší a dlouhodobě ověřitelný přínos. Cílem společnosti Mebster není masový spotřebitelský trh, ale specializované zdravotnické a institucionální využití, kde je klíčová bezpečnost, efektivita a klinická validace.
„V současnosti máme exoskelety nasazené v několika klinikách v Evropě a Spojených státech a připravujeme systematický vstup na americký trh,“ upřesňuje Gloger.
Dalším krokem je rozšíření využití získaného know-how i mimo zdravotnictví. „V reakci na současnou bezpečnostní situaci zároveň jednáme o spolupráci s Armádou České republiky na vývoji a implementaci lokálních technologických řešení v oblasti armádních exoskeletů, s cílem přispět k technologické soběstačnosti a modernizaci obranných složek,“ dodává šéf Mebsteru.
Foto se souhlasem Coriles
V této kategorii je cenovka už úplně jiná. „Cena exoskeletu se pohybuje v řádu mezi třemi sty až šesti sty tisíci korun,“ prozrazuje Gloger, jehož firma do výzkumu a vývoje exoskeletu dosud investovala desítky milionů korun.
Tržby jsou zatím v nižších jednotkách milionů korun a uživatelé v řádu desítek, protože jde o řízený růst, sběr klinických dat a ověřování dlouhodobých přínosů.
„Klíčovou výzvou v oblasti exoskeletů je nalezení správného poměru přínosu, rizika a nákladů. Právě tento cost-benefit versus risk-benefit vztah dnes rozhoduje o tom, zda se technologie prosadí mimo laboratorní prostředí,“ tvrdí Gloger.
Obchodní model jeho firmy kombinuje přímý prodej a pronájem klinikám v rámci řešení Unilexa Prime, určeného pro rehabilitační centra. Zároveň spolupracují s ortoticko-protetickými centry, která prostřednictvím sítě vyškolených techniků individuálně nastavují model Unilexa Home pro koncové uživatele v domácím prostředí.
Největší finanční výzvy představují škálování výroby při zachování kvality, náklady spojené s regulatorními a certifikačními procesy na různých trzích a budování distribuční a servisní sítě, zejména při vstupu na zahraniční trhy.
Do budoucna Gloger očekává postupnou, ale jasnou implementaci exoskeletů do oblastí zdravotnictví, sportu a armády s tím, že limitem zůstává hmotnost a energetická náročnost systémů.
Zajímavé je, že i pasivní rehabilitační exoskeleton se dnes digitalizuje. Mebster u Unilexa Prime zmiňuje mobilní aplikaci a baterii až 35 hodin sledování a měření údajů o chůzi po připojení k aplikaci.
Ale zpět ke sportu. Exoskeletony se začínají tlačit i do spotřebitelského světa, tady se najednou mění slovník z BOZP na zážitek. Společnost Nike svůj nový projekt Ampify přirovnává k efektu elektrokola. Cílem nejsou elitní běžci.
Marcela Hervy navíc předvídá, že s ohledem na stárnoucí populaci budou lidé používat exoskelety na pomoc s pohybem, podobně jako dnes používají elektrokola.
Budoucnost exoskeletů v Česku
V odpovědích na budoucnost se u respondentů ukazuje konzistence. Poptávka roste, ale brzdy jsou hlavně kulturní a systémové. Křížová mluví o vysokých nákladech na marketing a osvětu a o tom, že legislativa prozatím nezvýhodňuje firmy, které exoskelety využívají. Dodává, že oproti Německu, Francii nebo Španělsku je v Česku celkově slabá kultura bezpečnosti práce.
Marcela Hervy naopak popisuje, že se už objevují renomované skupiny a že adopce se viditelně zrychluje díky sdílení zkušeností.
Dohnal z Hilti očekává širší specializované nasazení ve stavebnictví, podpořené ergonomií založenou na datech. A Gloger k tomu přidává, že s příchodem nových materiálů a rychlým vývojem akumulátorů energie lze očekávat výrazný technologický posun.
Zásadní je komplexní pohled na lidské tělo a jeho biomechaniku. Každý zásah do pohybu vyvolává reakci v jiném místě biomechanického řetězce, a exoskelet proto nelze navrhovat izolovaně pro jeden kloub nebo segment.
Velkou výzvou je také respektování přirozených asymetrií lidského těla, které má každý z nás jiné. Právě zde mohou sehrát klíčovou roli umělá inteligence, biomechanická analýza pohybu a pokročilé výrobní technologie, jako je aditivní výroba nebo modulární, polo-individualizované systémy.
Jestli se exoskelety stanou v práci „novou helmou“, jak tvrdí Hervyovi z firmy Coriles, rozhodnou nejspíš nakonec tři věci.
Zda firmy uvidí jasné snížení únavy a zátěže v číslech, zda bude existovat standardizované posouzení rizik a přínosů, a jestli se legislativa a nákupní procesy přizpůsobí realitě stárnoucí pracovní síly. Až pak se totiž z exoskeletu stane víc než technologická atrakce, stane se z něj normální pracovní nástroj.
