Písek. Známe ho z pláží, z dětských hřišť, taky z pouští. Sotva by nás asi napadlo považovat ho za něco zvláštního, když je všude kolem nás. Asi se ale budete divit, že tento nadbytek je jen zdánlivý. Kvůli stavebnímu boomu je písek natolik žádaný, že ho paradoxně dovážejí i do měst, která jsou jím obklopena. A co víc, písek se dokonce stal novým pašeráckým artiklem.
Když švýcarský vědec Pascal Peduzzi zkoumal v jamajské oblasti Negril plážové eroze, to, co se dozvěděl od obyvatel rybářské vesničky, ho ohromilo. Přesto, že ke zkoumání škod používal pokročilé technologie, nikdy nepřišel na to, co eroze na západním pobřeží země způsobuje. Až místní mu museli vysvětlit realitu mafií, ozbrojených mužů, kteří v noci z pláží odnášejí pytle písku, který pak prodávají na stavby v okolí. Vědce, který se v sektoru životního prostředí pohybuje přes 20 let, tento boj o písek šokoval.
Písek prokázal svou cenu coby stavební materiál a přestál zkoušku času, už 3500 let před naším letopočtem ho lidé používali v Egyptě i Mezopotámii. Současný celosvětový rozmach stavebnictví a nástup technologie hydraulického štěpení – frakování – při těžbě ropy a zemního plynu v USA poptávku po písku vystřelily vzhůru, informuje BBC.
V roce 2014 se po světě podle americké výzkumné agentury US Geological Survey (USGS) vytěžilo 196 milionů tun písku a štěrku. Po vodě je písek druhý nejhojněji používaný přírodní zdroj, který se používá do všeho – od obrazovek chytrých telefonů až po zubní pasty.
Loni byl trh s pískem a štěrkem v USA podle údajů USGS oceněn na 8,3 trilionu dolarů, celosvětová poptávka po písku má pak podle odhadů do roku 2018 stoupnout o 5,5 procenta. Investoři, kteří jsou ochotni ustát nestálost a ekologická rizika, mohou z rostoucího apetitu po této komoditě profitovat. „Trh s pískem byl léta nudný,“ říká Sonny Randhawa, viceprezident výzkumu v energetickém sektoru americké investiční firmy D.A. Davidson. „V posledních letech ale trh kolísá, obzvlášť pak v USA.“
Nerovnoměrná poptávka
Poptávka po písku je po světě nerovnoměrně rozprostřená. Rozkvět stavebnictví v Číně a v Indii zvýšil na tamních trzích potřebu písku a Čína je dnes podle Oddělení obchodních statistik OSN pátým největším dovozcem písku na světě. „Pro zuřivou výstavbu tamních dálnic a budov tam v posledních čtyřech letech stihli spotřebovat tolik písku jako USA v celém minulém století,“ srovnává Peduzzi. Čína dokonce na některých útesech hromadí ohromná množství písku, aby tak vytvořila nové ostrovy a rozšířila své území v Jihočínském moři.
Mezi významné dovozce patří i země, od kterých byste to nejspíš nečekali. Spojené arabské emiráty dovezly v roce 2014 písek, štěrk a kamení za 456 milionů dolarů. I přesto, že leží uprostřed pouště, město Dubaj je postaveno z dovozového písku. Větrem opracovaný pouštní písek je totiž pro stavebnictví příliš jemný a nevhodný.
V USA popularita frakování způsobila velký hlad po písku, v roce 2013 byla podle USGS výroba písku pro frakovací vrty devatenáctkrát vyšší než o dekádu dřív. Zatímco trh s průmyslově využívaným pískem držel krok s ekonomickým růstem v USA, poptávka po písku na frakování byla stejně tak vratká jako ceny ropy. „Od roku 2011 do roku 2014 se zvedla z 24 milionů tun na 59 milionů tun, ale pak loni zase klesla na 50 milionů tun,“ říká Randhawa.
Jak investovat
Koupit písečný důl chce hodně peněz a průkopnickou náturu. Mnoho zemí navíc reguluje těžbu písku a rozdává omezený počet licencí, aby nedocházelo k přetěžení. Investice do technologií těžby, zpracování a dopravy písku zase budou pro jednotlivce nejspíš příliš drahé.
I investování do existujících písečných společností si nejdřív žádá rozpletení hierarchie: od menších rodinných provozoven s jediným dolem až po mezinárodní hráče typu Sibelco Group, která funguje 144 let a působí ve 44 zemích.
V USA provozuje 230 společností ve 35 státech 335 písečných podniků, čtyři z nich začaly prodávat podíly na newyorské burze. „Na světě je pořád ještě dostatek písku,“ uklidňuje Peduzzi. „Ale protože ho používáme v takové míře, stává se vzácným. Neznamená to, že bychom ho měli přestat používat, ale měli bychom být o něco opatrnější.“
