Emoční inteligence je schopnost využívat emoce tak, aby nám neškodily, ale naopak nám byly prospěšné. Což se hezky řekne, ale mnohem hůř dělá.
K tomu, abyste to zvládli, vedou dvě základní dovednosti. První je ta, že jste své emoce schopni správně pojmenovat a pochopit, proč ve vás vznikají a jak vás ovlivňují. Druhá je ta, že dokážete své emoce ukočírovat a využít je k tomu, aby vám pomohly tam, kam se chcete nebo potřebujete dostat.
Jak v sobě tyto dvě schopnosti posílit? Podle Justina Barisa, autora knihy EQ Emoční inteligence v každodenním životě, je základem uvědomit si, proč v životě reagujeme tak, jak reagujeme. To znamená nejet na autopilota, ale k citově vypjatým chvílím se vracet a přemýšlet nad tím, co v nás jaké emoce vyvolává, a rozklíčovat proč.
Nasměrovat nás k tomu podle něj může několik otázek. Udělejte si proto chvíli a zkuste si na ně odpovědět.
Ovšem pozor, tohle cvičení není žádný rychlý jednorázový dotazník! Smyslem není odpovědět na všechny otázky naráz, ale vracet se k nim, klidně opakovaně, a kultivovat sebepoznávací myšlení. A jak se říká, jedna otázka vede k další, nebojte se proto tento základ rozšířit o vlastní dotazy.
Buďte proto poctiví, projděte najednou třeba i jen několik otázek, odpovídejte ale zevrubně a úplně nejlépe s tužkou a papírem v ruce.
Základní otázka podle Barisa zní:
V jakých situacích mi emoce škodí?
Další, které ji rozvíjejí, jsou:
Jaký je můj komunikační styl? Jsem pro ostatní srozumitelný?
Jaký vliv má to, jak komunikuji, na druhé?
Jaký je můj styl rozhodování? Pomalý, nebo impulzivní? Co mě při rozhodování nejvíc ovlivňuje?
Jak moje myšlení ovlivňuje moje momentální nálada?
Jak je na tom moje sebeúcta a sebevědomí?
Jak moje sebeúcta a sebevědomí ovlivňují moje rozhodování?
Jsem otevřený jiným názorům?
Jak snadno se nechám ovlivnit druhými?
Zaměřuji se spíš na pozitivní, nebo negativní vlastnosti druhých?
Které vlastnosti mi u druhých vadí a proč?
Věřím v nevinu druhých?
Dělá mi problém přiznat vlastní chybu?
A jelikož sebepoznávání je sice prospěšné, ale ne vždycky příjemné, má Bariso i několik tipů, jak svou emoční inteligenci rozvíjet běžnými odpočinkovými aktivitami. Protože i ty podle výzkumů k lepšímu pochopení pocitů přispívají.
Dívejte se na filmy. A pokud ve vás vyvolají významnější citovou odezvu, po konci filmu si ji zanalyzujte.
Čtěte beletrii. Když se ponoříte do příběhu, probouzí to nejen vaši obrazotvornost, ale zároveň vás čtení nutí vžít se do jednotlivých postav a prožívat s nimi to, co zakoušejí, včetně jejich pocitů. Kultivovat tím budete zejména svou empatii.
Poslouchejte hudbu. Protože hudba není jen balzám na duši, ale také spolehlivý spouštěč různých emocí. Opět, ve chvíli, kdy se dostaví, zkoumejte proč.
Pište. Psaní je katarze, zvlášť když jste ve stresu a budete se ze svých pocitů vypisovat třeba do deníku.
Sportujte. Vrcholoví sportovci zvládají nejen podávat skvělé fyzické výkony, ale také je emočně ustát. Kdo vydrží tvrdý trénink a tlak soupeřů, má větší šanci chápat a regulovat emoce.
Cestujte. Teď to není zrovna nejlepší rada, ale až to jednou zase půjde, tak věřte, že i při poznávání nových zemí a řešení nečekaných situací, které vás vytrhne z komfortní zóny, posilujete svou emoční stabilitu.
