Zpočátku navrhovali domy v obývacím pokoji, dnes mají studio v Karlíně a kolem sebe úspěšný tým osmi lidí. Manželé Jana a Miroslav Stachovi založili před deseti lety ateliér boq architekti a za své nápady získali řadu českých i světových ocenění. Například za poetický dům u rybníka nebo technologický dvůr v Českých Budějovicích, který jim vynesl Českou cenu za architekturu.
Třikrát si odnesli ocenění Big See Award – dvakrát za architekturu, jednou za design. Teď navíc vymysleli originální poličku, s níž chtějí prorazit i do světa. Systém jejího uchycení je totiž natolik unikátní, že si ho nechali patentovat.
Víc rozdílná tahle dvojice architektů ale být nemůže. Zatímco Mirek je oheň, vizionář, který sype jeden nápad za druhým, jeho žena je klidnou silou a výzvy řeší s rozvahou. „Známe se už od školy, potkali jsme se v druháku na vysoké škole,“ vypráví Mirek Stach. Po studiu se jejich profesní cesty, na rozdíl od těch osobních, rozdělily. Jana pracovala ve větších ateliérech, Mirek sám na sebe. Síly spojili až v okamžiku, kdy se jim narodilo první dítě.
„Je to taková klasika. Chcete se vrátit naplno do práce, ale ono to moc nejde. A tak jsme založili vlastní studio. Říkali jsme si, že budeme mít pár klientů, malé projekty. Jenže postupně práce přibývala a do půl roku už u nás v obýváku seděli další dva kolegové. Když už jsme doma pracovali v šesti lidech, do toho dvě malé děti, začalo to být neúnosné,“ vzpomíná Jana.
Z garážové firmy se nakonec dostali až do Karlína a z malých projektů se stávaly velké. Klienti za nimi přicházejí hlavně na základě doporučení. A poslední dobou je o jejich návrhy stále větší zájem i z řad velkých developerů, kteří stavějí převážně apartmánové domy. V obratu kolem deseti milionů korun tvoří právě tyto zakázky zhruba sedmdesát procent.
Za výhodu oba považují to, že mohou nabídnout jak ženský, tak i mužský pohled. A přiznávají, že jsou schopni se kvůli návrhu dohadovat i dlouhé hodiny. Jana se zaměřuje především na interiéry, a pokud má zákazníka ženu, dokáže jí mnohem lépe vyjít vstříc a trefit se jí do vkusu.
„Kromě samotných návrhů se umíme postarat i o grafiku, textovou část, webové stránky projektu. Dnes je to jednodušší, než to bylo na začátku. Chodí za námi klienti, kteří už znají náš rukopis a nemusíme je přesvědčovat o kvalitě naší práce,“ podotýká Jana Stachová. „Nicméně i teď mám pár analytických typů, u nichž si musím od začátku do konce vše podrobně nastavit,“ dodává.
Klientela se jim však během let výrazně proměnila. Z počátečních zakázek, kdy navrhovali jen menší úpravy domů a interiérů, přešli k těm, kde zákazníci už tolik nehledí na peníze a jen velice málo jich staví za pomoci hypoték. Většinou mají k dispozici hotovost, což je podle architektů výhoda a také jim to přináší větší míru svobody. „Peníze ovlivňují výsledek,“ shodují se.
Mezi jejich nejzajímavější stavby, které pro ně byly výzvou, patří například dům, v němž vymysleli průhled do garáže plné veteránů, nebo cateringové pulty pro Národní divadlo.
„To nás hodně bavilo. Měli jsme u toho velkou pokoru k samotné budově, navíc to bylo poměrně komplikované. Museli jsme vymyslet celkem tři barové pulty, které budou sloužit jako výdejní místo občerstvení a během dvacetiminutové přestávky obslouží celé divadlo. Zároveň musely vypadat reprezentativně a prostředí nijak nenarušit a nepřekřičet,“ popisuje architektka.
Jako autoři si rovněž cení lokality rodinných domů Za Větrníkem v Dobříši. Jedná se realitní projekt roku 2019, kde se ve spojení s jednoduchou architekturou vytvořila sympatická komunita lidí a vznikla jakási malá vesnice.
Dům bez zahrady, postavený ve svahu, zase zaujal odbornou veřejnost ve světě, a byl dokonce nominovaný na dům roku. „Menší developerské projekty nás lákají stále víc a máme je raději než megalomanské akce. U těch je často riziko, že se nakonec nepostaví nebo ne v takovém rozsahu, jak se původně zamýšlelo. S menšími investory se daleko lépe domluvíme, více naše návrhy chápou a záleží jim na detailu,“ vysvětluje Mirek Stach.
A protože ruku v ruce s architekturou kráčí i design, do kterého jsou oba nadšení, přemýšleli, jak by do něho mohli ještě více proniknout. A vymysleli unikátní poličku do koupelny. Ta drží ve sprchovém koutě nebo skleněné zástěně jednoduše za pomoci magnetů.
„Když žijete v hezkém bytě, a třeba i pronajatém, nechce se vám vrtat do obkladů v koupelně. A ani na ně nic lepit, protože i po tom zůstávají skvrny. Hledali jsme proto alternativu a vymysleli, jak poličku připevnit, aniž bychom napáchali nějaké škody,“ přibližuje architekt.
Poličku vyrábějí kompletně celou v Česku, z dílů od tuzemských výrobců. Je z hliníkového plechu, který nezkoroduje ani časem nezmění barvu. A připevnit ji dokáže i malé dítě. Zatím ji dodávají ve třech velikostech a pěti barvách – základní černé a bílé a pak také zelenkavé, růžové a modré.
Primární cílovou skupinou jsou zákazníci, kteří bydlejí v nájemním bydlení nebo v nových bytech, kde se šetřilo prostorem a příliš se nepočítalo s odkládacím místem. „Koupelny v novostavbách jsou často barevně neutrální, převažuje hodně šedá barva, a my jsme to chtěli poličkou trochu rozsvítit. Navíc barevně k sobě ladí, takže se dají různě skládat dohromady,“ popisuje Jana Stachová.
Systém uchycení je na bázi magnetu, navíc je polička navržena jako modulární systém, který lze libovolně kombinovat. K základní polici je možné objednat mýdelničku a ohrádku na kartáčky. „Žádný takový výrobek na světě není. I proto ho máme patentovaný, takže nikdo jiný by to vyrábět neměl. Což například u Číny zaručit nemůžeme, ale na tamní trh ani nechceme. My míříme na ten evropský,“ podotýká Mirek Stach.
Cena sice není úplně nízká, prodražuje ji ale nejvíce to, co dělá poličku zároveň tak unikátní. Tedy magnety. „Teď jsme v jednání s obchodními partnery, aby se polička dostala k co nejširšímu okruhu zákazníků. Už teď je o ni ale mnohem větší zájem, než jsme vůbec čekali,“ chlubí se architekti.