Oživení zájmu o jadernou energii pramení z potřeby nalézt alternativy k fosilním palivům a rychle a výrazně snížit emise skleníkových plynů. Energetická bezpečnost a ochrana klimatu, to jsou dva hlavní body konstantně zmiňované jako neotřesitelné argumenty pro další využívání jaderné energie.
Nové projekty jaderných elektráren v Evropě však čelí řadě překážek. Častěji, než by se investorům líbilo, dochází k prodlužování předpokládané doby výstavby a k navyšování původních rozpočtů.
Vysoké kapitálové nároky ve spojení s rizikem nedodržení původního rozpočtu a do určité míry těžko předvídatelnými legislativními požadavky v oblasti bezpečnosti nevzbuzují velké nadšení investorů a finančních institucí pro financování jaderných projektů.
Vlády, jejichž záměrem je podporovat investice do jaderné energetiky, musí některá rizika, kterým investoři jsou nuceni čelit, zmírňovat či kompenzovat. I u nás připravujeme skoro po více než třiceti letech stavbu nového bloku v Dukovanech.
Ptáme se, jaké budou náklady této investice, jak máme vybírat dodavatele, který bude naším partnerem po několik desetiletí. Špatná volba může výrazně ovlivnit dodržení rozpočtu, dobu výstavby i následnou spolehlivost. Volba dodavatele bez alespoň základní politické shody, která by přežila několik volebních období, může celý projekt významně ohrozit.
Po několika letech předběžných jednání je skoro jasné, že investor – skupina ČEZ – bude vybírat mezi projekty francouzské společnosti Edf, americké Westinghouse, korejské KHNP a ruské státní korporace Rosatom. Z vyjádření ministerstva průmyslu a obchodu v minulých dnech vyplynulo, že nadále zřejmě nebude pokračovat jednání s čínskou CGNC.
Všichni potenciální dodavatelé mají rozsáhlé zkušenosti s požadovanou technologií tlakovodních reaktorů chlazených a moderovaných lehkou vodou. Všichni mají řadu referencí z projektů dokončených v posledních letech, nikdo však již přes dvacet let nedokončil stavbu v Evropě či USA.
Všechny jejich projekty se potýkaly s problémy, zejména kvůli ztrátě zkušenosti na straně dodavatelů i jejich subdodavatelů po dlouhé přestávce ve stavbě nových bloků. Svou roli hrála také nová generace projektů, a to jak ve fázi přípravy, včetně problémů s licencováním, tak při vlastní výstavbě.
Náklady na projekty vzrostly zejména po havárii jaderné elektrárny Fukušima I před deseti lety. Jedním z jejích důsledků bylo opětovné výrazné zvýšení požadavků na jadernou bezpečnost.
Odhady potřebných investičních nákladů (overnight cost) na jednotku instalovaného výkonu se pro projekt Dukovany pohybují okolo 5000 eur za kilowatthodinu, s poměrně širokým rozpětím: od zhruba 3000 do 8000 eur.
Nižšími jednotkovými náklady se vyznačují projekty mimo Evropu, dodávané společnostmi Rosatom a KHNP. Nabídky Rosatomu pro Paks 2 v Maďarsku a Hanhikivi ve Finsku se pohybují okolo již zmíněných 5000 eur za kilowatthodinu, nicméně ani jedna stavba ještě nezačala a nelze tedy odhadnout, jaká bude výsledná realizační cena.
Rozdíly v investičních nákladech mohou být způsobeny konkrétními podmínkami ve vybrané lokalitě. Zemi od země se liší cena práce i surovin a komponent, míra využití domácí pracovní síly a domácí výroby komponent může mít na náklady velmi významný vliv.
Všichni uvažovaní dodavatelé budou schopni nabídnout projekt s vysokou úrovní bezpečnosti a spolehlivosti, který po potřebných analýzách státního dozoru získá povolení k výstavbě. Žádný z nich nemůže v této chvíli být označen za technicky výrazně lepší než ostatní.
Pokud bude na podání nabídek poskytnut dostatečný čas, lze předpokládat, že všichni uchazeči získají další zkušenosti na plánovaných či již probíhajících stavbách.
Ať se nám to líbí, nebo ne, naším partnerem bude i země, ze které bude vybraný dodavatel pocházet. Energetiku obecně a jadernou energetiku speciálně totiž nejde oddělit od politiky. Politickému aspektu se nevyhneme ani v případě nového dukovanského bloku.
Svým způsobem si budeme vybírat, do které části světa chceme patřit.
Autorka je česká jaderná fyzička a předsedkyně Státního úřadu pro jadernou bezpečnost.
