Upírský hrabě z klasického románu Brama Stokera z roku 1897 na sebe naposledy upozornil před šesti lety. Jenže ve filmu Drákula: Neznámá legenda divácké peněženky zrovna moc nevysál, čímž vlastně hned ze startu zhatil plány studia Universal na vybudování nového filmového univerza s klasickými monstry. BBC a Netflix se však zastrašit nenechaly – a právě díky nim nesmrtelný hrdina cení zuby znovu.
Třídílnou minisérii nazvanou prostě Drákula tentokrát zadaptovali Britové Steven Moffat a Mark Gatiss, tvůrci se silnou fanouškovskou základnou, nabytou díky velebeným klasikám jménem Doctor Who a Sherlock. A stejně jako slavného detektiva ani ikonického upíra jenom neoprašují – naopak mu do žil vlévají novou, současnou krev. Ale o tom až za chvilku. Drákula začíná na hradě v Transylvánii v 19. století, kam přijíždí právník Jonathan Harker na zdánlivě obyčejnou pracovní schůzku.
Tvůrci v první devadesátiminutové epizodě očividně skládají poctu starým hororům od studia Hammer, když si pohrávají s konvencemi příběhů o strašidelných, prokletých domech. Harkera nechávají pátrat po tajemstvích Drákulova hradu skrze podzemní skrýše i tajné chodby, které odhalují, že ve skrytých komnatách možná není tak mrtvo, jak se původně zdálo.
Samotný Drákula (dánský herec Claes Bang) chce pryč z Transylvánie, lidé v ní totiž „nemají žádnou chuť“. Ukazuje se, že upír nevysává jen krev, ale v duchu hesla „jsme to, co jíme“ vstřebává celou lidskou osobnost. Seriál tak prostřednictvím své druhé hlavní postavy, jeptišky Agáty Van Helsing (Dolly Wells), ohmatává a testuje pravdivost legend, které se k upírům vážou. Proč může upír vejít jen tehdy, je-li pozván? Proč se bojí kříže? A co mu tak chutná na lidské krvi?
„Žádná z upírských legend nedává smysl, přesto se všechny ukazují jako pravdivé,“ říká Agáta, která v první epizodě vyslýchá Drákulovu oběť a pak i čelí upírovi samotnému. Tvůrci skrze ni celou legendu vlastně shazují, jeptiška je totiž uštěpačná a tak trochu rezignovaná osoba, která svůj vztah k Bohu přirovnává k vyšeptalému manželství po letech, v němž zůstává jen kvůli tomu, že má díky němu střechu nad hlavou. Tím myslí klášter, do něhož Drákula zavítá v podobě zdegenerovaného vlka jako z Věci od Johna Carpentera.
Ve druhé epizodě ale seriál lokaci změní, přesune se totiž na loď Demeter, v níž upír míří do Anglie. Na kocábce tvůrci rozprostřou dobovou detektivku, v níž Drákula plní roli vraha i Hercula Poirota. To ale trochu tupí napětí, které se scenáristé snaží vydolovat alespoň z kajuty číslo 9, v níž pluje tajemný pasažér. Jeho identitu ale uhádnete pravděpodobně okamžitě, tvůrci navíc podceňují divákovu inteligenci a všechno dovysvětlují v dialogu mezi Drákulou a Agátou.
Dozvíme se tak, že upír do lodi vměstnal zástupce všech vrstev anglické společnosti, aby se tak připravil na život ve Velké Británii. Možná i proto dojde na homoerotickou tenzi! To však není nic proti tomu, co Drákulu potká v poslední, zdaleka nejvíc kontroverzní epizodě. Ta totiž dění přesouvá do současného Londýna. Co však fungovalo v případě Sherlocka, Stokerův příběh najednou unést nedokáže.
Drákula je uvězněn ve výzkumném institutu, ukazuje se však, že i jako monstrum má svá práva. Nejprve se podivuje ledničkám a televizím, pak však začne oběti vybírat na Tinderu nebo používat Skype. Baseballovou scénu ze Stmívání naštěstí neabsolvuje, přesto třetí epizoda seriálu mnohé diváky naštvala. „Po dvou epizodách jsem posílal Drákulovi všechny ceny. Po třetí vysílám jednotku rychlého nasazení, aby ty ceny vzala nazpátek,“ napsal například kdosi na Twitteru.
Drákula tak najednou nedává smysl stejně jako upírské legendy, na rozdíl od nich ale najednou ani nefunguje. Ve dvou úvodních epizodách si ho však stále lze bez problému užít jako odlehčený krvavý brak, díky kterému máme pro Netflix slabost a který vyšvihl k popularitě třeba i nedávného Zaklínače. Geralt z Rivie by se tomuhle Drákulovi asi docela líbil. Hlavně polonahý ve vaně.
