Technologický vývoj nesvědčí každému odvětví. Podle Petra Zouhara, majitele firmy Eko-system, která vyrábí protipovodňové zábrany už od roku 1997, se nyní například ocel nahrazuje hliníkem a zábrany se celkově odlehčují, čímž ztrácejí robustnost.
Česko svírá tíseň z možných rozsáhlých povodní. Pro některé firmy je to ale obchodní příležitost. To je příklad české společnosti Eko-system, která vyrábí protipovodňové zábrany. Byly to mimo jiné právě ony, jež v roce 2013 držely zuřící Vltavu od historického centra Prahy.
Petr Zouhar, jeden z majitelů malé specializované firmy, očekává, že jeho zábrany budou v těchto dnech opět v pracovním nasazení. „Na několika aktuálních videích a fotografiích jsem je už viděl postavené,“ říká.
Po rozkvětu daného byznysu, který nastal po velkých povodních z let 1997 a 2002, přišel logický útlum. Jak totiž Zouhar v rozhovoru pro Forbes říká, většina velkých protipovodňových projektů v Česku je už dnes hotová.
Letošní situace je však podle něj oproti historicky největším povodním jiná. Teď máme totiž k ruce mnohem přesnější modely a predikce míry srážek i toku řek. Je tak možné se na přicházející velkou vodu připravit. Přesto si podle něj někteří malí klienti vzpomněli na poslední chvíli a chtěli si pro zábrany přijet a odkoupit je. „Ty se ale dělají na zakázku i týdny dopředu. Kdo se tedy chtěl před povodní chránit, musel tak učinit s předstihem,“ popisuje Zouhar.
Co je váš největší projekt?
Jednoznačně Praha. Dále je to Děčín, Planá nad Lužnicí, Tábor, Hranice na Moravě, Brno a další. Máme za sebou stovky realizací.
Co přesně jste v Praze dělali?
V podstatě jsme pomáhali s další částí pražské infrastruktury. Protipovodňová ochrana je vedle klasických inženýrských sítí další klíčová síť pro ochranu města. Od nás je v hlavním městě mobilní protipovodňové hrazení, které je asi vidět více než zbytek protipovodňové infrastruktury.
Je ale nutné říct, že celá stavba byla mnohem náročnější, zahrnuje podzemní stěny a betonové zídky i kompletně opravená nábřeží od Zbraslavi po Troju. Naše mobilní hrazení už je taková třešnička na dortu. V celkovém objemu investičních nákladů na protipovodňovou ochranu představují náklady na mobilní protipovodňová hrazení pouze jednotky procent.
Dají se vaše zábrany pro Prahu nějak vyjádřit řečí čísel?
Dodali jsme asi patnáct tisíc metrů čtverečních hrazení. Přepočteno na délku jde zhruba o sedm kilometrů s průměrnou výškou hrazení přes dva metry. Hrazení je vybudované na úroveň povodně z roku 2002 plus rezerva třicet centimetrů. Veškerá protipovodňová ochrana v Praze je dimenzována na takto vysokou úroveň.
Foto Profimedia
Rozvodněná řeka u Břeclavi
To je 22 let od instalace takového zařízení. Je potřeba obměna?
Myslím, že pro nosné prvky je takové stáří úplně v pořádku. Trvale osazené díly hrazení jsou většinou z nerezavějící oceli, neměl by vzniknout žádný problém. U mobilních dílů doporučujeme po nějaké době výměnu pryžových těsnících profilů, je to jediná stárnoucí věc na hrazení.
Vaše firma funguje od roku 1997. Jak se za tu dobu posunula technologie protipovodňových zábran?
Trochu se nám do toho promítly nové materiály, nyní se hodně prosazuje lehká konstrukce. Musím ale poznamenat, že trend technologického vývoje je občas na škodu protipovodňových zábran. V řadě případů je totiž konstrukce odhlečovaná a v daném místě počítaná na zrovna očekávané zatížení. Netvrdím, že dnešní profily nejsou bezpečné, jen se před dvaceti lety dělaly robustnější, a tím pádem odolnější.
Druhý pohled může být na sloupky, které se teď stále častěji vyrábějí z hliníku. My se ale pořád držíme oceli. Hmotnostně jsou za mě materiály srovnatelné a ocel má zaručenější svařování.
Dočetl jsem se, že hrazení těsní tím víc, čím více drží vody. Jak to funguje?
Ano, to jsem prohlásil v jednom rozhovoru v roce 2013, že čím více vody, tím větší těsnost. Zaznamenal jsem tehdy i negativní reakce ve smyslu toho, že výrobce protipovodňových zábran samozřejmě bude říkat, že více vody je lepší. Je to ale tak, že tlak vody přitlačuje díly mobilního hrazení na těsnění a to se deformuje. Čím více vody, tím větší tlak a větší deformace těsnění. Tím se zvyšuje těsnost.
Jak se vaší firmě daří? Jak velkou část byznysu tvoří zábrany proti povodním?
Je to různé podle konkrétního roku. Jsme malá firma zaměřená na zakázkovou výrobu, některé projekty trvají i rok až dva. Troufám si však říct, že protipovodňové zábrany stále tvoří přes polovinu našeho byznysu. Doplňujeme je jinou výrobou. Některé roky ale zabírají i osmdesát až devadesát procent výrobních kapacit.
Čím je ta fluktuace způsobená?
Na našem území už je hodně protipovodňových projektů zrealizovaných. Je to vidět i v současných dnech: na místech, kde to mělo ekonomický smysl, už nějaké zábrany stojí. A zase naopak tam, kde by hodnota investice do zábran přesáhla hodnotu chráněného majetku, se nic nepostavilo.
Přinese vám tedy současná povodňová pohotovost nárůst objednávek?
Moje dlouholetá zkušenost je taková, že počet poptávek se zvýší, především ale od drobných zákazníků. O protipovodňovém hrazení už přemýšlí i soukromé subjekty, typicky firmy a rodinné domy. Může to být krátký boom vyvolaný povodní. Nicméně projekty většího rozsahu, které mají chránit města, trvají roky.
Máte objednávky ze zahraničí?
Posíláme i za hranice, nejvíce do Německa, Polska, Maďarska, na Slovensko a do Rakouska. Máme už ale reference také z Ameriky či Dánska.
Jak hodnotíte přípravy posledních dní na možné záplavy?
Přijde mi to dobré. Dnes už máme celou řadu modelů sledujících úhrn srážek i stavy toků a schopných dělat přesné predikce. To nám dává čas na přípravu možných protipovodňových opatření. Pokud jsou ovšem vybudovaná. Včera jsem zaznamenal několik telefonátů poptávajících u nás protipovodňová hrazení. Lidé si pro ně chtěli přijet a koupit. Tak to ale nefunguje. Jde o zakázkovou výrobu, není to zboží, které můžete vytáhnout ze skladu. Kdo je připraven, není překvapen.
