Tendr na dostavbu pátého bloku jaderné elektrárny Dukovany se dostal do další fáze. Tři uchazeči – francouzská EDF, americká Westinghouse a jihokorejská KHNP – na konci října odevzdali závazné nabídky.
Ty nyní vyhodnocuje ČEZ. „V průběhu února by měl dodat podklady pro rozhodnutí vlády, které budou obsahovat vyhodnocení a pořadí všech parametrů. Vláda poté bude mít padesát dnů na rozhodnutí,“ předesílá v pražském sídle EDF Nuclear Czechia šéf zdejší pobočky Roman Zdebor.
Firma si podle něj v tendru velmi věří. I proto už zahájila a dnes pokračuje v jednání s českými dodavateli, kteří by se na stavbě mohli podílet.
„V Česku bychom měli vystavět už nyní ne dva, ale čtyři nebo i šest nových bloků. A to vůbec neříkám, že bychom do toho neměli stavět i malé modulární reaktory,“ tvrdí zkušený manažer, který dříve působil dvacet let v plzeňské Škodě JS.
Když se v rozhovoru stočíme k ceně, za kterou se dnes dá nový jaderný reaktor postavit a která je jedním z důležitých parametrů celého tendru, odpovědi už tak konkrétní nejsou – přestože EDF nyní ve Velké Británii staví dva reaktory jaderné elektrárny Hinkley Point C.
„Cena, kterou EDF v nabídce předložila, vychází ze znalosti trhu a je konkurenční,“ tvrdí Zdebor ve své kanceláři, ale jedním dechem dodává: „Nikdy se nedá vyloučit, že se změní.“
Foto Jan Berounský
Roman Zdebor, šéf EDF Nuclear Czechia
Je český tendr z pohledu EDF v něčem specifický?
Specifický je tím, že je vlastně jediný. Jinde ve světě, kde se nové jaderné zdroje stavějí jako například ve Velké Británii nebo Maďarsku – tam je vše řešeno mezivládními dohodami. Z pohledu české vlády ale toto specifikum není zlou variantou, protože dává určitou míru svobodnějšího rozhodování. Má to zkrátka své výhody i nevýhody.
A z vašeho pohledu, není pro vás forma tendru komplikovanější?
Mít mezivládní dohodu by pro nás bylo určitě jednodušší, ale EDF to bere jako novou zkušenost. Není to tak, že by šlo o extrémně jinou, neznámou situaci. Na nabídce pracoval tým o počtu dvou set lidí, což svědčí o tom, jak důležitý pro nás je. Dávali jsme mu maximální prioritu.
V této souvislosti se ještě zeptám, zdali by pro vás nebylo lepší, kdyby skupinu ČEZ stoprocentně vlastnil stát?
Možná se ptáte právě proto, že EDF je dnes vlastněná státem – s ČEZ jsou si vlastně ve spoustě věcí ohromně podobné. Obě dvě skupiny jsou doma lídři, pokud jde o provozování elektráren, mají dlouhodobé zkušenosti s provozováním největších jaderných zdrojů v zemi, jen EDF navíc projektuje a dodává elektrárny.
Spíše mne zajímá, zda by to pro vás bylo lepší z pohledu vyjednávání o dostavbě jaderných bloků?
Je to můj osobní názor, ale nemyslím si, že kdyby byl ČEZ stoprocentně vlastněný státem, bylo by to pro nás převratně jiné než teď.
Kolik má vaše nabídka v tendru o dostavbu jaderných bloků v Česku stran?
Bavíme se o jednotkách tisíc. Obsah je v souladu s tím, co ČEZ zadal, to znamená závazná nabídka na výstavbu jednoho bloku v lokalitě Dukovany a opce na výstavbu dalších tří bloků v České republice. Součástí je technická i komerční část.
A nyní budete čekat na vyhodnocení, které už bude čistě bez vás?
To hrozně záleží na ČEZ. Určitě nemůžeme vyloučit, a ČEZ to také nevyloučil, že v rámci vyhodnocování možná dospěje k tomu, že od nás bude potřebovat určitou upřesňující informaci, dodatečné podklady, nebo bude potřebovat ještě jedno kolo konzultace.
V této chvíli je ale míč na jeho straně. Nabídky vyhodnocují stovky jeho specialistů. My se budeme soustředit na komunikaci s českými dodavateli, kterou jsme už dříve nastartovali.
Je to znak toho, že si věříte?
Velmi si věříme – a tak se s dodavateli chystáme na budoucí výstavbu a také jim chceme otevřít dveře pro výstavbu nových jaderných zdrojů ve Francii. Tam už je v procesu výstavba šesti nových bloků plus opce na osm dalších v budoucnu.
Je vůbec výstavba všech nových jaderných zdrojů, které se nyní v Evropě plánují, reálná z pohledu kapacit?
Kdybychom si vše měli spočítat, tak v Evropě se nyní plánuje stavba několika desítek nových jaderných reaktorů, a to bez ohledu na technologii. Plánují se zdroje ve Švédsku, v Británii, Polsku nebo Bulharsku. Takže ten problém s kapacitou nebude český, nebude ani francouzský, ale bude doslova evropský.
Ve Francii přesně na toto téma probíhá diskuse. A konkrétně francouzské zájmové sdružení výrobců energetických zdrojů GIFEN si dělalo analýzy, co to pro ně znamená. I z dalších analýz země dospěla k závěru, že aby plán výstavby elektráren v následující dekádě vůbec zvládla, je potřeba každým rokem přijmout deset tisíc lidí. Za dekádu to dělá sto tisíc lidí, obrovské číslo.
A Česko jich pro zvládnutí svého plánu potřebuje kolik?
Z prezentací a analýz vidím, že tu budeme potřebovat možná až pět tisíc lidí na jeden reaktor. Podle mě je ale odhad podhodnocený. Nejde jen o přímé dodavatele, ale i nepřímé subdodavatele, se kterými musíte počítat – ve svých prognózách s nimi počítají i ve Francii.
A je podle vás reálné takové počty naplnit?
Určitě. EDF k tomu přispívá zejména podporou vzdělávacích programů, například pomáhá českým studentům získat stáže nebo další vzdělání přímo ve Francii. Jedná se o desítky studentů, v budoucnu jich mohou být stovky. Když bude vůle ke spolupráci, zvládneme to.
Ohledně spolupráce s českými firmami v minulosti zaznělo, že pětašedesát procent zakázky z tendru půjde za nimi?
To jsem já osobně neříkal. A kolik to ve skutečnosti bude, je nyní velmi obtížné říct. Když bych měl však dát konkrétní příklad, tak EDF v současné době staví dva bloky v britské jaderné elektrárně Hinkley Point C – a tam je čtyřiašedesát procent z hodnoty zakázky realizováno britskými firmami.
EDF říká, chceme být francouzští ve Francii, britští ve Velké Británii a není důvod nebýt čeští v Česku. Pokud tedy aplikujeme stejný model i tady, tak se k takovému číslu určitě můžeme přiblížit. Ty zkušenosti jsou přenositelné.
Budou se muset najímat i lidi a firmy mimo Evropu?
S tím asi počítají všichni. Myslím si, že se musíme podívat mimo Evropskou unii. Nechci říct úplně mimo Evropu, je tady i řada dalších evropských zemí: například Ukrajina, kde je to nyní kvůli válce samozřejmě složité. Ale jsou tu i země, které mají zkušenosti s jádrem, Bulharsko nebo Rumunsko.
Celá řada podobných zemí dokáže nabídnout kvalifikované pracovníky, jen to není současná priorita. Naší prioritou je nejdříve se dívat do Česka a začít zde budovat potřebné kapacity.
Bavíme se o výstavbě jednoho bloku. Zvládli bychom jich stavět více najednou?
Česká republika bude potřebovat více jaderných bloků už jen kvůli tomu, že se stanou přirozenou náhradou těch stávajících. Dukovany jednou doslouží, už jsou ve dvou třetinách životnosti, i pokud připočítáme, že se jejich životnost prodlouží.
Z tohoto pohledu je tedy logické, že pro Českou republiku bude výhodnější uvažovat o výstavbě více bloků než jen jednoho. I vláda deklarovala, že zájmem Česka je postavit více bloků najednou. A naším zájmem to je samozřejmě také, už jen tím, že jde o větší zakázku, což je lepší z pohledu optimalizace projektu a jeho nákladů.
Přinesla by úspory?
Je to výhodnější i z hlediska motivace celého dodavatelského řetězce. Když máte jeden blok, tak se vám všechna rizika kumulují právě do něj a všechny náklady spojené s kvalifikací dodavatelů, materiálem a podobně musíte promítnout do jeho ceny. Když ale budete mít bloků více, jednotkové náklady rozložíte do většího počtu. A ta úspora může být významná.
Jak moc významná?
Nechci teď tvrdit, že jeden blok bude stát tolik a tolik, a když jich postavíme více, tak vyjde o tolik a tolik procent levněji. Ale když dám zase příklad elektrárny v Hinkley Point C, tam díky stavbě více bloků úspora u některých stavebních částí dosáhla až třiceti procent v čase, případně v celkových nákladech.
Tedy zpět k původní otázce: zvládli bychom výstavbu více bloků najednou?
Míříte správně. Projekce má být taková, že v prvním kroku se postaví první dva bloky, do toho případně začít s přípravou staveniště v další lokalitě, tedy v Temelíně. A v okamžiku, kdy budeme stavbu prvních bloků dokončovat nebo budeme vědět, že už je v pokročilém stadiu, přijde na řadu stavba dalšího bloku.
Ale to neříkám nic převratného, stejně by se choval každý, kdo by stavěl například dva domy.
Pojďme se pobavit o parametrech nabídky. To, co nás dlouhodobě zajímá a bude i nadále, je cena výstavby nového bloku. Nejdříve se hovořilo o 160 miliardách, nyní už o čtvrt miliardě. Je poslední odhad reálný?
Bohužel se nemohu vyjadřovat k jednotlivým částkám, tím bych mohl narušit současný tendr. To po mně tedy nechtějte. Co mohu říct, je, že cena, kterou EDF nabídla, vychází ze znalosti trhu a je konkurenční. EDF je v tendru fakticky jediným dodavatelem, který dnes v Evropě staví jaderný zdroj, a má tak reálnou zkušenost z hlediska toho, jaké ceny na trhu jsou.
To je parametr, na který by se mělo v rámci vyhodnocování nabídek hledět. Víme, jaká je tu cena práce, materiálu, jaké jsou požadavky na získávání licencí.
Stavíte bloky v britském Hinkley Point a tam je ta cena víceméně známá (čtyřicet miliard dolarů za dva bloky, pozn. red.). Bude v Česku podobná?
Zkoušíte to, ale já vám neodpovím. Cena je důležitý parametr, ve kterém jsou promítnuty všechny zkušenosti z výstavby bloků v Číně, ve Finsku, Francii, Velké Británii. A je samozřejmě součástí naší nabídky. Z důvodu právě probíhajícího tendru nemohu říct víc.
Foto EDF
Dostavba britské jaderné elektrárny Hinkley Point | Foto EDF
V Hinkley Point se výstavba v čase prodražovala. Jaká je podle vás pravděpodobnost, že k tomu dojde i u nás? Už jen kvůli inflaci…
Určitě se musí počítat s tím, že cena peněz se bude v čase měnit, že může dojít ke změnám například v české legislativě nebo se investor rozhodne určitým způsobem změnit řešení, které mu v průběhu výstavby přijde jako lepší. To vše by se na finální ceně samozřejmě odrazilo.
Nikdy se nedá vyloučit, že se cena nezmění. Pokud se ale podmínky nebudou zásadně měnit, jako EDF bychom měli splnit, co jsme předložili v nabídce.
Ministr průmyslu a obchodu Jozef Síkela se nechal slyšet, že cenu dvou set eur za megawatthodinu nebude akceptovat. Bude muset slevit ze svých nároků?
To bude záležitostí budoucích jednání. Pokud budeme vybraní jako preferovaný dodavatel, pak máme zhruba rok, abychom s vládou vyjednali finální podobu kontraktu. Obě strany budou hledat kompromis, ale na to vše teprve dojde řada.
Kdy se dozvíte výsledek tendru?
V průběhu února by měl ČEZ dodat podklady pro rozhodnutí vlády, které budou obsahovat vyhodnocení a pořadí účastníků. Vláda poté bude mít padesát dnů na to, aby rozhodla. Sám pan premiér například v rámci projevu na Svazu průmyslu a dopravy řekl, že vláda předpokládá rozhodnutí do konce první poloviny příštího roku.
Pokud jde o harmonogram samotné výstavby, nový blok by měl začít dodávat elektřinu do sítě ve zkušebním provozu v roce 2036, tedy za třináct let. Není to vzhledem k českému administrativou zatíženému prostředí šibeniční termín?
V naší nabídce se k určitému termínu zavazujeme, ovšem za daných podmínek. Pokud budou splněny termíny schvalování všech potřebných dokumentů a celkového licenčního řízení, tak věřím, že EDF je schopná dodržet, k čemu se v nabídce zavázala. Pokud podmínky splněny nebudou, bude vše samozřejmě složitější.
EDF je zvyklá stavět reaktory typu EPR o výkonu 1600 megawattů. V Česku jste ho museli upravovat na nižších 1200…
Technologie je ale stejná. Není v tom tedy žádný problém, jde vlastně o zmenšeninu. A vždy je lepší něco zmenšovat než naopak. Samotný reaktor je modifikací reaktoru, který už je licencovaný ve Francii a v mnoha dalších zemích. EDF jen rozšířila portfolio reaktorů pro ty země, které si z různých důvodů nemohou dovolit výkonnější reaktory.
Foto Jan Berounský
Česko ve své energetice počítá i s malými modulárními reaktory. Je to pro vás téma?
Je to obrovské téma. Moji současnou hlavní zodpovědností za EDF v Česku je samozřejmě probíhající tendr. Vedle toho jsou ale neméně významnou zodpovědností i moduláry.
Konkrétně ČEZ plánuje vystavět zkušební modulární reaktor v temelínské lokalitě. Jste v kontaktu?
Ano, komunikujeme spolu. Jsme v úzkém kontaktu s týmem Silvany Jirotkové, která je má v ČEZ na starosti. Firmu informujeme o postupu vývoje našeho modulárního reaktoru nazvaného Nuward, kde EDF zahájilo takzvanou předkvalifikační fázi.
Znamená to, že jsme úspěšně ukončili koncepční design reaktoru – máme základní obrysy toho, jak bude vypadat. A nyní se rozjela práce na základním designu.
Kdy očekáváte zahájení jeho stavby?
Pokud vše poběží, jak je naplánované, pak by se měl první malý modulární reaktor ve Francii začít stavět v roce 2030. Země má totiž jasný plán, podle kterého postupuje. V rámci EDF kvůli tomu vznikla dceřiná společnost Nuward, do které byli staženi odborníci, věnující se jen vývoji našeho moduláru.
Jak dlouho jeho výstavba zabere?
Zhruba pět let, takže v roce 2035 by mohl začít vyrábět elektřinu ve Francii, a když bude ověřený tam, půjdeme do dalších zemí. Nechceme stavět a prodávat francouzské řešení, ale řešení celoevropské.
Do vyhodnocování přípravy reaktoru tedy zapojujeme mezinárodní panel odborníků včetně například českých expertů z Řeže a také státní instituce včetně českého Státního úřadu pro jadernou bezpečnost. Ti všichni se podílejí na připomínkování dokumentace, respektive na předběžném posouzení bezpečnosti reaktoru. Pro nás to pak znamená cennou zpětnou vazbu.
Říkal jste, že zmenšovat je vždy jednodušší. Proč vývoj modulárů trvá poměrně dlouho?
V tomto případě nezmenšujete velký reaktor, ale máte jiná projektová východiska a trochu jiná technická řešení. Nejde tedy o zmenšeninu, je to zcela jiný projekt.
U modulárních reaktorů je kladen obrovský důraz na bezpečnost a větší důraz na kompaktnost. V ideálním případě by se měly dát vyrobit v továrně, pak jen naložit a převézt na místo, kde reaktor usadíte, přivezete turbínu, propojíte se sítí a spustíte.
A klapne vývoj modulárů? Zatím jsou pomyslnou jitrnicí, o které se mluví, ale kterou svět ještě neviděl…
Jsem v tomto optimistou. Obzvláště když se dívám, jak k modulárním reaktorům přistupují konkrétně ve Francii a jak tam zatím probíhá vše dle plánu. Podle mě jsou naší budoucností, protože v Česku potřebujeme řešit náhradu za uhlí a plyn, za tepelné elektrárny.
Také se diskutuje ekonomika modulárních reaktorů, zda nebudou dražší než velké reaktory, a jestli tedy investoři nebudou inklinovat spíše k výstavbě větších celků?
V tomto by měla pomoci právě modularita. Pokud se začnou vyrábět v sériích, pak by se náklady měly dostat na obstojnou mez – ale budeme potřebovat opravdu sériovou výrobu. Proto ostatně vznikla myšlenka, abychom se snažili vytvořit společný evropský reaktor, na kterém se budeme podílet všichni.
Kdyby moduláry z nějakého důvodu nevyšly a jejich technologie se ukázala jako slepá cesta, byl by to velký průšvih pro českou energetiku?
To je velká spekulace. Nám v Česku by nezbylo než postavit další velkou jadernou elektrárnu. Osobně si tedy myslím, že bychom v Česku měli vystavět už nyní ne dva, ale čtyři nebo i šest nových bloků. A to vůbec neříkám, že bychom do toho neměli stavět i malé modulární reaktory.
Když se totiž podíváte, jak se vyvíjejí odhady spotřeby elektřiny, ať už kvůli elektromobilitě, tepelným čerpadlům, nebo prostě kvůli tomu, že počet elektrických zařízení jen roste… Spotřeba v čase jen narůstá a narůstat bude.
Potvrzují to i grafy, kdy v posledních stech letech vytrvale stoupá snad jen s jedinou výjimkou roku 1945, tedy konce války. Představy, že spotřeba elektřiny klesne, nejsou pravdivé. A spoléhat se jen na obnovitelné zdroje nemůžeme – potřebujeme zdroje stabilní.
