Jen chvíli po sobě zasáhly byznys Kateřiny Haring dvě rány takovou silou, že z něj nic nezbylo. Když se po pandemii zdálo, že se její firma, pro niž byli klíčoví zákazníci z Ruska a Ukrajiny, zase postaví na nohy, padly na Ukrajině první výstřely a s nimi i naděje. V mimořádně otevřené zpovědi popisuje, jak se jí zhroutil svět. A jak to nakonec ustála.
Tahle rubrika se jmenuje Fuck Up a tento příběh jich má v sobě dost. Mnohem víc je to ale příběh o tom, jak sebrat síly, nevzdat se a přes všechny rány jít dál. Kateřina Haring se ráda a (už zase) hodně směje.
V posledních dvou letech jí ale do smíchu nebylo. Vedla moravskou firmu Dynamic Group, která zajišťovala účast na výstavách a připravovala pro velké podniky stánky na klíčových evropských veletrzích. S příchodem pandemie ale tenhle byznys rázem zmizel.
Padl na nulu stejně jako příjmy firmy. Ještě na začátku roku 2020 přitom všechno vypadalo úplně jinak. „Obávali jsme se, jestli práci vůbec zvládneme. Měli jsme neskutečně objednávek, čekali jsme nárůst o sto procent na 200 milionů korun obratu. Firmy dávaly třeba i dvojnásobné rozpočty, a najednou nic,“ vzpomíná Kateřina Haring.
Místo hledání dalších montážníků a lidí do tehdy stočlenného týmu musela najednou otáčet kamiony, které mířily s vybavením na veletrhy, jak se jedna akce za druhou rušila.
Pořád ale měla dobrou náladu. Veletrhy se sice posouvaly, ale nikdo netušil, co přijde dál. A sama Haring se na krizi doslova těšila. „Říkala jsem, jak to bude super. Hodně se nám totiž dařilo v letech po finanční krizi. Zažili jsme tehdy rychlý start, zahraniční firmy se z krize rychle dostaly a já měla v živé paměti, jak nám to pomohlo,“ vzpomíná. Ve firmě i doma měli finanční rezervy a první měsíce pandemie si držela klid.
