Asi každý už někdy slyšel něco o tom, že trhy se chovají lépe, když jsou informace veřejné. Týmu řídícímu naši zemi „jako firmu“ to zjevně neříká vůbec nic.
V úterý 14. ledna se ministerstvo dopravy pochlubilo, že vybralo dodavatele e-shopu na dálniční známky a že to celé nebude stát více než 401 milionů korun. V tiskové zprávě ministerstvo hrdě uvádí, že díky tomuto digitalizačnímu kroku se oproti klasické fyzické distribuci ušetří až 120 milionů korun ročně.
Spíše než střípek v digitalizaci naší země, který lze nepochybně ocenit, mě ale zaujala cena řešení a fakt, že se to celé upeklo bez výběrového řízení. Pro začátek jsem napsal šéfovi vývojářské firmy STRV Lubo Smidovi, který okamžitě reagoval. „Udělali bychom to za čtyři miliony, ale řeknu čtyřicet, aby to bylo fancy a aby sis to mohl objednat přes Siri,“ vtipkoval.
Ale teď vážně. Odhadovat přesnou cenu by nebylo fér, protože zkrátka nemáme k dispozici kompletní zadání a nejsme přesně schopni dohlédnout komplexnost celého projektu. Státní fond pro dopravu a infrastrukturu (SFDI) údajně oslovil pětici relevantních firem, které navíc splňovaly „požadovanou úroveň prověrky ve stupni utajení Důvěrné“. Cenovou nabídku nakonec předložily firmy dvě a SFDI si vybral tu levnější(!).
Jakmile na celou věc trefně upozornil veřejně prospěšný projekt Hlídač státu, který od ministerstva požadoval zadávací dokumentaci, plnou nabídku firmy a informace o tom, kdo všechno byl osloven a proč, dostalo se mu následující reakce:
„Za nejvýše 400 mil. Kč firma vytvoří celý IT systém. Tedy nejen e-shop, ale také uživatelský portál, mobilní aplikaci, call centrum, evidenci zaplacených poplatků, registr osvobozených automobilů, kompletní účetnictví, clearing, reporting a zabezpečení. Cena dále zahrnuje také rozvoj IT systému, konzultační služby a další činnosti v rámci součinnosti a podpory. Dále také na čtyři roky provoz a technickou podporu systému, a to včetně podpory řidičům po uvedení do provozu – tedy samotný provoz call centra a další navazující činnosti.“
I s tímto „protiargumentem“ na mysli si profesionálové z oboru stále dovolují cenu rozporovat. Konkrétně rozporovat řády! „Nemyslitelně šílené, velká krádež,“ reagoval zakladatel e-commerce agentury Inveo Michal Menšík s tím, že odhaduje cenu maximálně v rozmezí 70–100 milionů.
Šéf platformy Shoptet Miroslav Uďan na můj dotaz reagoval nanejvýš úsměvně. „Mně to nepřijde šílené. Pokud tedy ten e-shop bude léčit rakovinu a tisknout létající jednorožce.“
Podle Uďana bude samotný internetový obchod, který je maloproduktový a relativně jednoduchý, otázka dvou až tří milionů korun. „Chápu, že ty ostatní věci kolem mají větší hodnotu, ale určitě ne 398 milionů. My tak velké kumulované náklady neměli za 10 let provozu,“ konstatuje.
Než jsem stihl poskládat myšlenky dohromady, rozpoutala se na LinkedInu debata, do níž se zapojili šéfové Alzy, Actumu nebo Etnetery. V zásadě všichni mají s cenou opravdu problém, a několik z nich dokonce vyjádřilo ambici celou věc „řešit“.
Než povolaní dojdou ke konsenzu, budu skromně doufat, že ta samá armáda, která glorifikovala například zavedení elektronické evidence tržeb, se nyní bude pečlivě pídit po podrobnostech nákladů na nové řešení dálničních známek. V současnou chvíli to totiž vypadá, že si někdo buď přihrál malou domů, nebo je monumentálně nekompetentní. Bůh ví, co je horší.
Na druhou stranu – jestli je náš stát řízen jako firma, tak zjevně jako ta, která by bez dotací pravděpodobně byla ve ztrátě…
