skip to main content
Byznys

Ekonomická katastrofa. Bali si na turisty počká nejspíš až do konce roku 2020

Jedenácté září 2020. Měl to být den naděje pro Bali. Den, kdy na indonéském ostrově životně závislém na příjmech od turistů začnou znovu přistávat do posledního místa naplněná letadla přilétající z celého světa. Indonéská vláda ale rozhodla jinak – ostrov pro cizince zůstane uzavřený. Zatím to vypadá, že až do konce roku.

Ostrov bohů, kde žije přes čtyři miliony obyvatel, si v posledních letech oblíbilo víc a víc Čechů. Každoročně jich do Indonésie zamíří přibližně 30 tisíc a naprostá většina z nich právě na Bali, kde turismus tvoří hlavní zdroj příjmů. V roce 2018 to bylo to 15,8 milionu místních i zahraničních turistů a letošní odhady byly před vypuknutím pandemie ještě o pět až deset procent vyšší.

Ještě v únoru se přitom spekulovalo nad tím, jak je možné, že se epidemie viru Indonésii vyhýbá. Zatímco okolní země jihovýchodní Asie hlásily první stovky pozitivně testovaných, Indonésie zůstávala zdánlivě nezasažená. Dlouho to ale netrvalo a nemocní a mrtví začali přibývat i v nejlidnatější muslimské zemi světa.

Reklama

Situace se zhoršovala i na Bali, kde je aktuálně oficiálně hlášeno přes čtyři tisíce nakažených a 50 mrtvých. Ve skutečnosti ale bude nakažených mnohem víc, protože zdaleka ne všichni absolvovali návštěvu některé z nemocnic, kde musí veškeré náklady na testy a ošetření hradit. Výsledkem nárůstu počtu infikovaných bylo jediné – ostrov, kde je na turismu odhadem přímo či nepřímo závislých 70 až 85 procent jeho obyvatel, se v březnu uzavřel pro turisty ze zemí, kde bylo nejvíc nakažených, a o šest týdnů později úplně pro všechny.

„Přestala létat letadla, takže v dubnu sto lidí domů dopravil repatriační let české vlády. Od té doby je poměrně komplikované se sem dostat, i když máte speciální dlouhodobé vízum. Klasičtí turisté mají smůlu úplně,“ říká Aneta Lásková, která na Bali žije třetím rokem.

Výsledek byl jasný – turistický ruch utichl. Zatímco v roce 2019 za první pololetí Bali přivítalo téměř 2,9 milionu zahraničních turistů, za prvních šest měsíců letošního roku jich bylo jen něco málo přes milion. Navíc naprostá většina z nich přijela před vypuknutím pandemie.

Sešup se ihned projevil i v obsazenosti hotelů. V prosinci, který je kromě letních prázdnin jedním z vrcholů sezony, byly hotelové pokoje naplněné z 62,5 procenta, květnový propad skončil na 2,07 procenta.

Indonéská vláda při uzavření ostrova nebrala ohled na národnosti, což zabolelo především Australany, pro které je Bali něco jako Chorvatsko pro Čechy. Loni jich na Bali strávilo dovolenou 1,23 milionu. Hned za nimi pak byli Číňané, kterých přijelo 1,1 milionu.

Reklama
Reálně hrozí, že řada rodin nebude mít co jíst.

„Hotely, restaurace, řidiči a majitelé taxíků a turistických autobusů, prodejci suvenýrů, půjčovny skútrů, průvodci, kanceláře nabízející výlety, lidé, kteří nabízeli na plážích masáž nebo prodávali třeba jen náramky nebo občerstvení. Ti všichni jsou už teď půl roku bez práce. Doufali, že se to v září konečně změní, a pokud to nenastane, reálně hrozí, že řada rodin nebude mít co jíst,“ obává se Aneta Lásková.

Totální změna na poli zaměstnanosti donutila řadu lidí pracujících v turistickém průmyslu k návratu do rodných vesnic. Například do vesnice Tembok na severu Bali se podle webu The New York Times vrátily čtyři stovky aktuálně nezaměstnaných, kteří pracovali jako personál v restauracích, wellness centrech, řidiči nebo pomocní kuchaři.

Ti všichni po návratu začali pracovat na dlouhodobě neobdělávané půdě. Dewa Komang Yudi z vedení obce novinářům řekl, že doufá, že tito lidé už ve vesnici zůstanou napořád.

Jeho přání se stoprocentně nejspíš nenaplní, protože turismus z Bali nezmizí, ale už teď je jisté, že návrat zaměstnanců zpět do turistických resortů hned tak nenastane, jakkoliv se ještě v červnu zdálo, že se situace pomalu začíná vracet k normálu. Vláda totiž na konci července umožnila na Bali přijet místním turistům, kterých loni na Bali přicestovalo necelých deset milionů.

Pandemií ekonomicky decimovaný ostrov, jenž v roce 2018 podle webu Jakarta Post do státního rozpočtu ročně přinesl 100 bilionů indonéských rupií (cca 150 miliard korun), tak pomalu začal vstávat z mrtvých. „Místní turisté sice letošní hlavní část sezony zachránit nemohli, protože i pro ně platí řada omezení, a navíc ve srovnání s cizinci utrácí mnohem méně peněz, ale alespoň částečná vzpruha pro ostrov to byla. Hlavně v tom smyslu, že už jsme viděli světlo na konci tunelu v podobě 11. září, kdy se měl ostrov otevřít i zahraniční turistům,“ vysvětluje Aneta Lásková.

Předplatné Forbesu

Jenže zprávy z konce minulého týdne hovoří jinak. Vláda v hlavním městě Jakartě totiž oproti plánům balijských úřadů zařadila zpátečku s tím, že uvolnění nebude tak, jak si ostrované plánovali. Aktuálně se hovoří o konci letošního roku, a to ještě s tím, že vláda bude velmi sledovat, jak se vyvíjí pandemická situace v konkrétních zemích.

„V pátek jsme měli koordinační schůzku a diskutovali jsme o tom, že opětovné otevření zahraničním turistům by sice bylo velkým přínosem, ale musíme rozhodnout o správném načasování. Nechceme riskovat vznik nových ohnisek šíření viru,“ uvedl Erick Thohir. Dá se přitom očekávat, že Indonésie v první vlně, a to nejspíš až na konci letošního roku, dovolí přijet turistům ze zemí, odkud dlouhodobě jezdí turistů nejvíc, tedy především z Austrálie a Číny. Kdy dojde na Česko, je tak ve hvězdách.

Reklama
Reklama