Automobilky i politici po celém světě nasedli na vlnu elektromobility a vidí v ní budoucnost. A pomalu tomu začínají odpovídat i počty prodaných elektromobilů. Ty však ke svému dobíjení potřebují kvalitní infrastrukturu, která v Česku zatím neodpovídá západním zemím. Jak se letos situace na trhu nabíjení elektromobilů změní, o tom píše ve svém komentáři Miroslav Vejman, technický ředitel společnosti Olife Energy.
Počty elektromobilů či plug-in hybridů se na českých i evropských silnicích stále zvyšují. Jen v České republice bylo v roce 2022 podle Sdružení automobilového průmyslu vyrobeno téměř 135 tisíc elektrických osobních automobilů.
A toto směrování potvrdil i nedávný závazek Evropy ohledně definitivního ukončení výroby vozidel se spalovacími motory. Ten by měl nastat v roce 2035 a potřeba dynamického rozvoje infrastruktury pro elektromobily se tím tak ještě zvyšuje.
Zejména v minulém roce tuto oblast značně poznamenala energetická krize, která položila některé otázky, na které si toto odvětví bude muset v následujících letech odpovědět. Přestože však energetická krize ukazuje na nedostatky, dává jako každé těžké období i prostor na nová řešení hledání nových cest.
Pokud se nemá nastoupená cesta elektrifikace evropského vozového parku zhroutit, musí se trh poměrně rychle adaptovat a vyslyšet některá přání uživatelů, kteří už o změně na elektro uvažují.
Platby kartou otevřou dveře široké klientele
Jednou z velkých uživatelských bariér stále zůstává způsob, jakým lze u stojanů za nabíjení platit. Rostoucí technologická kapacita baterií sice postupně zamezuje odvěkému strachu z nedostatečného dojezdu a houstnoucí síť nabíječek tuto obavu dále zredukovala, ale stále přetrvává problém výběru konkrétního stojanu kvůli různým „proprietárním“ způsobům placení za nabíjení.
Standardem do nedávna bylo platit za nabíjení pouze pomocí čipů či méně univerzálních karet pro nabíjení. Bylo tedy třeba mít registraci účtu u některé sítě dobíjecích stanic nebo si obstarat právě zmiňovanou kartu prostřednictvím webové nebo mobilní aplikace.
Tlak na neomezenou přístupnost dobíjecích stojanů tomu, kdo se pro nabíjení rozhodne „právě teď a tady“, však přinesl nutnost postupné integrace kartových platebních terminálů přímo na stojany nabíječek.
Pro všechny provozovatele nabíjecích sítí to s sebou sice přináší nutnost zvládnutí billingových systémů pro účtování nabíjení a obstarání potřebného hardwaru (tedy nabíječky s platebním terminálem), ale do budoucna to pro ně bude znamenat i větší objemy poskytnutého nabíjení, a tedy rozvoj byznysu. V roce 2023 bude těchto stanic ve veřejné dostupné síti určitě značně přibývat.
Stejnosměrné, nebo střídavé?
Nejbližší budoucnost také ukáže, jakým směrem se samotné nabíjení elektromobilů vydá. Logickým krokem by se zdálo být postupné vytlačování pomalého AC nabíjení rychlonabíjecí DC infrastrukturou. Technologická náročnost a vysoká spotřeba drahých kovů však DC nabíječkám příliš nenahrává.
Jednak z pohledu nákladů, DC rychlonabíječka je cenově řádově mnohonásobně nákladnější, ale také z důvodu nutnosti vysokého příkonu sítě. Stejnosměrné DC rychlonabíječky můžeme sice regulovat tak, aby nabíjely stejnou rychlostí jako jejich AC pomalejší protějšky, ale tím v podstatě ztrácejí své opodstatnění.
Stejnosměrné DC nabíječky si tak své místo ponechají například na hlavních dálničních tazích, rychlonabíjecích HUBech poblíž dopravních uzlů a svojí koncepcí budou připomínat dnešní čerpací stanici. Budou tedy všechny na jednom místě, tam, kde je přiveden dostatečný příkon, ale rozhodně nebudou instalovány u každého parkovacího místa, u každé restaurace, u každého úřadu.
Ukazuje se, že právě pomalejší AC nabíječky svojí nízkou cenou, dostupností a kompaktními rozměry, umožňujícími integraci do pouličního osvětlení, obrubníků nebo na klasický sloupek, budou pro většinu uživatelů elektromobilů nejčastějším způsobem, jakým budou své auto nabíjet.
Pokud se podaří dostatečně dobudovat široce přístupnou infrastrukturu AC nabíječek (na každé ulici, u parkovacích míst atd.), značně tím poklesne i potřeba centralizovaných rychlonabíjecích uzlů.
Inteligentní systémy řízení odběru
Současná energetická krize se samozřejmě stala velkým tématem elektromobility a celého odvětví včetně budování infrastruktury. Cena energií i rostoucí požadavky na přenosovou soustavu kladou otázky, jak se budeme vypořádávat s rostoucím počtem elektromobilů, které bude třeba někde pravidelně nabíjet.
Jak se ukazuje, řešení spočívá nejen ve změně kvantity (tedy v počtu nabíjecích stojanů jako takových a kapacitě přenosové soustavy), ale zejména kvality. Takovou kvalitativní změnou jsou inteligentní systémy řízení nabíjení, které dokážou zejména větší nabíjecí celky jako nabíjecí huby a stání v garážích velice efektivně obsloužit.
Takovéto systémy se samozřejmě nemohou omezit jen na monitoring samotných nabíjecích stanic. Nezbytným prvkem u nich musí být i měření spotřeby celého objektu nebo dílčích okruhů a vyhodnocování dostupného příkonu pro nabíjení.
Tyto „smart“ měřiče pak dokážou ve spolupráci s externím řídicím systémem zvládat potřeby nabíjení firem, rozsáhlejších areálů nebo bytových komplexů. Pokud tedy mají zejména firmy zvládnout elektrifikaci svých flotil, bude pro ně zcela klíčové zřízení efektivně fungující „inteligentní“ infrastruktury pro její nabíjení.
