Úspěch rozvoje elektromobility stojí na třech pilířích. Prvním z nich je dostupnost a cenová konkurenceschopnost samotných automobilů. Druhou klíčovou záležitostí je rozvoj infrastruktury pro nabíjení a třetí je cena samotného „paliva“. Opravdovým zlomovým bodem bude pro většinu lidí chvíle, kdy budou samotní uživatelé přesvědčeni, že elektromobilita je pro ně ekonomicky i prakticky výhodnějším řešením než spalovací motory.
V České republice máme aktuálně přes 5200 nabíjecích bodů a asi třicet tisíc registrovaných elektromobilů. S tímto poměrem i s přihlédnutím k tomu, že velká část majitelů elektromobilů má možnost dobíjet mimo veřejné stanice, je vytíženost veřejných nabíjecích bodů přibližně tříprocentní.
Už dnes je elektromobilita velmi zajímavou alternativou pro všechny, kdo mají možnost dobíjet automobil přes den v práci nebo přes noc či o víkendu doma. Elektromobilisté pak jezdí většinu času bez potřeby zastavovat za účelem doplnění energie.
Má vlastní zkušenost ukazuje, že majitel elektromobilu s přístupem k třífázové zásuvce, který tráví na cestách hodně času a ročně najede přibližně sedmdesát tisíc kilometrů, jezdí zhruba ze sedmdesáti procent bez potřeby využití veřejných dobíjecích stanic. S tím souvisí samozřejmě i ekonomický pohled na provoz, protože domácí „pomalé noční nabíjení“ střídavým proudem (AC) je ve srovnání s veřejnými místy znatelně, přibližně o padesát procent, levnější. Ještě lepší je, když máte možnost využít elektřinu vyrobenou vlastní fotovoltaikou. V takovém případě jezdíte s elektromobilem doslova za zlomek ceny ve srovnání s jakýmkoli autem se spalovacím motorem.
Rychlé dobíjení nestačí. Je třeba ultrarychlé
Především na delších cestách je pro řidiče logicky zásadním hlediskem na provoz elektromobilu rychlost doplnění „paliva“. Naplnění nádrže benzinem či naftou trvá spolu se zaplacením v závislosti na provozu na dané čerpací stanici řekněme sedm až deset minut. Pro řidiče elektromobilu je pak zásadní rozdíl, jestli dobíjí své auto dvacet nebo 35 minut. Zde je třeba připomenout, že rychlost nabíjení baterie elektromobilu závisí na dvou věcech: na výkonu dobíjecí stanice a schopnosti automobilu daný výkon využít.
Většina elektromobilů, které jsou aktuálně na trhu, umožňuje využít dobíjecí výkon 100 až 210 kilowattů. Přes 740 takzvaných rychlodobíjecích DC stanic v Česku nabízí přitom maximální výkon 50 až 75 kilowattů, tedy méně, než si dokáže automobil „vzít“. Tato forma dobíjení je proto smysluplná například na ulicích nebo v obchodních centrech, kde majitel dobije během, řekněme, hodiny baterii svého elektromobilu z deseti do devadesáti procent v průběhu vyřizování věcí či nakupování a pokračuje dál v cestě. Na dálkových trasách je rychlodobíjení uvedeným výkonem vhodné spíš jako doplňková služba pro částečné doplnění energie baterie.
https://forbes.cz/premium/#start
Na dálkových trasách se v současné době staví především ultrarychlé DC nabíjecí stanice, které lze rozdělit do dvou kategorií. První dokáže dodat maximální výkon 75 až 180 kilowattů, těch je nyní v Česku 363 a nabízejí 683 nabíjecích míst, což už udělá v kombinaci s e-autem, které umí výkon využít, spoustu muziky. V reálných podmínkách při úvaze spotřeby okolo dvaceti kilowattů na sto kilometrů tak lze s přihlédnutím k nabíjecí křivce dostat do auta během půlhodinového nabíjení energii zhruba na ujetí tří set kilometrů.
A pak tu máme rozšiřující se síť HPC stanic (z anglického High Performance Charging), které nabízejí přes 130 nabíjecích stání a dokážou poskytnout 180 až 400 kilowattů. Využití jejich plného výkonu samozřejmě závisí na elektromobilu. Jako první uvedlo na trh elektromobil s osmisetvoltovou architekturou a nabíjecím příkonem 320 kilowattů Porsche a nyní je obdobných vozů na trhu už několik. Během dvacetiminutového nabíjení lze tak dobít elektroauto zhruba na čtyři sta kilometrů. To už je z mého pohledu velice komfortní poměr doby jízdy vůči době nabíjení, nehledě na to, že bez pravidelných přestávek po přibližně třech hodinách jízdy není možné bezpečně na dálkových trasách řídit jakýkoli automobil.
Kolik stojí jízda 430koňovým elektromobilem?
Pojďme k reálným cenám. Při pomalém domácím nabíjení s využitím třífázové zásuvky vyjde v současnosti většinu lidí jedna kilowatthodina přibližně na pět korun. To znamená, že při jízdě velmi výkonným elektromobilem, jako je Porsche Taycan Plus s výkonem 435 koní a jeho průměrné spotřebě dvacet kilowatthodin na sto kilometrů při předpisové jízdě, vyjde ujetí jednoho kilometru zhruba na jednu korunu. Už tahle informace zní extrémně zajímavě. Nicméně ve chvíli, kdy nabíjí majitel elektromobil během slunečného dne z vlastní fotovoltaiky, tak jezdí reálně zdarma.
Jak tomu bude v případě potřeby využití ultrarychlé dobíjecí stanice? Tady vstupuje do hry ekonomika jednotlivých provozovatelů stanic. Někteří výrobci elektromobilů dávají svým zákazníkům k dispozici vlastní dobíjecí karty, které lze využít u většiny provozovatelů rychlodobíjecích stanic a s jejich využitím se dá dobíjet automobil výhodněji než za standardní cenu s tím, že podmínky jednotlivých automobilek se liší.
Například s nabíjecí kartou od Porsche má majitel elektromobilu možnost využít ultrarychlé dobíjení u sítě Ionity, kde zaplatí deset korun za kilowatthodinu. Za využívání karty si Porsche standardně účtuje paušál šest set korun měsíčně, ten však majitelům nových aut první tři roky neúčtuje. V popsaném režimu s využitím ultrarychlého dobíjení stojí ujetí jednoho kilometru asi dvě koruny.
Obdobný model vlastních karet nabízí i další automobilky a také jednotlivé sítě provozovatelů dobíjecích stanic. To ve výsledku znamená, že u stejné stanice dobíjí uživatelé svůj elektromobil za různé ceny podle toho, které dobíjecí karty si platí. Například na D1 jsou ultrarychlé dobíjecí stanice k dispozici každých přibližně třicet až čtyřicet kilometrů a cena za kilowatthodinu se zde pohybuje s využitím různých dobíjecích karet přibližně od deseti do patnácti korun za kilowatthodinu. V závislosti na spotřebě konkrétního elektromobilu (spotřeba se pohybuje zhruba mezi 13 a 23 kilowattů na sto kilometrů) lze pak konstatovat, že ujetí jednoho kilometru vyjde při využití ultrarychlého dobíjení uživatele přibližně na 1,5 až tři koruny.
Ceny nabíjení elektromobilů byly nejdříve do roku 2021 zanedbatelné, a na mnoha místech dokonce nulové. Kvůli energetické krizi následně znatelně zdražily. V letošním roce už je možné vidět nástup konkurenčního tlaku a zároveň snižování cen elektřiny obecně. S elektromobilem tak dnes lze prakticky žít s náklady o třicet až šedesát procent nižšími než na palivo u srovnatelného spalovacího auta.
A co se praktičnosti týče? Trh se velmi rychle mění. Poskytovatelé podle možností průběžně navyšují i výkony na jednotlivých místech a stavějí nové, větší nabíjecí lokality. Kam se bude posouvat ultrarychlé dobíjení dál? To je otázka, na kterou neumíme jednoznačně odpovědět. Výkony dobíjecích stanic se postupně navyšují. Závanem budoucnosti může být Čína, kde na trh začínají přicházet elektromobily, které dokážou využít nabíjecí příkon kolem pěti set kilowattů a rychlost nabíjení pod dvanáct minut. To už je srovnatelné s tankováním spalovacích aut.
Electro Dad
Jan Staněk je tvůrcem videí na kanále Electro Dad, jehož prostřednictvím přispívá k praktické osvětě na téma elektromobilů a využití solární energie. Jeho ambiciózním cílem je inspirovat milion lidí k přechodu na elektromobil a čistou energii.
