Působí jako z motta Steva Jobse. Jak jinak vysvětlit, že i když je přes dvacet let výkonným ředitelem festivalu, kde působí skoro tři dekády, je Kryštof Mucha stále stejně „hungry and foolish“? Že se na KVIFF těší každý rok stejně, jako když ve Velkém sále Thermalu v roce 1996 uviděl film Trainspotting a pochopil, že tu musí pracovat?
