Konec dovozu ruské ropy do Evropy se s dnešním odpolednem stal velmi pravděpodobnou realitou. Evropská komise dnes totiž předložila členským zemím ke schválení šestý balíček opatření proti ruské agresi obsahující embargo na dovoz ruské ropy do Evropy.
Konečný verdikt všech států budeme znát až za několik dní, ale podle dosavadních informací se zdá, že k ukončení dovozu ruské ropy by mělo dojít postupně do konce letošního roku.
Evropské země každý den posílají do Ruska za ropu a plyn stovky milionů eur, jen od počátku invaze na Ukrajinu už od nich Putinův režim takhle získal 47 miliard eur.
Zatímco u zákazu ruského plynu je pozice jednotlivých států mnohem více opatrná, u ropy je téměř jednoznačná. Všichni jsou pro. Tedy kromě Maďarska a Slovenska. Ty se vyslovily proti a chtějí výjimku. Na ruské ropě jsou totiž příliš závislé.
Zejména maďarský postoj je velmi neoblomný. Zatímco v průměru evropské země dovážejí z Ruska 37 procent své spotřeby ropy, Maďarsko je na něm závislé z šedesáti procent. Maďarský ministr zahraničí Péter Szijjártó se s odkazem na to vyjádřil v tom smyslu, že Evropa nemůže dopustit, aby válku na Ukrajině platili Maďaři. „V současné době je pro Maďarsko a jeho ekonomiku fyzicky nemožné fungovat bez ruské ropy,“ uvedl.
Nahrazení ruské ropy by prý maďarské společnosti MOL trvalo až čtyři roky a stálo by až 700 milionů dolarů. Na výroční valné hromadě to minulý týden řekl šéf podniku Zsolt Hernádi.
Také slovenský ministr hospodářství Richard Sulík uvedl, že jediná rafinerie v zemi, Slovnaft, nemůže okamžitě přejít z ruské na jiný druh ropy. „Změna technologie by trvala několik let. Na výjimce určitě budeme trvat,“ dodal.
Vyjednávání o výjimkách pro naše sousedy však zdaleka není u konce. Začátkem týdne sice slovenské a maďarské snahy podpořil německý ministr hospodářství, když uvedl, že „musíme respektovat státy, které se ještě nepřiblížily nezávislosti na ruské ropě jako Německo“. Dnes však předseda Evropské rady Charles Michel nároky na výjimky nepřímo zpochybnil a slíbil „rozbití ruské válečné mašinérie“.
Nicméně, nějakého kompromisu Evropská komise bude muset dosáhnout. Pro uvedení sankčního balíčku v platnost je totiž třeba souhlas všech členských států. Bez slovenské a maďarské výjimky to tedy velmi pravděpodobně nepůjde.
Německo se už od Rusů odstřihává
Německo, klíčová země pro naši ekonomiku i s rozhodujícím evropským vlivem, se na fungování bez toxické ruské komodity intenzivně připravuje, jak uvedla německá ministryně zahraničí Annalena Baerbocková. Skutečnost, že Německo se bez ruské ropy obejde, potvrdil i německý ministr hospodářství Robert Habeck.
A pravdivost jejich tvrzení dokazují čísla – během několika týdnů snížilo Německo podíl spotřeby ruské ropy z 35 na dvanáct procent. S diverzifikovanou strukturou jejich ropovodů však není pro Němce náhrada tak složitá jako pro země východní Evropy.
Česko spoléhá na solidaritu
Dovoz ruského plynu činí v České republice zhruba polovinu roční spotřeby. Jen asi o deset procent méně než v Maďarsku, přesto je naše vláda přijetí embarga na ruský plyn nakloněna a ministr průmyslu a obchodu Jozef Síkela připustil, že za určitých podmínek je ochotný pro zákaz hlasovat.
Spoléhá se prý na evropskou solidaritu ve formě společných nákupů energií a tvorby rezerv, které by pokryly případné nedostatky v jednotlivých zemích. Po jednání Rady ministrů pro energetiku zemí Evropské unie ministr konkrétně uvedl: „Pokud bude platit princip, že i o tu bolest se musíme rozdělit spravedlivým způsobem, tak si umím představit, že bychom ty sankce podpořili.“
Zdroj: Wikipedie
Podle dat Českého statistického úřadu dovážíme z Ruska devětačtyřicet procent spotřeby naší ropy, konkrétně ropovodem s názvem Družba. Druhý zdroj černého zlata, ropovod IKL, se k nám táhne z jihozápadu.
Právě k ropovodu IKL se upínají naděje. Lze z tohoto zdroje nahradit ruský výpadek? Forbesem oslovení energetici říkají, že bohužel ne zcela. Důvod je prostý – omezené kapacity evropské sítě.
Problém ani tak není v tom, zajistit navýšení přímého ropovodu IKL o ztracené ruské dodávky. Na kapacitní problémy však Česko pravděpodobně narazí v případě alpského ropovodu TAL, který přivádí ropu přes Alpy z Terstu do Bavorska až k ústí ropovodu IKL.
Transatlantický ropovod má sice velkou kapacitu 43 milionů tun ropy ročně, ale na Českou republiku připadá z celkového množství pouze desetina. A státní společnost MERO ČR, která vlastní a provozuje ropovody IKL, vlastní v ropovodu TAL pouze pětiprocentní podíl – příliš malý na to, abychom si dokázali vynutit vyšší podíl.
Celkově by nám tedy po ruském výpadku chyběla zhruba třetina naší celkové spotřeby. A je potřeba také mít na paměti, že strategické rezervy nám vystačí na tři měsíce a že letní sezona, na rozdíl od plynu, nemá na spotřebu ropy vliv.
Jediným řešením, kromě dovozu ropy v barelech, je tedy solidární omezení spotřeby ze strany Německa nebo Rakouska či přerozdělování v rámci Evropské unie.
Na druhou stranu spotřeba ropy v Česku konstantně klesá, pouze v minulém roce jsme spotřebovali o deset procent víc než v roce 2020. Tento výkyv byl však dán spíš pandemií covidu-19.
Dovoz ropy do ČR (v kilotunách) podle zemí původu v letech 2017 až 2021 (zdroj dat ČSÚ):
| Země | 2017 | 2018 | 2019 | 2020 | 2021 |
| Alžírsko | 108,1 | 81,7 | 81,8 | 26,2 | |
| Ázerbájdžán | 2 425,5 | 2 182,8 | 2 193,7 | 1 426,2 | 1 095,9 |
| Kazachstán | 985,8 | 985,8 | 990,4 | 566,7 | 1 239,3 |
| Libye | | 79,7 | 83,5 | | 158,2 |
| Maďarsko | 15,8 | 8,2 | 8,2 | | |
| Niger | | | 68,9 | | |
| Nigérie | | | 109,3 | 93,6 | 45,2 |
| Norsko | | | | 215,4 | 80,9 |
| Rusko | 4 099,9 | 4 002,7 | 3 820,9 | 3 013,5 | 3 417,4 |
| Saúdská Arábie | 178,5 | 98,5 | 104,4 | 103,7 | |
| USA | | | 276,6 | 728,4 | 804,3 |
| Celkový součet | 7 813,6 | 7 439,3 | 7 737,7 | 6 173,8 | 6 841,0 |
Evropské embargo může také negativně ovlivnit dovoz plynu do Evropské unie, kvůli spojení těžby obou komodit. Řada ložisek pro těžbu ropy má totiž plyn jako doprovodnou komoditu.
Při omezování těžby plynu kvůli zmrazení dodávek do Polska a Rumunska bude Rusko podle energetika Jiřího Gavora primárně uzavírat ta ložiska, kde je jednoduché těžbu uzavřít, tedy čistě ta plynová.
Pokud by však Rusko muselo kvůli evropským sankcím omezit i těžbu ropy, snížila by se i těžba plynu a tím i objem importů do zemí Evropské unie. Unie se proto snaží zajistit alternativní dodávky a upřednostňuje dovoz zkapalněného zemního plynu LNG ze zemí, mezi něž patří velcí producenti jako Alžírsko, Katar a Spojené státy.
Co bude dál?
Je také velmi pravděpodobné, že celá situace bude mít za důsledek opětovný růst cen pohonných hmot, které po březnovém dříve nevídaném růstu ještě zdaleka nespadly na svou původní úroveň. Jen po oznámení chystaného balíčku se jejich ceny na světových burzách zvýšily o dvě procenta a dále rostou.
Kontroly marží ze strany vlády, daňové úlevy či dotace mohou sice zmírnit dopady růstu cen vyvolaných pohyby na burze, v případě zvýšení ceny kvůli nedostatku komodity bude však situace mnohem složitější.
Nedá se ani vyloučit, že Putin v reakci na nejnovější balíček sankcí ještě více omezí dodávky plynu, jehož výpadky Evropu bolí. Přitom v minulém týdnu bleskla v energetické studené válce naděje, když Putin začal postupně ustupovat od původního požadavku platby v rublech a navrhl možnost otevření si účtu u Gazprombanky v eurech či dolarech.
Primární cíl je však jasný – nefinancovat válečný režim Vladimira Putina, který neomluvitelně devastuje Ukrajinu i její obyvatele.
Ekonomové nicméně upozorňují, že evropské embargo může vést ke globálnímu zvýšení cen ropy, a tedy na druhé straně zvýšit příjmy do ruské státní kasy z ropy, kterou prodá jiným kupcům. Současně Evropská unie utrpí hospodářské ztráty a náklady ponese na svých bedrech.
Tyto dopady připustil sám německý ministr hospodářství a dodal, že Berlín nechce ostatním státům Evropské unie způsobit hospodářskou katastrofu. Současně se však evropské země shodují na tom, že je potřeba vystavit Rusku stopku a donutit ho ukončit krvavý konflikt na Ukrajině.
USA a Velká Británie už k podobným sankcím přistoupily.
