Před měsícem jsme si připomněli čtrnácté výročí smutné události v podobě japonské tsunami a následné havárie v tamní jaderné elektrárně u Fukušimy. Fakticky jde i o výročí toho, že se Německo rozhodlo rázně vykročit k takzvané Energiewende.
Tehdejší kancléřka Angela Merkel vzhledem k obavám o bezpečnost zavelela k nahrazení jaderných zdrojů těmi zelenými, které měly přinést nižší ceny a německou energetiku vyšvihnout do čela Evropy. Po necelé patnáctiletce a bilionech proinvestovaných korun jsou ale výsledky zatím opačné.
„Německé náklady na obnovitelné zdroje – na solární panely, větrné turbíny a bioplynové stanice – byly rychle přeneseny na spotřebitele,“ uvádí server Carbon Credits, zaměřený na analýzy a investiční příležitosti v oblasti uhlíkových emisí a navazujících povolenek.
Přesně před dvěma roky (15. dubna 2023) Německo po šedesáti letech ukončilou svou jadernou éru, když v reakci na Fukušimu vypnulo své poslední jaderné elektrárny Isar 2 v Bavorsku, Emsland v Dolním Sasku a Neckarwestheim 2 v Bádensku-Württenbersku.
Ve svých nejlepších časech německé jaderné elektrárny chrlily do sítě přes 170 terawatthodin elektřiny ročně, tedy dvouapůlnásobek roční spotřeby České republiky. Německo tento výpadek zatím nevykrylo i přes to, že masivně investuje do obnovitelných zdrojů (OZE) a zároveň plynových elektráren.
Od počátku minulé dekády do roku 2045 chce Německo proinvestovat do rozvoje OZE spojených s Energiewende přes jeden bilion eur, tedy přes 25 bilionů korun.
Dle dřívějších odhadů ekonomického institutu DICE při Düsseldorfské univerzitě by Německo tento rok mělo být v poločase, když souhrnné investice od startu Energiewende mají překročit už půl bilionu eur.
Do toho země odstupuje od uhlí a vypíná i uhelné elektrárny, které loni stály za necelou čtvrtinou tamní výroby elektrické energie.
Začínají se ale objevovat hlasy o prodloužení výroby elektřiny z uhelných kotlů, stejně tak o opětovném spuštění některých jaderných elektráren.
Výsledkem vypínání stabilních zdrojů totiž je, že i přes masivní investice Německa do obnovitelných zdrojů poklesla od roku 2017 výroba elektřiny o více než 150 terawatthodin na loňských 500 terawatthodin. Pro představu, jde o ekvivalent celoroční spotřeby Švédska.
Tím se země s orlicí ve znaku stala z významného exportéra elektřiny jejím dovozcem. V roce 2017 Německo do okolních států vyváželo přes 50 terawatthodin, předloni se poprvé stalo jejím dovozcem, když si muselo koupit 9,2 terawatthodiny, loni už to bylo dokonce přes 24 terawatthodin.
To vše i přes to, že spotřeba elektřiny v Německu je dnes na nejnižší úrovni od pádu Berlínské zdi v roce 1990.
Zdroj Clean Energy Wire
Důvodem nižší spotřeby jsou vyšší ceny elektřiny, ekonomické zpomalení včetně odchodu velkých konglomerátů z Německa do zahraničí a také vyšší energetické úspory domácností i firem.
Energiewende měla kralovat evropské energetice, místo toho ale Německo ztratilo svou energetickou nezávislost a nyní se musí částečně spoléhat na výrobu elektřiny v okolních zemích.
O tom, že Německo v posledních měsících musí dovážet elektřinu, svědčí i následující mapa přeshraničních přetoků elektřiny za březen letošního roku. Paradoxem je, že zachránce nachází zejména v jaderné Francii nebo naopak v uhelném Polsku.
Přeshraniční toky elektřiny, březen 2025
Zdroj Energy-charts.info
Sázka na zelenou transformaci nepřináší kýžené efekty ani z pohledu cen elektřiny. Zatímco politici veřejnost neúnavně přesvědčovali, že Energiewende přinese nižší ceny energií, protože OZE patří k levným výrobním zdrojům energie, opak je zatím pravdou.
Cena elektřiny na německém trhu letos v únoru překonala všechny předchozí únory, a to dokonce i ty rekordní z dob energetické krize v letech 2022 a 2023.
Němci tak střemhlavým otočením kormidla směrem k OZE zatím příliš nezískali. A trpí s nimi i Evropa.
„Modelované dopady pokračujícího provozu jaderných elektráren v Německu jsou významné, přičemž necelá polovina dopadů se týká Německa a více než polovina sousedních evropských zemí,“ uvedla před dvěma lety německá konzultační společnost AFRY Management Consulting ve své studii vydané v době vypínání posledních jaderných zdrojů u našich sousedů.
Podle studie by zachování provozu tří posledních jaderných elektráren, které byly vypnuty před dvěma lety, přineslo na ročních úsporách Evropanů 37 miliard eur a spotřebovalo by se o 60 terawatthodin méně plynu, kterým se Němci snaží vykrýt jaderné výpadky. To vše by ušetřilo celkem 35 tun oxidu uhličitého ročně.
Stesk po jádru
Dopad ponechání jaderných bloků v provozu by ale významně pocítili hlavně samotní Němci. Dle studie by si dnes užívali o 8 až 23 procent nižší ceny elektřiny v závislosti na měsíci, čímž by ročně ušetřili 13,4 miliardy eur. A jejich příroda by byla o 15 milionů tun oxidu uhličitého lehčí.
Podle analytiků oslovených agenturou Bloomberg je nepravděpodobné, že by se Německo i s dotacemi zařadilo mezi země s nejnižšími cenami elektřiny.
„Ceny elektřiny v Německu zůstanou vyšší, protože se bude i v následujících letech posilovat vazba země na zemní plyn,“ citovala agentura analytiky s tím, že plyn bude pro naše sousedy po vypnutí uhelných elektráren v roce 2028 jediným stabilním zdrojem ve výrobě elektřiny.
Role plynu v německé energetice proto v posledních dvou dekádách prudce roste, od začátku tisíciletí se jeho výkon zdvojnásobil a další necelou polovinu výkonu ze současných téměř 40 gigawattů má přidat ještě do konce této dekády.
Právě plyn bude vykrývat výpadky OZE nejen v noci, ale také přes den, když nebude dostatečně svítit slunce a foukat vítr. Toto období se v Německu nazývá „Dunkelflaute“. Cena plynu se ovšem propisuje do ceny elektřiny, která je z něho vyráběna, a ta je na dvojnásobných úrovních oproti předkrizovým hodnotám.
Situaci v Německu by měli sledovat zeména Češi, kteří jsou s německých energetickým trhem silně propojeni a kteří také ztrácejí svou energetickou soběstačnost. Ne kvůli vypínání jaderných elektráren, těm naopak chceme přistavovat nové bloky, ale kvůli dekarbonizaci české energetiky.
Domácnosti i firmy jsou v tomto ohledu dodnes uklidňovány tím, že část elektřiny budeme dočasně odkupovat od sousedů, hlavně od Německa. Jenže to dnes má co dělat, aby si zajistilo dodávky pro sebe.
Evropu tak dnes z energetického pohledu nedrží Německo, jež v tomto ohledu chtělo hrát prim, ale jaderná Francie, která je tradičním exportérem elektřiny a nechce na tom nic měnit.
Můžeme jen doufat, že jaderné elektrárny nezastihnou nenadálé odstávky, které přišly v době energetické krize, kdy na trhu byl nedostatek elektřiny.
Ceny energií na propojeném evropském energetickém trhu EEX by pak měly tendenci opět stoupat do panických výšin.
