Monika Marečková se usmívá. Důvodů k radosti má hned několik. Stala se nejvýš postavenou Češkou v konzultačním byznyse na světě. A společnost RSM, kterou v Česku vede, jen loni vyrostla v obratu téměř o 100 milionů korun na 649 milionů. Poprvé se tak dostala na třetí místo v žebříčku největších poradenských firem v zemi mimo takzvanou velkou čtyřku.
Ve vysokém tempu navíc firma pokračuje dál a i letos nejspíš zopakuje podobný výkon. RSM se pod taktovkou Moniky Marečkové, která patří do žebříčku Forbesu nejvlivnějších žen Česka, minulý rok pustilo do akvizic a získalo konkurenční poradenskou skupinu Clarkson Hyde, díky níž opět nabízí auditní služby.
Růst RSM, které se soustředí hlavně na středně velké podniky, loni táhly především investice firem do služeb spojených s účetnictvím a daňovým poradenstvím. Samotné poradenství se podílelo na obratu zhruba 57 procenty, zbývající část plyne z technologických služeb, kam patří například mzdové softwary a další IT servis.
V akvizicích chce řídící partnerka RSM pokračovat i letos, její plán do konce desetiletí je jasný: dostat se v obratu na jednu miliardu korun.
Rychlý růst českého RSM je vidět i v zahraničí, a tak si globální vedení společnosti zvolilo právě Moniku Marečkovou (mimochodem jako jedinou ženu) do leadership týmu pro celý region EMEA (Evropa, Blízký východ a Afrika), který je nově v top trojce strategických oblastí celé skupiny.
„Je to opravdu velká pocta. Jsme malá firma, ale jsme vidět, slyšet a jsme vnímáni jako skutečně silný hráč a vzor pro menší společnosti,“ říká v rozhovoru Monika Marečková. Klíčový faktor pro tento úspěch spočívá v tom, že české RSM patří v rámci globální sítě RSM dlouhodobě mezi technologicky nejprogresivnější. České know-how tak bude nově pomáhat formovat desítky zásadních trhů napříč celým EMEA regionem.
Pro Moniku Marečkovou nový post znamená, že se kromě Česka bude věnovat rozvoji byznysu v dalších zemích. Krátce před naším rozhovorem se vrátila – už ve své nové globální roli – z pracovní cesty v maďarské metropoli, kde se blíží s napětím očekávané parlamentní volby.
Jak to v Budapešti před volbami vypadá?
Nebyla jsem tam pět let a musím říct, že jsem byla překvapená, jak hrozně rychle to jde „do kytek“. Je opravdu vidět, že tam chybějí peníze, které by se měly investovat. Chybějí zahraniční investoři, chybějí evropské subvence, protože Evropa je opatrná, a chybějí i peníze samotných Maďarů, kteří se bojí.
Každý z nich má nějaký plán B a investují jinde. Před pěti lety, kdy jsem tam byla naposled, byly všude jeřáby, stavělo se. Teď je to smutné město. Na billboardech je Volodymyr Zelenskyj (ukrajinský prezident, s nímž má současná maďarská vláda ostré spory – pozn. red.), který se usmívá jako ďábel a text pod ním říká, že je to ten, kdo se vám bude smát jako poslední. Celá Budapešť je tím polepená.
Jaká je nálada mezi tamními podnikateli?
Jejich pohled je, že to jsou zdaleka nejdůležitější volby od 90. let. V Česku to každý rok také říkáme, ale tady to myslí opravdu vážně.
Podnikatelé, s nimiž jsem mluvila, dávají Maďarsku poslední šanci. Říkají, že když to nedopadne (volby opět vyhraje strana Fidesz premiéra Viktora Orbána, jenž v zemi vládne nepřetržitě od roku 2010 – pozn. red.), odejdou a peníze půjdou s nimi. Zároveň si však poměrně věří, že to dopadne dobře a zvítězí opozice. Přeju jim to, ale když jsem viděla tu kampaň, tak nevím, uvidíme.
Foto RSM
Do Maďarska jste jela už ze své nové pozice v rámci celé skupiny. Co přesně vaše role obnáší?
V rámci EMEA je postavený třináctičlenný tým, který se skládá z kolegů z Evropy, Blízkého východu a Afriky. Z Evropy jsou v něm zastoupeny čtyři největší země a my, takové libero, jež má dodat kuráž menším firmám, ukázat, že se dá růst a uspět i pro ty menší firmy, kterých v Evropě máme celou řadu.
Díky tomu, že máme v rámci českého RSM téměř polovinu tržeb v IT a technologiích, což je na poradenskou firmu neobvyklé, mám i pomoci technologizaci celé naší organizace.
Jak moc je to prestižní pro české RSM a co to znamená pro vaše působení v tuzemsku?
Je to opravdu pocta, nejen pro mě, ale pro celé české RSM. Určilo se, že z Evropy bude v leadership týmu maximálně pět osob, čtyři největší evropské firmy a plus jedna, která je nějakým způsobem unikátní.
A oslovili mě, což je ocenění, že jsme tady udělali kus práce. Musím se vší pokorou říct, že mě to potěšilo i kvůli kolegům. Jsme malá firma, ale jsme vidět, slyšet a jsme vnímáni jako skutečně silný hráč a vzor pro menší firmy.
Budete se České republice věnovat méně?
Samozřejmě svoji práci v Česku miluji a máme tady hromadu úkolů a cílů. Musela jsem si ale vyčlenit nějaký čas, kdy se budu věnovat globálnímu mandátu. Vidím to zhruba na 20 procent, po zbývající část bych ráda zůstala v hlavní roli v rámci českého a slovenského RSM.
Čím se české RSM vymyká, proč patříte v rámci sítě k nejprogresivnějším, pokud jde o technologie?
Čeští podnikatelé jsou obecně velmi flexibilní, dokážou se přizpůsobit lecčemu. Stejně tak i náš poradenský byznys. Na západ od nás je to trošičku víc zkostnatělé, byť se to mění. Tady jsme vždycky museli vnímat, kam svět utíká, a snažili se klientům pomoct.
Technologie jsou něco, co dává smysl a klienti chtějí nejen porozumění ve standardních službách, ale poradit i v technologické části. To je podle mě jedna z věcí, která nás odlišuje.
Druhá věc je, že poměrně silně rosteme. Za minulý rok to bylo asi o sedmnáct procent. Rosteme organicky i akvizičně. V některých našich jiných firmách mají pocit, že to stačí tak, jak to je. To si nemyslím. Je potřeba růst, protože tím dáváte šanci mladým lidem a talentům, jste pro ně atraktivní.
Loni jste udělali akvizice, vstoupili nově do auditu. Budete v tom letos pokračovat?
Ano, máme už některé věci rozjednané a chtěli bychom je letos uzavřít. Vidím to na další dvě akvizice. Víc zatím nemůžu říct.
Jak se vám daří integrace nově nakoupených firem?
Snažíme se ji dělat rychle. Samozřejmě to není jednoduché, hlavně pro převzaté firmy. Je pro mě zajímavou zkušeností, že je snazší udržet všechny klienty než všechny zaměstnance koupených firem. Ale snažíme se to dělat citlivě a o ty lidi bojovat, aby s námi chtěli zůstat.
Můžete alespoň prozradit, ve kterých oblastech jsou chystané akvizice?
Chtěli bychom pokračovat v auditu, kde bychom rádi tým trošku zvětšili, a pak jde o jednu technologickou firmu.
Když jste loni meziročně zvedli obrat zhruba o 100 milionů korun, čekáte, že to letos zopakujete?
Plán na růst máme kolem 80 milionů korun, zatím bez akvizic. Takže to je poměrně ambiciózní.
A plán dostat se do konce desetiletí na miliardu korun v obratu stále platí?
Ano, je to o cestě. Když ve firmě nastavíte přesvědčení, že se zvětšujeme, je to pozitivní příběh pro všechny, najdou se v těch rolích. Navíc dnes, kdy nás ohrožují technologie a AI, je důležité vědět, že se roste, že lidé mají šanci a nemusejí se bát o práci, i když si třeba někde pomůžeme automatizací a umělou inteligencí.
Jak velkým tématem je umělá inteligence mezi vašimi klienty? Jak to řeší?
Záleží, s kým mluvíte. Naši partneři jsou z různých oborů. HR ředitelé většinou řeší svou agendu, což je aktuálně hodně jednotné měsíční hlášení, které je takový neurologický bod. To je věc, kterou si vymyslel stát a nechal na softwarových firmách, aby upravily své systémy.
Přitom jen ta naše úprava má asi 50 tisíc řádků, což je šílené. To je nutné, abychom byli schopni dostát legislativní potřebě, jež mi ale sama o sobě přijde v pořádku.
Pokud se však bavíme s finančními řediteli, kteří mají za úkol optimalizovat náklady, nebo s generálními řediteli, tak tam umělá inteligence rezonuje. Ptají se na naše zkušenosti a my se ptáme jich, jak o tom přemýšlejí, abychom nabrali pocit z trhu.
Jaký ten pocit je?
Mění se to. V létě jsme dělali průzkum mezi českými podnikateli, jak vidí další vývoj z hlediska AI, a tam to bylo zatím dost opatrné. Říkali: „Vidíme to evolučně, nikoli revolučně, nikoho jsme ještě nepropustili, ani propouštět nechceme.“ Ale hodláme se jich zeptat znovu. Myslím si, že ty odpovědi už budou trošku jiné.
Jaké odpovědi čekáte? Zasáhne to už zaměstnanost?
Popravdě to čekám. Minimálně nebudou nabírat. Signály jsou jednoznačné, o juniory je menší zájem, nebo už musejí přijít s nějakými dovednostmi. Také u nás, když kohokoli dneska nabíráme, se ptáme, jakou mají zkušenost s AI, co s ní dělají. Jde o to, abychom si ověřili, jestli jsou schopni tímhle směrem přemýšlet a mají otevřenou hlavu.
Podle posledních dat nezaměstnanost v tuzemsku roste. Je to trend v ekonomice, který posílí i vzhledem k tomu, co s HDP udělá drahá ropa a celková nejistota?
To vůbec nemůžu vyloučit. Íránskou krizi už vidíme ve valuacích, protože má vliv na financování, jež se zdražilo. Firmy, které využívají financování, to mají promítnuté do modelů. Stejně tak podniky náročné na energie, zejména plyn. Zemědělské firmy, jež závisejí na hnojivech, tam už je to ve valuacích vidět. Je to strašně rychlé.
Mimochodem, když jde o budoucnost, hodně se teď podnikatelů ptám, co by doporučili, aby studovaly jejich děti. To je takový lakmusový papírek, který vám ukáže, jak nad tím přemýšlejí. Někteří řeknou, že mají ještě malé děti a řešit to budou až za pár let. Ale ti, kdo mají děti v teenagerském věku, se nad tím opravdu zamyslí.
Co vám na to říkají?
Většinou říkají, že vůbec nevědí, co jim poradit, což je vlastně smutné. Vědí, že rozhodně ne právo, to půjde na řadu jako první. Ale co potom? Někdo mi říkal psychologii, protože to bude tak náročná změna společnosti, že psychologů bude potřeba hodně. A to je podle mě docela chytrá odpověď.
Můžete být konkrétní, jak moc válka srazila valuace firem?
Krátkodobě může hodnota firem poklesnout až o deset procent v případech, kdy mají energeticky náročnou výrobu s nezajištěnou cenou energií a plynu nebo dluhové financování s nezajištěnou úrokovou sazbou.
Pokud bude situace trvat dlouhodoběji, do hodnoty se to může propsat až dvacetiprocentním rozdílem. Přesně to se dělo v letech 2022 a 2023 v době energetické krize. Valuační modely u fungujícího byznysu se většinou oceňují metodou diskontovaného budoucího cash flow.
To předpokládá byznys plán, který vychází z reality a naplánuje se do budoucna. A v té realitě musíte zohlednit financování. Pokud má firma financování a většina firem ho používá, tak jen změnou úrokových sazeb se ovlivní hodnota.
Samozřejmě, pokud se situace zlepší, zase se to vrátí. Ale teď je tam ten pohyb vidět a firmy a investoři to vnímají.
Kde vlastně vidíte potenciál, kdo může být víc v klidu a kde to naopak drhne?
Krátkodobými vítězi budou ti, kteří mají zajištěný plyn či energie na nějaké období. Budou mít konkurenční výhodu, protože ti, kdo jedou na spotu nebo mají zajištěnou jen malou část, budou muset zdražovat. Buď se k tomu přidají a zvětší se jim marže, nebo si udrží cenu a zákazníky. Tak či tak mají výhodu.
Moc si cením na českých firmách a podnikatelích jejich flexibility, jak se dokážou přizpůsobit trhu. Vždycky to nějak vymyslíme, to je na nás naprosto unikátní. I díky tomu tady máme mnohem méně insolvencí a konkurzů, protože v poslední zatáčce to nějak vybereme.
V tom jsme fakt dobří a myslím, že to zase zvládneme, a doufejme, že to nebude moc dlouho trvat. Firmy ale budou opatrnější na investice, aby se nezadlužily, protože financování není nejlevnější. V oblasti služeb nebo třeba zdravotnictví si myslím, že byznys pojede moc hezky.
Dotkne se ochlazení rovněž trhu fúzí a akvizic, kde byly loni i středně velké české firmy velmi aktivní také v zahraničí? Nebo ho to naopak posílí?
Dělám transakce spoustu let a český svět se v tom opravdu hodně mění. U transakcí v Česku, když řeším středně velký sektor, vidíme, že nepřicházejí zahraniční investoři, nebo tady kupují jen ti, kdo trh znají a mají ho odzkoušený. Zbytek se sem bojí jít, nebo sem nejdou, protože v Polsku je to pro ně jednodušší, trh je větší, investice jsou přímočařejší.
Vždycky říkám, že kdyby mohli ti, kteří rozhodují o investicích, rozhodovat srdcem, jdou do Prahy. Ale protože rozhodují rozumem, jdou do Varšavy. Ale ti, kdo si to v tuzemsku zkusí, vidí, že jsme zajímavá země, dobrý hub pro expanzi do střední Evropy. Moc jich však není.
Transakce se tak odehrávají většinou na úrovni českých firem, které se konsolidují podobně, jako to děláme třeba my v RSM, kdy skupujeme jiné firmy. To byl hlavní motor loňského roku. A to se moc nezmění ani letos, konsolidace nám tady ještě chvíli vydrží.
Co by Česko potřebovalo, aby bylo atraktivnější pro zahraniční investory?
Opatření by mělo být víc. Obecně jde o to, aby podnikatelské prostředí bylo transparentní. V Česku se příliš často mění příliš mnoho zákonů, to firmám dělá problémy. Nemají předvídatelnost a jistotu.
Technologické firmy odrazujeme tím, že v tuzemsku není dotažený ESOP (motivační program, v němž zaměstnanci získávají podíly nebo opce na akcie firmy – pozn. red.), a myslím si, že to je jedna z věcí, kvůli níž nám technologické startupy odcházejí jinam.
Je také potřeba více podporovat školství a vzdělanost, abychom byli atraktivní pro firmy, které hledají chytré a šikovné lidi. Takové investory chceme, abychom byli centrem know-how, nikoli jen montovna. Chybí i obecná podpora toho, že podnikatel je někdo, kdo platí daně a měl by být oceňován, ne pranýřován, k čemuž v Česku pořád trochu dochází.
Sledujete mzdová očekávání. Jak to s nimi teď vypadá? Polevila, nebo s očekávaným růstem inflace rostou?
Děláme mzdové průzkumy dvakrát ročně. Naposledy loni v prosinci, kdy inflace byla poměrně nízko a současné vlivy jsme ještě neměli započítané. Z historických dat je ale jednoznačné, že v okamžiku, kdy inflace vyskočí, se tlaky na růst mezd výrazně zvětšují.
V posledním průzkumu bylo nesmírně zajímavé, že řada firem meziročně nepřidávala vůbec. Z těch, které přidávaly, téměř polovina tak činila jen individuálně. Nebyla to žádná plošná valorizace.
Na rozdíl od státu, který do toho všem podnikatelům hodil vidle, když navýšil o devět procent. Takové číslo se v našich průzkumech vůbec neobjevilo, nejčastější rozmezí bylo dvě až pět procent, kde firmy přidávaly.
Na druhou stranu, jak slyšíme od firem, trh se překlápí. Kandidátů je víc a jsou kvalitnější. Kdo dřív věděl, že když odejde z jedné firmy, ve druhé dostane víc peněz, tak to už nemusí platit. Překlápíme se z trhu zaměstnanců na trh zaměstnavatelů. Firmy mají možnost získat kvalitnější kandidáty. To je signál, který teď silně slýcháváme.
Kromě vaší nové agendy v rámci celého regionu EMEA a práce v Česku se hodně věnujete expanzím firem do zahraničí. Jak se to vyvíjí?
V poslední době to masivně narostlo, ať už jde o přímé vstupy, nebo akvizice českých podniků na Západ. Moc mě baví pomáhat firmám expandovat do zahraničí. Vidět, jak se jim daří, a vědět, že jsme jim pomohli otevřít dveře.
Bavíme se o středně velkých, úspěšných, často ne úplně veřejně viditelných firmách, jež mají odvahu a chtějí do Rakouska, Německa. Najednou se jim otevře trh, který je násobně větší než český, a daří se jim na něm.
A co je v takovém vstupu nejtěžší?
Pochopit, že to tam funguje jinak než v tuzemsku, a rychle navnímat ty rozdíly. Nejzrádnější je v tom Slovensko, které nám připadá, že je stejné jako Česko, ale vůbec to tak není. Základ je pochopit, kde jsou rozdíly, a s tím potom pracovat.
Nikdo na nás v zahraničí nečeká s otevřenou náručí, ale zase nám neházejí klacky pod nohy. Je potřeba do toho jít sebevědomě, s jasnou vizí, s jasným byznys plánem i s přijetím toho, že když se to nepovede, jsme ochotni to pak uzavřít. Ale daří se to. Firmy jsou aktivní, chápou, že si to musejí odpracovat. A to funguje.
