Na tričkách mají loga sponzorů jako Mercedes-Benz nebo Audi, vydělávají i desetitisíce eur měsíčně a sledují je miliony diváků po celém světě. I tak vypadají profesionální hráči počítačových her, kteří jsou novými sportovními idoly, a dokonce se snaží (i když zatím marně) dostat na olympiádu.
Podle dostupných dat představoval esport loni trh o hodnotě 865 milionů dolarů a letos by měl poprvé překročit miliardu. Většina těchto peněz pochází ze sponzorských smluv a reklamy, následuje sázení nebo odměny za umístění.
Esport se tak sice vymanil z představ o neuklizeném dětském pokoji a plýtvání časem, přesto si na zaplněné stadiony budeme muset v Česku ještě počkat. Kromě menšího trhu za to podle lidí, kteří se aktivně pohybují v tuzemském esportu, může také slabá edukace.
Jedním z těch, kteří se snaží nastartovat zdejší profesionální herní ekosystém (ačkoli se netají ani globálními ambicemi), je podnikatel Petr Andrýsek. Na začátku letošního roku vložil do několika projektů osm milionů korun, což je v rámci esportu v Česku dosud nejvyšší investovaná částka.
Petr Andrýsek
„Sám nemám poslední léta na hraní čas, ale jsem duší hráč a myslím, že to platí pro každého, kdo se do tohoto odvětví rozhodne investovat,“ říká třicetiletý majitel největší české social media agentury Socialsharks. Svou angel investicí podpořil tuzemský startup, který zpracovává data z her a na jejich základě tvoří predikce. Bližší informace zatím poskytnout nechce.
Další miliony poslal do tabletek s názvem Madmonq, což je doplněk stravy, který má hráčům zrychlit reakce, podpořit jejich soustředění a dodat energii.
„Ačkoli to tak na první pohled nemusí vypadat, je to psychicky i fyzicky dost náročná činnost. Profesionální hráči často končí kariéru ve věku, kdy jejich vrstevníci získávají první full-time pozice,“ říká Andrýsek a odkazuje ke své představě „udržitelného esportu“.
Velikost českého esportového trhu odhaduje přibližně na relativně skromných 300 milionů korun, ale zdůrazňuje, že meziročně roste o 40 procent. Ve své agentuře zakládá úplně novou divizi, která bude zaměřená na esport a bude s tímto dynamickým odvětvím (jež má podle Citi vysoký disruptivní potenciál) propojovat značky.
„Před 10 lety mi všichni říkali, že sociální sítě jsou jenom pro děti. To samé mi někteří dnes říkají o esportu, tak uvidíme,“ usmívá se Andrýsek.
První esportová učebna v Česku
Z trochu jiné strany přistupuje k esportu Jakub Čubík z fakulty elektrotechniky a informatiky při Vysoké škole báňské. Loni na podzim se mu podařilo na VŠB zřídit první esportovou učebnu u nás. Je otevřena všem zájemcům a momentálně v ní trénují zejména tři univerzitní týmy.
Podobně jako Andrýsek má i Čubík pocit, že Česku ujíždí vlak. „Vadí mi, že když se dnes řekne esport, lidé si tu často představí nějaký hazard nebo zbytečnost. Oproti Západu – ale i Východu – jsme v tomto ohledu opravdu pozadu,“ vysvětluje.
Česká esportová komunita by měla podle něho především vystupovat jednotně, navázat komunikaci s ministerstvem školství a pokusit se esport dostat do osnov.
„Jsou tu skvělí hráči, kteří ale kvůli nedostatku zázemí odcházejí za hranice, a to je škoda. Věřím, že jako Češi máme unikátní způsob myšlení a můžeme v esportu udělat obdobnou díru do světa jako v hokeji. Chce to čas… A hlavně snahu,“ uzavírá Čubík.
