Vyrábějme v Česku, vyzývá podnikatel a filantrop Kvido Štěpánek. Evropa podle něj nemůže žít jen ze služeb, i když ceny surovin letí nahoru.
Vybudoval firmu Isolit-Bravo s třemi stovkami zaměstnanců a tržbami lehce převyšujícími miliardu korun. Vyrábí díly pro automobilový průmysl, vlastní elektrospotřebiče i zahradní náčiní. Rostoucí ceny ropy a dalších komodit se firmy přímo dotýkají.
„Boj o ceny a ztráty se současnou situací spojené jsou, ale určitě to má daleko k dramatičnosti, kterou bychom zažívali ve chvíli, kdyby nám padaly bomby na hlavu,“ říká Kvido Štěpánek v rozhovoru pro Forbes.
Ceny i nervozita rostou. Nezdá se, že by se konflikt na Blízkém východě měl brzy zklidnit. Jak to vnímáte vy?
Trochu mi to připomíná syndrom vařené žáby. Dříve trhy reagovaly na každou drobnost. Teď bych řekl, že jsou méně citlivé i na věci, které by dříve byly absolutně nemyslitelné. Například máme otevřenou válku v nalezišti ropy a trhy reagují podstatně menšími výkyvy. Válka už není nic neobyčejného, zvykli jsme si na ni a ani o civilních obětech se příliš nemluví. Nechápu to a není to dobrý vývoj.
Jak to konkrétně dopadá na vás?
My třeba zpracováváme hodně plastů, ty se vyrábějí až na pár výjimek z ropy. A samozřejmě nám už naši dodavatelé hlásí, že od příští objednávky již budeme platit víc. My se to zase budeme snažit promítnout do cen našim zákazníkům, protože ceny jsou nastaveny velmi přesně na cenu vstupů. No a ti se samozřejmě brání, protože to jsou manažeři v automobilkách a jsou vedeni k tomu, že to nesmějí přijímat.
Takže boj o ceny a ztráty se současnou situací spojené jsou, ale určitě to má daleko k dramatičnosti, kterou bychom zažívali ve chvíli, kdyby nám padaly bomby na hlavu.
O kolik zdražují materiály?
Skladové zásoby nedržíme nějak dlouho, protože bychom v nich měli zamrzlé peníze. Takže se to projeví už ve všech příštích dodávkách od výrobců plastů. Já jejich marže neznám, nemůžu tedy říct, jestli by z nich dokázali nějakou dobu žít i v této situaci. Buď nemůžou, nebo nechtějí, a tak to automaticky promítají do cen, což svědčí krom jiného o tom, že to nepovažují za krátkodobý jednorázový výkyv, který za dva týdny zase odezní.
Spíše se naopak připravují na to, že situace může trvat dlouhou nebo delší dobu.
A když říkají „příští dodávky“, tak to znamená, že zdražení přijde kdy?
Poměrně krátce. Tři neděle, čtyři neděle, maximálně šest týdnů.
Ceny pohonných hmot se vás dotýkají jak?
Zákazníkům se dlouhodobě snažíme vyjít vstříc tím, že jim zboží dopravujeme. Když vám pak v kalkulaci nafta zdraží ze třiceti na padesát korun, tak je to samozřejmě znát.
Můžete si udělat zásoby dopředu?
To nemůžeme. Čerpáme do aut a pak tady ve fabrice máme asi dva tisíce litrů, které jsou pro traktor a vysokozdvižné vozíky, které jezdí částečně na naftu. To je ale v celkovém objemu nepodstatná záležitost, protože jeden kamion načerpá osm set litrů na jedno zastavení.
Co je z pohledu vaší firmy právě teď největší žrout energií?
Vybudovali jsme vlastní soláry, které nám v nejlepším případě pokryjí asi deset procent spotřeby firmy. Naší doménou je zpracování plastů a tam je hlavním zdrojem elektřina. Plus naše další výroba, strojírenská, kovozpracování, obráběcí stroje, vyřezávací laser, to všechno je poháněné elektricky.
Jak se celkově Isolitu daří?
Můžu zopakovat to, co jsem říkal i dřív: přiměřeně možnostem. Dvě třetiny výroby děláme pro automobilový průmysl a tam chtít desetiprocentní nárůst, to bohužel reálné není. Tam jsme pořád rádi za růst v malých jednotkách procent, protože v automotive bohužel situace není taková, že by se nové typy aut vyvíjely podobným tempem jako dřív.
A pak máme svoji vlastní výrobu, motúčko a celkově zahradní techniku, tak tam se nám letos, musím zaklepat, daří nárůst o téměř devět procent.
Daří se vám v tom případě najít za automotive náhradu?
Snažíme se o to. Zahradní technika už tvoří čtvrtinu naší výroby, to je jeden příklad. Chceme přidávat další věci, které nás samy o sobě třeba neuživí, ale můžou nám pomoct. Před rokem a půl jsme začali s ploty, v jejichž výrobě využíváme technologie, které už máme, třeba laser, robotické svařování nebo naše know-how v pohonech, automatickém otvírání atd.
Ale rozvinuli jsme i naši původní závodní kuchyni a vytvořili z ní divizi, která se jmenuje Jablonský gurmán, je součástí fabriky a obratově se postará o 45 milionů za rok.
Co v současné situaci považujete za nejdůležitější z pohledu byznysu?
Ono je v dnešní době strašně lákavé všechno objednávat z Číny a řídit se jenom cenou. Za mě je ale právě tohle strašně důležitá věc – pokud všechnu výrobu přemístíme do Číny, tak jednoznačně špatně skončíme. Protože ty kecy o tom, že si tady v Evropě budeme jenom nabízet služby – já vám nabídnu, že vám ostříhám psa, a vy mi posekáte zahradu, to není žádný přínos do národního hospodářství. Naopak v tom vidím velké nebezpečí.
