Slovenský podnikatel Ján Kasper s byznysovým partnerem Petrem Zálešákem, spolumajitelem sítě Nay Datart, s kterým roky podniká, dosáhl v tradičním byznysu prakticky všeho. Ve velkém rozhovoru popisuje, co to obnášelo a na co by podnikatelé měli myslet.
Spoluzaložil největší komunikační skupinu na Slovensku So.loud, pod kterou patří řada firem od médií přes prodej aut až po reality. Staví byty, vlastní a provozuje golfový klub Penati nebo luxusní Chateau Herálec. Kromě toho má podíl i v energetické společnosti Magna Energia.
Celkem dvaapadesát firem, které ovládá, má kumulované roční tržby zhruba sedm set milionů eur (sedmnáct miliard korun) a působí na šesti evropských trzích dohromady s více než sedmi sty zaměstnanci. Na pozadí toho všeho se však před pár lety odhodlal začít úplně znovu, a to ve světě startupů. Poprvé pro Forbes otevřeně mluví o své nové vášni – rizikovém kapitálu.
Tento rozhovor není obyčejným setkáním za stolem. Vznikal během několika týdnů, kdy jsme vedli diskuse na témata, kterými dlouholetý podnikatel žije. Hledání kapitálu. Rozpoznávání příležitostí. Hledání jehly v kupce sena. Mluvit s Jánem Kasperem znamená čelit nejen jeho nekompromisní upřímnosti, ale i množství myšlenek a strategií, které formují svět rizikového kapitálu.
Jak sám přiznává, přechod z tradičního podnikání do venture kapitálu není jen o změně profese. „Je to úplně nový svět. Venture kapitál je komplexní, riskantní a vyžaduje obrovskou dávku mentální připravenosti,“ zdůrazňuje.
Jaké jsou největší rozdíly mezi světem tradičního podnikatele a investorem do rizikového kapitálu?
V rámci venture kapitálu investujete do inovativních společností, které chtějí změnit svět a pomoci lidstvu řešit různé problémy. Investujete však i do daleké budoucnosti a do idejí, které se musejí v praxi prosadit. To bez peněz téměř nikdy nejde. Slovensko takový příběh zažilo a jmenuje se Eset, to je pro mě malý zázrak, i když firma nikdy nedostala žádnou venture kapitálovou investici.
Inovativní zakladatel v určitém momentu potřebuje peníze a žádná banka mu je nedá, protože obvykle pro konzervativní bankéře nemá co zastavit. Banky jen na ideu neskočí. Zůstávají tedy rodina, přátelé a venture kapitál. Ten je o největší míře rizika, což potvrzují i statistiky, ale zároveň produkuje největší firmy světa, monumenty, a to je nejlépe zhodnocující se aktivum ze všech.
Základní rozdíl je tedy v míře rizika, respektive v míře pravděpodobnosti – zda uspějete, nebo ne.
Jaké vlohy musí mít investor, aby identifikoval dobrou příležitost, která přinese zajímavé zhodnocení?
Pohybujeme se ve fázích idea, pre-seed a seed (počáteční fáze budování startupů), což jsou nejrizikovější fáze v životním cyklu startupu. Dokud nedojde k exitu, samotný cyklus startupů trvá obvykle osm až dvanáct let. Investor musí mít hlavně připravenou mysl, aby pochopil ideu, problém, který chce startup řešit.
Na základě vzdělání, zkušeností a tvrdé práce potřebuje pochopit problém a seznam dalších atributů, které zakladatel řeší, a analyzovat je, než se rozhodne investovat.
Příkladem je Airbnb. Když se Brian Chesky setkal s Alfredem Linem z investičního fondu Sequoia Capital, odmítlo ho mnoho fondů. Aby Chesky Lina zaujal, měl jen pár minut. Na druhý den mu Lin slíbil počáteční investici téměř 600 tisíc dolarů (patnáct milionů korun).
Proč to byl schopen udělat? Protože měl vycvičenou, otevřenou, venture kapitálovou mysl. Ideu, že někomu nabídnu byt a on mně ten svůj, museli mnozí odmítnout, protože to znělo nepravděpodobně, ale Lin měl připravenou mysl, což jen dokazuje, že je výborný venture kapitalista.
Foto Pasha Borsai / Forbes Slovensko
Ján Kasper
Takže je důležité dívat se do budoucnosti.
Ano, je důležité dívat se do budoucnosti v rozsahu osm až dvanáct let, ale nejen to. Musel pochopit myšlenku, musel pochopit, že vzniká úplně nový trh. Není to o tom, mít nos na správné obchody. To smrdí štěstím a já na štěstí nevěřím.
Venture je soutěž, ve které jde o rychlost startupu, který novou technologií vyřadí ze hry zaběhnutého hráče nebo vytvoří kompletně nový trh. Může jít o těžkotonážní firmu s vysokým tržním podílem, která pokud nepostřehne, že je tu něco nového, hrozí jí zánik.
Úlohou investora je identifikovat tento potenciál a projít se startupem všechny životní etapy, přičemž v každé musí navýšit kapitál, aby dokázal ufinancovat další rychlý růst. Nejdůležitější v této skládačce je slovo rychlý. Co to znamená? Je to minimální růst pět procent týdně, tedy 260 procent ročně, a několik let za sebou.
Před časem se vaše ZAKA přetransformovala z family officu na klasický venture fond. Proč?
Začali jsme tomu více rozumět, zlepšujeme se každým dnem a přichází stále více a více příležitostí. Dnes analyzujeme tři a půl tisíce startupů ročně. Skrze trychtýř prolézá asi deset patnáct investic. Tím, že příležitosti přibývaly, jsme zjistili, že už nemáme více privátních peněz a musíme odejít od konceptu family officu a otevřít se novým investorům.
Fond vznikl v Česku podle regulací České národní banky, ale máme i slovenské limited partnery (soukromé investory, kteří vloží do venture kapitálového fondu peníze, pozn. red.).
Jakou roli v této komunitě hrají vztahy?
První fond se investuje na vaše jméno, tvář a renomé. V našem případě jsme už měli kolem sebe okruh lidí, kteří věděli, co jsme dosud dělali. Důvěřovali nám. Zároveň věděli, že jsme investovali miliony z vlastních peněz a v rámci Evropy jsme šli nejvíce s kůží na trh – vždyť dosud jsme do venture dali s Petrem téměř dvanáct milionů eur z vlastních zdrojů. To byl dobrý argument, proč by se k nám měli přidat.
Každému však vysvětlujeme, aby nám dal jen takovou sumu peněz, aby se s jeho životem nic nestalo, pokud by o ni přišel. V našem portfoliu jsou tedy lidé, kteří si to mohou dovolit.
Jaká je minimální suma, kterou od svých investičních partnerů vybíráte?
Minimální tiket je 130 tisíc eur (3,3 milionu korun), který si může partner rozdělit na splátky v průběhu dvou a půl roku.
Druhý fond už je něco jiného, to nás čeká v roce 2027. Ten už musíte „raisovat“ na značku, už musíte říct: Jsem ZAKA a toto je moje trakce z fondu číslo jedna, těchto čtyřicet investic, které jsme udělali. Třetí fond už musíte raisovat na čísla. To znamená, že už stačilo povídání, už musíte ukázat, co se zhodnotilo a jak.
Nedávno jste byli s Andrejem Petrusem, který je v ZAKA investičním ředitelem, na několik týdnů v USA. Jak se liší povědomí o venture kapitálu mezi Kalifornií a Slovenskem, respektive Českem?
Základní rozdíl, který vidím, je v nastavení mysli. Pokud chceme prosperující zemi, měli bychom sledovat základní komponenty, které k tomu efektivně přispívají. Jedním ze tří základních je i rozvoj inovací a technologií. Každá země může do tohoto segmentu investovat.
Některé země, jako jsou Spojené státy, Čína, Indie či Estonsko, si to uvědomují a mají vynikající výsledky. Jiné ne. V USA se od druhé světové války podařilo vybudovat několik byznysových monumentů.
V Evropě to tak nebylo. Není tu ani jedna bilionová firma, a to je holý fakt. Amerika jich má aktuálně sedm a všechny byly na začátku startupy, dnes jsou to technologické giganty. Je to Nvidia, Apple, Microsoft, Amazon, Alphabet (Google), Meta (Facebook), Tesla. (Nad hranicí bilionové tržní kapitalizace se určitý čas pohyboval i investiční konglomerát Warrena Buffetta Berkshire Hathaway, zde však nejde o startup – pozn. red.)
Kromě toho jsou tu i desítky firem na stomiliardových valuacích, například Cisco či Netflix, Palo Alto Networks a mnoho dalších. To je v Evropě velmi, velmi vzácné. Evropa pravděpodobně ani nemá předpoklady pro to, aby mohla plnokrevný venture kapitál rozvíjet. Toto téma by však bylo na samostatný rozhovor.
Foto Pasha Borsai / Forbes Slovensko
Ján Kasper
Kde se stala chyba?
Evropa za svou existenci nikdy nezažila exponenciální růst. Nejsme jeden trh s jedním jazykem, je tu dvacet sedm států, téměř stejný počet jazyků, národů, velký počet kultur, hranic, zatímco Amerika, Indie a Čína jsou víceméně jedna kultura a jeden stát.
To znamená, že pokud jsem úspěšný v Seattlu, na druhý den můžu být dobrý i v Miami. Ale když mám dobrou ideu v Amsterodamu, ani zdaleka neplatí, že na druhý den budu úspěšný v Bukurešti. Tato kulturní a jazyková omezení jednoduše brání exponenciálnímu růstu.
Dá se v tomto regionu najít dostatek partnerů, kteří dokážou dát peníze do venture fondu?
Podle toho, z jakého úhlu pohledu se na to podíváme. Největší venture kapitálový fond na světě je SoftBank, která má objem devětadevadesát miliard dolarů. V Evropě se takový fond vyprodukovat nedá. V Silicon Valley jsou však i skromnější fondy velikosti například deset milionů, které jsou běžné i v našem regionu.
Obecně však platí, že průměrný Američan má své investiční portfolio mnohem variabilnější a pestřejší než průměrný Evropan. Součástí jejich portfolia je i alokace do startupů, protože si uvědomují, že jim to může přinést pěkný výnos. Vidí úspěchy firem, jako jsou už zmíněné společnosti Amazon, Meta nebo Nvidia, což jsou bývalé startupy a dnes opory americké a globální ekonomiky.
Solventní Američan má ve svém portfoliu většinou alokovanou část do výše patnácti procent ve venture kapitálu. Průměrný Evropan, a řeknu to otevřeně, převážně tupě investuje do realit a to je často vše. Je to sice fajn, ale je to typický konzervativní nástroj, který neposouvá vědu a technologie – a tedy ani zemi – dopředu. Naopak, konzervuje společnost jen k realitám.
Jak však toto nastavení změnit?
Dělat to. Investovat více do inovací a technologií.
V ZAKA se nezaměřujete na to, odkud startup je, ale v jakém odvětví působí. Proč přišlo strategické rozhodnutí jít do Ameriky?
Chceme podpořit evropský talent s globálními ambicemi, a proto musíme jít do Ameriky, protože bez toho se globální ambice realizovat nedají. Investujeme pre-seed a seed kola s průměrným tiketem 300 až 350 tisíc eur.
Díváme se i na regiony, ale s důrazem na Spojené státy, Spojené království, Německo, Švýcarsko a samozřejmě Česko a Slovensko. To však neznamená, že když přijde někdo z Francie či ze Španělska, tak neinvestujeme.
Zároveň investujeme ve dvou hlavních vertikálách. Jednou jsou healthcare a lifesciences, pod které spadá biotech, aplikace AI ve zdravotnictví, ale klidně i softwarová řešení, která souvisí se zdravotním pojištěním či managementem nemocnic. Druhou vertikálou jsou deeptech řešení s propojením na průmysl.
Proč právě tyto oblasti? Je v nich potenciálně největší návratnost? Nebo slibují největší přínos pro svět?
Dlouho jsme analyzovali, kam se svět posune, využívali jsme k tomu množství studií. Vybrali jsme si tato odvětví, protože jsou to dobré rozvojové vertikály. Zároveň je tu řada důkazů, že návratnost v těchto vertikálách je velmi vydatná. Zejména v biotechnologii jde o mnohabilionové exity. To úplně stačí na to, abychom jim věnovali pozornost.
Na druhou stranu máme část fondu, konkrétně deset patnáct procent, alokovanou na všeobecné, agnostické investice. Můžeme investovat i do jiných vertikál, ale to je naprosto běžné a dělají to všichni.
Pojďme zpět k vaší cestě do USA. S jakými cíli jste odešli do Silicon Valley?
Zvýraznit značku, rozšířit „network“, dostat se k lepším nabídkám, něco se naučit. Začal jsem studovat ve VC Labe, což je nejlepší škola pro general partnery a limited partnery na světě. Všechny tyto cíle jsme naplnili.
Časy, kdy venture kapitalista stál v čele představenstva a řídil každodenní život startupu, protože zakladatel byl sice technologický génius, ale nepraktický, jsou za námi.
Co jste si ze Silicon Valley přinesli domů?
Především dvě nové investice. V této chvíli (prosinec 2024, pozn. red.) jich máme osmapadesát. Většina investic má jednoho hlavního investora, který složí většinu takzvaného lead investora, ale ten si vezme spoluinvestory, kteří doplní chybějící kapitál.
Důležité je dostat se tam, což vůbec není jednoduché, ale v některých případech se nám to podařilo. Máme takové investice ve spolupráci s First Round Capital, Pillar Capital, BlueYard, Metaplanet, Matrix VC (fondy, které investovaly například do startupů jako Bolt či Quora, pozn. red.).
Není problém, že nemáte permanentní zastoupení v Silicon Valley? Co v případě, že startupy potřebují mentora, který je nablízku?
Právě v této chvíli, když děláme rozhovor, zakládáme kancelář v Silicon Valley. Není to jednoduché, ale jdeme si to vyzkoušet a jdeme do toho naplno. Celkově jsou na pomoc zakladatelům různé názory. Jeden tábor investorů říká, že zakladatelům netřeba moc pomáhat, musí být dobří a musí to zvládnout.
Druhý tábor naopak tvrdí, že jim je třeba pomáhat ve všem. My se zaměřujeme na počáteční stadia a tam na aktivní pomoc prostor objektivně velký není.
Mimochodem, většina našich zakladatelů oceňuje, že jim nevolám každý druhý týden a neptám se stále na nějaké hlouposti. Proč bych já jako neodborník na biotechnologie měl diskutovat s nějakým vyučeným vědcem z Bostonu o jeho řešení? Na druhou stranu jim umíme pomoci s networkingem, propojit je s dalšími investory a posunout jim relevantní informace z trhu.
Děláme toho relativně dost, ale nepředstavujme si to tak, že teď budu někoho soustavně vodit za ruku. Časy, kdy venture kapitalista stál v čele představenstva a řídil každodenní život startupu, protože zakladatel byl sice technologický génius, ale nepraktický, jsou za námi.
To je zajímavé. Co se tedy změnilo?
Spíše bych řekl, že je to o správném balanci mezi nabídkou a poptávkou v cyklech. Venture kapitál se vyvíjel tak, že převyšoval poptávku nad nabídkou. V sedmdesátých a osmdesátých letech minulého století bylo méně venture kapitalistů než hladových zakladatelů, kteří potřebovali peníze.
Postupně, jak se venture kapitál stal velkým byznysem, přicházelo na trh více peněz, a tedy váhy na pomyslné kapitalistické rovnici – nabídka versus poptávka – se převážily na stranu zakladatelů. Venture kapitalista tak musel být vůči startupistovi méně přísný. Už to nemohlo fungovat tak jako v minulosti, kdy fond vyměnil CEO za sekundu.
Z tohoto pohledu se investoři přesunuli do méně řídících pozic ve startupech a stali se z nich spíše poradci. Ale zakladatelé se nezměnili. Stále jsou to ti, kteří mají mít vyvážený, rozumný tým a navzájem se svými charakteristikami doplňovat.
