Ukrajina a Evropská unie spolu letos poprvé oslavují Den Evropy, svátek „míru a jednoty“. Více než rok od začátku ruské invaze se Ukrajina chce připojit k bloku, který je nezbytnou součástí ukotvení její budoucnosti ve sféře Západu. Den Evropy, kterým sedmadvacítka oslavuje své propojení v jeden celek, však ukazuje, nakolik je členství pro Ukrajinu ještě vzdáleno, píše agentura AP.
Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová v úterý přijela do Kyjeva, aby pronesla několik vřelých slov na adresu společného cíle Ukrajiny a Evropské unie. Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj prohlásil, že jeho země bude „slavit Den Evropy společně s celou svobodnou Evropou“.
V červnu to bude rok, co unijní státy udělily Ukrajině status kandidátské země. Členské země Evropské unie Kyjev vychvalují, podporují ho humanitárně i vojensky a uvalují stále přísnější sankce na Rusko. Někteří představitelé států bloku se často odívají do modré a žluté, ukrajinských národních barev, a unijní projevy nezřídka zakončuje provolání „Sláva Ukrajině“.
Frustrace na straně Ukrajiny je však nepřehlédnutelná, protože začátek jednání o přistoupení je stále v nedohlednu. Unavený a ochraptělý Zelenskyj, oblečený v dnes už tradičním vojenském úboru, minulý týden navštívil Nizozemsko, kde upřímně žádal o „pozitivní hodnocení“ pro zahájení rozhovorů.
„Děláme vše, co je za války v našich silách. Zavádíme všechny reformy, které zavádět máme,“ řekl Nizozemsku, jež je jedním z šesti původních zakládajících států.
Čas je ale pro Evropskou unii nesmírně flexibilní koncept a trpělivost je nezbytná.
Nizozemský premiér Mark Rutte sice pochválil Ukrajinu za úsilí, které i přes aktivní boje činí, ale následně se vrátil k časovému harmonogramu EU. Podle něj začne další hodnocení zhruba za půl roku, letos v říjnu. To řekl ukrajinskému lídrovi, který na cestě k vítězství – nebo zkáze – operuje v týdnech a měsících.
Nejlepší radou pro Kyjev ale je, aby vytrval. „Dostali slib a v podstatě je to nyní na Ukrajině. Evropská unie nemůže věc odkládat donekonečna,“ uvedl odborník na unijní procesy Hendrik Vos z belgické Gentské univerzity.
Roli mohou hrát i neočekávané události, jak se ukázalo letos na jaře, kdy obilná sila některých východoevropských unijních států zaplavily ukrajinské produkty. Evropská unie totiž zrušila obchodní omezení, aby umožnila volný průchod obilí přes blok a dál na světové trhy poté, co Rusko uzavřelo cestu přes Černé moře.
Mezi zakládající principy Evropské unie, tehdy Evropského hospodářského společenství, patřilo kromě zamezení dalším bojům mezi Francií a Německem i řešení problému hladu v členských zemích po druhé světové válce. Zemědělství díky tomu získalo výsadní roli v unijní politice a do dneška tvoří zhruba třetinu rozpočtu Evropské unie.
Válka a klimatické změny ale čím dál tím víc přivádějí zemědělce v členských státech do úzkých. Přijetí státu jako Ukrajina, který je historicky považovaný za obilnici Evropy, by pro ně znamenalo další výzvu. Ukrajina měla před válkou významný podíl na světovém trhu s pšenicí, ječmenem, kukuřicí a slunečnicovým olejem. Zemědělství tvořilo čtyřicet procent jejího exportu. Otevření se takové konkurenci vyvolává u unijních zemědělců obavy, a to zejména, pokud k němu dojde v horizontu několika dalších let.
Ukrajina se také bude moci stát členem Evropské unie jenom v případě, že od současných členů dostane významnou finanční pomoc na obnovu své země a na modernizaci podle norem Evropské unie. Tím se z některých zemí, které nyní dostávají peníze z unijní pokladny, stanou přispěvatelé. Není potom divu, že část sedmadvacítky odsouvá přijetí Ukrajiny na neurčito.
Běh dějin ale nelze zastavit. Postupné vlny rozšiřování Evropské unie krátkodobé finanční ztráty nikdy nezarazily. Když se Pyrenejský poloostrov v sedmdesátých letech minulého století vymanil z diktatury, chudé a strádající Španělsko a Portugalsko Evropská unie o desetiletí později navzdory nákladům přijala. Když na přelomu osmdesátých a devadesátých let padla berlínská zeď a zhroutil se Sovětský svaz, Evropská unie se nakonec v roce 2004 rozšířila o osm východoevropských zemí včetně Česka, i za cenu nesmírných nákladů pro její stávající členy.
Jednání o detailech přijetí se v těchto případech vždy protáhla do nesčetných dní a nocí, ale kompromis se ve finále podařilo najít. Reptající členové dostali víc peněz, někdy byly zavedeny dlouhé přechodné lhůty.
Ruská válka na Ukrajině by se proto mohla stát stejným zlomem v dějinách Evropské unie jako jiné historické události.
„V určitou chvíli už není cesty zpět. Přelomové rozhodnutí už jsme přijali. O penězích se může jednat až do konce, postup to ale nezastaví,“ řekl Vos.
