Architekt Petr Hájek dokončuje unikátní sál pro Karlovy Vary, pracuje na projektu dětského hospicu pro manžele Vlčkovy a za sebou má i zkušenost ze soutěže o podobu Vltavské filharmonie. Jeho návrhy spojuje jedno: rád experimentuje a spojuje na první pohled neslučitelné obory.

Tělo trochu klopýtá za hlavou, povzdechne si architekt Petr Hájek před začátkem rozhovoru, když v bytě pod střechou jednoho z letenských činžáků usedáme do křesel obklopených uměleckými díly od jeho přátel a známých. Odpovídá tak na otázku, jak se mu právě daří a jak zvládá své současné pracovní vytížení.

Architekt roku 2018, univerzitní pedagog a rodák z Karlových Varů totiž aktuálně pracuje na třech významných projektech, které dodají do světa české architektury další zajímavé stavby. A práce rozhodně nemá málo.

V pražské usedlosti Cibulka bude podle jeho návrhu vznikat hospic věnující se dětské paliativní péči, který budují manželé Katarína a Ondřej Vlčkovi pro svoji nadaci. V Karlových Varech zase Petr Hájek navrhl inspirativní dostavbu Střední uměleckoprůmyslové školy keramické a sklářské.

A asi nejvíce energie teď věnuje dalšímu projektu ve svém rodném městě. Těsně před dokončením je vestavba unikátního multifunkčního sálu přímo do dvorany neorenesančních Císařských lázní z konce 19. století, jednoho ze symbolů karlovarského lázeňství.

Jejich rekonstrukce za 1,4 miliardy je jedním z největších současných projektů v kraji a unikátní je jak svou podobou a funkčností, tak i tím, jak se vestavěná konstrukce, která se památkově chráněné budovy kolem nijak nedotýká a stojí pouze na šesti ocelových nohách, stavěla.

„Bylo to jako stavět plachetnici v lahvi. Nejprve jsme museli vše vyrobit a nanečisto sestavit v hale, abychom věděli, že nic nechybí. Poté bylo nutné vše očíslovat, rozložit a zase sestavit v atriu budovy,“ popisuje vznik koncertního sálu pro Karlovy Vary Petr Hájek.

Až se v červnu otevřou Císařské lázně v Karlových Varech a člověk vejde do zrekonstruované dvorany, co tam uvidí?

Je potřeba neopomenout ten objekt samotný. Je to velmi významná a nádherná stavba a z hlediska dobových technických konstrukcí je skutečně zajímavá. Ona je to ve své podstatě volnočasová budova, a přitom má důstojnost paláce.

Má krásný honosný vstup, nad kterým je hlavní cvičební sál, kde byly cvičicí stroje ne nepodobné těm, které máme dnes, ale s trochu jinou konstrukcí. Koupelny lázeňského provozu byly v takové podkově kolem vnitřní dvorany, v níž byl stroj na svážení rašeliny z rašelinového pavilonu do jednotlivých koupelen.

Vnitřní strojovna byla takovým pomyslným srdcem objektu a my jsme ten stroj nahradili novým strojem a vložili do něj místo lázeňské technologie současnou technologii multifunkčního sálu.

Až diváci a posluchači projdou zrekonstruovanými historickými prostory, vstoupí do dvorany, v níž stojí na šesti nohách sál, který umí proměňovat celý prostor pro různé produkce.

Nejen z hlediska akustických parametrů a doby dozvuku, ale třeba také z hlediska scénografie. Můžete tam vedle hudby mít třeba filmové produkce a doufáme, že se později stane i jedním z oficiálních sálů karlovarského festivalu.

Vestavba může připomínat kraba nebo takového červeného transformera, čím jste se při tvorbě návrhu inspiroval?

Forbes Digital Premium

Chcete číst dál? Tento článek je součástí sekce Forbes Premium

Pořiďte si exkluzivní čtení už od 139 Kč měsíčně! Bez limitů a kdykoliv.