Brát nyní na čerpacích stanicích palivo je skoro až autentickým projevem rozmařilého bonvivánství. I takhle úsměvně lze komentovat vysoké ceny za benzin a ještě vyšší za naftu. Ve skutečnosti to ovšem žádná velká legrace není.
Zcela vážně proto zaznělo obvinění z nepřiměřených marží, které si měli pumpaři účtovat na úkor českých řidičů, a stejně tak vzbudily podezření i nízké ceny u sítě stanic EuroOil, kvůli čemuž dokonce Unie nezávislých petrolejářů podala stížnost k Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS).
Než se však dostaneme k tomu, v čem byl problém a zda se někdo skutečně provinil, je potřeba říct jedno. I oponenti ve zmíněném sporu se shodnou na nepopiratelném – cena pohonných hmot vystřelila prudce nahoru v důsledku války.
„Obchod s ropou coby komoditní trh reaguje na externí vlivy a ruská invaze na Ukrajinu vyvolala paniku, přičemž nervozitu ještě zvětšuje neodhadnutelný vývoj, který může konflikt přinést. Nikdo neví, zda se z Ruska zavřou kohoutky, alternativ jsou zkrátka mraky,“ říká Marek Roll, mluvčí státní společnosti Čepro zabývající se přepravou, skladováním a prodejem ropných produktů.
Šéf Unie nezávislých petrolejářů Ivan Indráček doplňuje: „Vývoj ceny závisí na celé řadě okolností, které neumíme předvídat. Například – poteče k nám a do Evropy nadále ruská ropa a plyn? Pokud by byly dodávky zachovány, myslím, že by se mohly ceny časem vrátit na předválečné hodnoty.“
Cena pohonných hmot v Česku je primárně ovlivňována trhem v Rotterdamu, který podléhá náladám, obavám a spekulacím. „Válka samozřejmě obchodníky hodně vystrašila, proto ceny skokově vyletěly až k maximům kolem 9. března. Pak začaly klesat a dnes oscilují někde kolem padesáti procent nárůstu, čímž míním rozdíl mezi hodnotou před válkou a válečným maximem,“ říká Indráček.
Převedeme-li jeho slova do konkrétních cen, pak diesel, který je v současnosti dražší než benzin, atakoval před polovinou března průměrnou cenu padesát korun za litr, nyní se pohybuje plus minus na 46 korunách. Natural 95 křivku jeho cenového vývoje v podstatě kopíroval na zhruba o dvě koruny nižší hladině.
Cenu ovlivnilo logicky i to, že Evropa není v tomto ohledu soběstačná, hodně ropy se dováží z Ruska a tyhle dodávky s vypuknutím války razantně klesly.
Právě ve spojitosti s dodávkami z Ruska se vynořilo první podezření. Týkalo se maďarských čerpacích stanic MOL, které hustě pokrývají i Česko. Maďarská společnost nadále odebírala ruskou ropu Ural, která se kvůli sankcím Západu ocitla v mimořádné slevě, MOL ovšem držel v prodejních cenách krok s konkurencí, takže se vyrojily domněnky, že si přijde na až nemravné marže.
Na základě dat agentury Bloomberg upozornil na tuto skutečnost
ekonom Lukáš Kovanda, MOL provozující stanice v Česku se však
takovým nařčením brání.
„MOL Česká republika nakupuje většinu pohonných hmot pro své stanice v českých rafineriích. Z tohoto důvodu rafinerská marže mateřské společnosti v Maďarsku neovlivňuje ceny pohonných hmot společnosti MOL na českém trhu. Uvedené tvrzení proto považujeme za zavádějící. Kvůli situaci navíc na trhu zaznamenává vysoké rafinerské marže v současnosti většina rafinerií ve střední a východní Evropě,“ uvedl Martin Pavlíček, zodpovědný v MOL ČR za komunikaci.
Kdo krok s ostatními v cenách paliv jednu chvíli nedržel, byla
společnost EuroOil. Tankující řidiči na tom vydělali, protože
nakupovali o zhruba dvě až tři koruny levněji a před stanicemi
se tvořily fronty.
I nedržet krok ale bylo zjevně špatně. Alespoň podle Unie nezávislých petrolejářů, kteří ve věci nestandardního chování ze strany EuroOilu, respektive mateřského Čepra, podali podnět k ÚOHS.
„Čerpací stanice EuroOil od 29. března prudce snížily své
prodejní ceny a to na úroveň, za kterou nezávislé čerpací
stanice ani nenakoupí,“ vysvětluje podnět Ivan Indráček.
Marek Roll z Čepra, jehož jediným akcionářem je ministerstvo
financí, upozorňuje, že společnost tvorbu cen nemůže z principu
komentovat, protože by to mohlo ovlivnit trh, navíc by to nyní
bylo nevhodné vzhledem ke správnímu řízení ze strany ÚOHS.
Přesto nakonec krátký komentář nabídl: „Cena na trhu v Rotterdamu na začátku války vyskočila, pak šla ale dolů a my na to férově zareagovali, nic víc v tom není. Samozřejmě nevím a nemohu se vyjadřovat k tomu, proč to samé neudělali ostatní.“
Indráček nesouhlasí. Tvrdí, že všechny známé cenové modely, za které nezávislý trh velkoobchodně nakupoval, byly dražší než cena, za niž EuroOil prodával koncovému spotřebiteli na pumpách, a to ještě do této kalkulace nejsou zahrnuty provozní náklady.
I kdyby tomu tak ale bylo, není čistě věcí EuroOilu, za kolik bude prodávat? Podle Indráčka by to byla pravda, kdyby Čepro nebylo zároveň velkým obchodníkem s motorovými palivy, který podle jeho odhadu obsluhuje okolo čtyřiceti procent nezávislého trhu.
„Není akceptovatelné, aby subjekt v takovém postavení prodával přímým konkurentům dráž, než za kolik prodává konečným spotřebitelům na vlastních čerpacích stanicích. To vše navíc za situace, kdy dlouhodobě, již od února, tyto konkurenty omezuje v dodávkách – okamžité požadavky na dodávky mimo dlouhodobé smlouvy odmítá a zákazníkům s dlouhodobými smlouvami krátí dodávky o deset procent,“ říká Indráček.
Dodává, že EuroOil uvedl v omyl spotřebitele tím, že snížením cen, které neodpovídalo faktickému stavu věcí, stanovil v očích českých řidičů „správnou cenu“. A vzbudil tak dojem, že všichni, kdo prodávají dráž, zneužívají situace a jsou „nenažranci“.
„Když jsme stížnost podávali, netušili jsme, že půjde o
třídenní příběh. Prvního dubna začal EuroOil zase významně
zdražovat a vrátil se téměř na původní ceny. Pokud šlo o
reakci na naši stížnost, bylo správné ji podat. Pokud to byl
plán, bylo by dobré vědět, co Čepro tak radikálním snížením
cen sledovalo,“ zakončuje Indráček.
