skip to main content
Komentář

Facebook se chová jako hospodský ze Švejka. Je to problém, nebo ne?

Host jako host. Pro nás živnostníky neplatí žádná politika. Zaplať si pivo a seď v hospodě a žvaň si, co chceš. Podobným principem jako hospodský Palivec ve Švejkovi se svým způsobem řídí i společnost Facebook. Stejně jako Palivec i ona sleduje výhradně zisk nezávisle na názorech hosta.

Problém je, že každé moudro i plk pronesený nad pivem víceméně nepřekročily práh konkrétní putyky. A pokud přece ano, pak si před ním dali chlapi kvůli rozdílnému pohledu pár facek a tím to zpravidla haslo. Na rozdíl od limitovaného rozměru hospodského stolu je ovšem Facebook globální platformou, díky níž může šířit (ne zcela, ale téměř) jakékoliv názory kdokoliv.

K hospodskému stolu se vešel omezený počet štamgastů, jejichž primárním účelem byla vzájemná pospolitost, zábava. Stůl z dílny Marka Zuckerberga je nekonečný a kromě lidí, kteří hledají totéž, co v hospodě, jsou u něj také ti, kteří z hlouposti, plezíru, ale i zcela účelově šíří pitomosti, fake news, lži, toxická svinstva.

Hlupáci, zlí lidé i velmi zdatní manipulátoři tu byli samozřejmě vždy, nikdy však neměli takhle luxusní prostor a z něj plynoucí dosah. To platí i o dobrácích, nicméně s nimi z logiky věci trable nejsou, a navíc vliv získávají složitěji, poněvadž zlo, senzace a bulvár jsou zkrátka atraktivnější, chytlavější.

Když tento týden whistleblowerka Frances Haugenová vyprávěla před americkým Kongresem o nebezpečnosti Facebooku a o tom, že šíření nepravd je součástí jeho byznysu, protože generuje zisk, bylo to bezmála stejně překvapivé, jako když letuška na lince do Prahy oznámí, že se za pár minut bude přistávat v Praze.

Haugenová před Kongresem kromě jiných negativ Facebooku popisovala i ten, že jeho postupy mohou ohrožovat demokracii, a člověka v tu chvíli maně napadlo, že i Senát, před nímž to líčila, mohl personálně vypadat jinak, kdyby Facebooku nebylo.

Není to až tak vyšinutá úvaha. Důkazem budiž výzkum vědců z univerzity v Ohiu týkající se toho, zda a jak mohly falešné zprávy ze sociálních sítí působit na voliče hlasující v amerických prezidentských volbách v roce 2012 pro demokrata Obamu, a kteří čtyři roky později přeběhli do Trumpova tábora.

Výzkumníci vybrali tři masově šířené nepravdy či zkreslené informace o protikandidátce Hillary Clinton a zjistili, že od přívrženců Obamy nevěřících žádné z kamufláží dostala 89 procent hlasů. Mezi těmi, kdo uvěřili jedné zprávě, se podpora snížila na 61 procent, k dramatickému pádu preferencí došlo ve skupině považující za pravdivé dvě nebo všechny fake news: pro Clinton bylo jen 17 procent.

Pro jistotu – tohle není nářek nad zvolením Trumpa, ostatně ani Hillary si v kampani nepočínala v rukavičkách a účelově a bez skrupulí vytahovala jen ta fakta a čísla, která se jí hodila. Tohle je neutrální dedukce, že kdyby Facebook nemíchal kartami, mohla mít Amerika místo Trumpa klidně prezidentku.

Facebook si účtuje různé sazby za reklamu, mimo jiné v závislosti na jejím směrování. Inzerce mířící na městkou populaci je dražší než ta pro venkov, přičemž právě mimo města nasbíral Trump zásadní počet hlasů.

Facebook také z podstaty upřednostňuje inzerci generující kliknutí, sdílení a komentáře. „Poněvadž Trump ve sděleních zhusta používal provokativní obsah, podařilo se mu mnohem efektivněji a šířeji okupovat online prostor,“ napsal americký žurnalista Antonio Martínez, který se problematice do hloubky věnoval.

Reklama

Nebýt „správných“ informací, třeba by nenastal brexit a Britové by toho nedělali tolik pro své zdraví, protože by místo chůze pěstovali jízdu automobilem s plnou nádrží. Nebýt „zaručených“ varování o naočkování čipem Billa Gatese pod zástěrkou ochrany proti covidu, plížilo by se dnes ulicemi mnohem více zotročených ubožáků pod Gatesovou nadvládou.

V ironii by šlo donekonečna pokračovat, mrazí však představa, jak by dopadla druhá světová válka, kdyby měl Hitler a jeho mistr propagandy Goebbels k dispozici sociální sítě…

Na druhou stranu je férové upozornit, že existují i mnohem optimističtější náhledy na věc.

Ekonom Filip Matějka mně v rozhovoru pro tištěné vydání Forbesu řekl: „Přu se s lidmi, kteří tvrdí, že situace je o poznání horší, než byla před několika desítkami let. Pořád slýcháme, že Facebook a podobné sociální sítě zvyšují polarizaci společnosti, když se ale podíváme na data, vidíme souvislý růst polarizace od 50. let minulého století, křivka se nezlomí v okamžiku příchodu Facebooku, Googlu a podobně.“

Nezakrývá nicméně, že sociální sítě mají svůj vliv. „Jistě, na sociálních sítích je moře dezinformací a lží, navzdory tomu se však domnívám, že pravdivé informace tam postupně a relativně rychle vyplavou na povrch.“

Na sociálních sítích je moře dezinformací a lží, navzdory tomu se domnívám, že pravdivé informace tam postupně a relativně rychle vyplavou na povrch.

Namítl jsem, že bych jeho tvrzení rád věřil, ale nejde mi to. Matějka reagoval: „Vezměte si, co se v minulosti dělo s kouřením. Tabákové firmy byly schopné ohnout celý svět na zhruba půlstoletí, když tutlaly a zlehčovaly negativní dopady cigaret. Stačilo jim k tomu zaplatit si reklamy v několika médiích.“

A pokračoval: „Dnes existují tisíce médií a tahle decentralizace sice umožňuje daleko lehčí podsouvání dezinformací, ale současně je daleko těžší bránit skutečným informacím, pravdě. Každý den nám přijde, že v informacích je naprostý a beznadějný chaos, když se na ně ale podíváme s odstupem, zjistíme opak. Balamucení o nezávadnosti tabáku by se dnes úspěšně dařilo dva tři roky, rozhodně ale ne padesát.“

Třeba má Matějka pravdu (nebo v sobě nosí Gatesův čip, případně se na něj z nebe sesypal chemtrails od Zuckerberga). Těžko soudit, protože Facebook je pořád ještě nový fenomén a učíme se s ním zacházet.

Každopádně platí, že jeho vliv na současný a budoucí vývoj společnosti je dalekosáhlý a patrně ještě ani nejde do všech důsledků domyslet. Současně ale platí i to, že pokud lídři Facebooku, jak tvrdí Haugenová, vědí, jak svůj produkt učinit bezpečnějším, a nedělají to, neboť upřednostňují obrovské zisky, není to „košer“.

Hostinský Palivec odskákal přiznání, že na obraz císaře pána kálejí mouchy, čímž Jaroslav Hašek poukázal na podle jeho přesvědčení nechutnou profízlovanost monarchie. Jít tímto směrem by bylo v případě Facebooku zřejmě nebezpečnější, než je Facebook sám.

Pokud jsou ale na obraze Facebooku viditelné mouchy, pak by měla společnost postupovat jinak a smysluplněji než Palivec, který sundal obraz ze zdi. Bylo by pro všechny prospěšné, kdyby byl Facebook od těchto much očištěn.